Pokud se najde vhodný dárce, mají naději, že zase začnou žít vcelku normálně. Tím dárcem je někdo, kdo zemře, ale jeho orgány jsou v dobrém stavu. Tedy obvykle docela mladý člověk. Tragédie v jedné rodině se tak současně stává příčinou naděje a štěstí v rodině jiné.
Není to vůbec jednoduchá etická otázka. Ale většina lidí si ji už sama pro sebe zodpověděla a transplantace orgánů zemřelých lidí jiným pacientům schvaluje. Je to způsob, jak mohou mrtví zachránit živé.
I díky tomu mohli před pár dny lékaři z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny informovat, že Česko je třetí zemí na světě v počtu transplantací ledvin a čtvrtou v transplantacích srdce na milion obyvatel (čtěte ZDE).
Jenže seznamy nemocných, kteří čekají na transplantaci, jsou dlouhé. Mnohem delší než soupisy "dárců". Špatně pro jedny, dobře pro druhé.
Přírodu snadno nenahradíš
A tak věda hledá jiná řešení.
Ideální by byly orgány umělé, pěkně vyrobené někde v továrně. S nimi je ovšem potíž. Nefungují tak dobře a tak dlouho jako ty, které vytvořila sama příroda. Srdce je fakticky jenom pumpa, takže jeho mechanická náhražka by, aspoň teoreticky, neměla být až tak složitá. A stejně je, protože pro přístroj je těžké neúnavně a bez zastavení pumpovat krev dlouhá léta a ještě k tomu zvyšovat nebo snižovat tempo podle toho, jak se člověk zrovna namáhá. A to už vůbec nemá smysl mluvit o uměle vyrobené malé a výkonné chemické továrně, která by v těle dokázala nahradit játra.
Mezi dalšími metodami, od nichž si proto lékaři hodně slibují, je využití takzvaných kmenových buněk. To jsou takové buňky, které se dokážou podle potřeby přetvořit v jiné buňky těla: svalové, nervové, kostní... Dají se najít například v kostní dřeni nebo v krvi z pupečníkové šňůry. Zdá se však, že nejlepší jsou v raném embryu. Kdyby se je podařilo vzít a "opravit" jimi poškozený orgán nemocného, nebylo by už nutné čekat na smrt dárce. Pokusy se zvířaty ukázaly, že kmenové buňky opravdu zacelují poškozené srdce, anebo opravují přerušenou míchu. Ochrnutí laboratorní potkani se po dávce kmenových buněk začali znovu hýbat.
Na takovémto výzkumu pracují vědci ve světě pár posledních let: kmenové buňky z lidských embryí se jim podařilo poprvé izolovat v roce 1998.
Nechtěná embrya
A je tu další, zatím nevyřešený etický problém. Embryo "odběr" buněk nepřežije.
Lidské zárodky, které se pro získání kmenových buněk používají, zbyly v klinikách pro umělé oplození. Jsou to embrya, vytvořená ve zkumavce, která už jejich "rodiče" nepotřebují a nechtějí. Takže se nakonec stejně zničí. Jejich růst probíhal jen několik dní, mají tedy podobu shluku pár desítek buněk. Dobře se dají prohlédnout jen pod mikroskopem.
A přesto existuje odpor části veřejnosti proti využití buněk z nepotřebných embryí. Americký prezident George W. Bush v létě vetoval zákon, který měl povolit financovat tento výzkum z federálních peněz. Stát Kalifornie se naopak rozhodl platit jej ze své pokladny.
Evropská unie o něco později financování takového bádání ze svých peněz schválila s tím, že může probíhat pouze v těch zemích, které je povolí. Proti návrhu bylo například Německo, Polsko a Slovensko.
Český zákon, rovněž platný od léta, výzkum buněk z embryí povoluje. A čeští vědci už dosáhli určitých úspěchů. Z vyřazených zárodků získali vlastní linie kmenových buněk.
Váhání u mikroskopu
To ovšem neznamená, že u nás nemá metoda své odpůrce. Například Josef Smolík, předseda Sdružení ochrana nenarozeného života, před časem v Lidových novinách označil zničení lidského embrya za neúctu k lidskému životu, který by lidé měli ctít od početí po přirozenou smrt.
Neboli: představme si nešťastníka zahynulého při dopravní nehodě. Je to konkrétní člověk, má své jméno. Má příbuzné, kteří po něm truchlí, obvykle však souhlasí s tím, aby jeho tělo alespoň zachránilo jiné lidi.
A pak máme ve zkumavce malinké embryo. Žádná žena je nechce nechat implantovat do své dělohy a donosit. Bude tedy stejně zničeno a nikdo truchlit nebude. Ale možná by z něj časem mohl mít prospěch některý nemocný.
Jak etické je říci, že buňky z tohoto zárodku nesmějí lékaři využít?