Fanoušci měli obrovskou víru v zázrak, například hodinu před zápasem s Itálií jich na serveru ČMFS osmdesát  procent tipovalo naši výhru, ale tím se zápasy nevyhrávají.

Další příčiny nezdaru jsou jasné. Jen stručně o rozhodující prohře s Ghanou. Jistě, s tímhle atleticky silným i fotbalově vyspělým týmem jsme nesměli "závodit". Nabízelo se srovnání se zápasy hokejistů ČSSR - SSSR před desítkami let: Proti rychlobruslařům "sborné" jsme také volili zpomalovací taktiku se zašlapáváním u mantinelů. Ovšem fotbalisté museli proti Afričanům hru otevřít a závodit s nimi, protože dostali ve druhé minutě nešťastný gól. Jestliže nás potom Ghana přehrála zahanbujícím způsobem, a přesto nedala šest gólů, za to vděčíme jen brankáři Čechovi.

Zápas s Itálií jsme si prohráli rovněž chybami na hřišti. Soupeři nebyli o mnoho lepší, ale vyhráli zaslouženě. Jak mohla obrana nechat nekrytého střelce úvodního gólu Materazziho? Proč si k největšímu chlapovi soupeře nikdo nestoupl? Tohle přece vědí i žáčci.

Mimochodem tohoto stopera "poslal" paradoxně na hřiště Milan Baroš... Ten totiž atakoval při jednom svém dravém průniku Nestu a podle všeho mu způsobil zranění, takže Italové byli nuceni střídat.

Podstatně menší Nesta by takový gól nedal. Další smutnou kapitolou bylo vyloučení Jana Poláka, kdy už měl žlutou kartu a fauloval v situaci, jež nebyla pro nás nebezpečná. K čemu je bojovnost zatemňující mozek?!     

Pár slov na adresu trenéra Karla Brücknera. Poměrně slibný výkon Jaroslava Plašila proti USA jej zaslepil, takže tohoto stále stejným tempem klusajícího hráče, byť se na hřišti nezastaví, stavěl přímo tvrdošíjně. Jenomže Plašil běhá na "trojku" a vyšší stupeň rychlosti ve své převodovce nemá. Navíc neoplývá přílišnou herní nápaditostí a ani technikou.

Záhadou tak zůstalo, proč zůstal prakticky bez využití z bundesligy zkušený a ostřílený David Jarolím. Navíc bylo jasné, že Karel Poborský přes veškerou snahu už není tím, kým býval.#reklama

Naše hvězdná záloha měla být osou a chloubou týmu. Byla jí pouze proti Američanům, kdy zazářil Rosický hrou i dvěma góly. V dalších zápasech se však překvapivě vytratil a jen občas v záblescích ukázal své možnosti. Čili další velké zklamání. V té souvislosti vynikl a vysoce převýšil své spoluhráče v poli - Nedvěd. Neúnavný, pohyblivý, technický, nabízející se na přihrávku a i dobře střílející. V zápase s Itálií jednoznačně nejlepší muž na hřišti.

Jeden Nedvěd je však opravdu málo.    

Sen o úspěchu skončil, jedeme domů. Mnozí příznivci smutní, ale někteří zastávají opačný názor: Je to tak jedině dobře, aby se případným úspěchem nepyšnilo vedení fotbalového svazu, pánové Košťál a spol., kteří škodí našemu fotbalu. Tenhle výbuch by mohl přivodit jejich co nejrychlejší odchod z funkcí.

No vida, i takovou odezvu má neúspěch na šampionátu.