Ve stínu iráckých událostí, téměř ve stejný březnový den, kdy se střetli američtí vojáci s iráckými, zazněl povel k ofenzivě také na Kubě. Téměř bez povšimnutí zbytku světa pozatýkala kubánská policie 75 občanských aktivistů, kteří se často provinili jen tím, že svobodně publikovali svůj názor, popisovali kubánskou realitu či jen spolupracovali se zahraničními médii.
Až na jeden případ se tresty odnětí svobody psaly dvoucifernými číslicemi!
Nejvyšší trest činil 28 let vězení. Šlo o jednu z největších policejních akcí v dějinách "revoluční" Kuby a počet politických vězňů po ní stoupl téměř o jednu třetinu. Tehdejší brutální zátah proti demokratické opozici i jeho následky zůstávají dodnes mimo zájem světové veřejnosti.
Z tohoto důvodu se opět, již třetím rokem, objeví v polovině března na pražském Václavském náměstí vězeňská cela, ve které si přední osobnosti naší společnosti, ale i náhodně kolemjdoucí občané budou moci symbolicky "odsedět" trest za jednoho z kubánských politických vězňů.
Podobné připomínkové akce se plánují také v dalších evropských městech, například v Amsterdamu, Bratislavě, Frankfurtu, Madridu, Bělehradě. V Praze se navíc uskuteční symbolický pochod "Dam v bílém" (Damas de Blanco), který připomene tichý protest manželek kubánských politických vězňů, scházejících se každou neděli v jednom z havanských kostelů, aby oblečené v bílém protestovaly proti věznění svých mužů. Za tuto odvážnou a nenásilnou formu odporu obdržely Dámy v bílém v prosinci loňského roku prestižní Sacharovovu cenu, každoročně udělovanou Evropským parlamentem jedincům nebo institucím, které se významně zasloužili o prosazování a ochranu lidských práv.
Připomínkové akce jsou každoroční snahou pohnout českou i evropskou veřejností a sjednotit ji v názoru, že lidská práva a důstojnost by měly být hájeny.#reklama
Je zajímavé, že napříč společností většinou uznáváme a přiznáváme lidská práva politickým vězňům v barmských, severokorejských nebo běloruských věznicích, a přitom protest proti věznění politických odpůrců na Kubě vždy vzbudí velký rozruch a často i otevřené protesty. Vždyť Kubánci mají zdarma školství a zdravotnictví, hlady neumírají, tak co by chtěli, proč si stěžují a podrývají panu Castrovi jeho věčnou revoluci?
Jako by nekvalitní a ideologicky zneužité školství nebo nekvalitní a zkorumpované zdravotnictví s nedostatkem léků mohly omluvit skutečnost, že běžný Kubánec nemůže svobodně projevit svůj názor, nemá volný přístup k literatuře, filmu, hudbě nebo internetu, nemůže svobodně cestovat do zahraničí, jeho pošta je kontrolována, potraviny dostává na příděl nebo musí nelegálně sehnat "peso convertible" (můžeme přirovnat k našim komunistickým bonům do Tuzexu), aby si v luxusních obchodech mohl koupit kvalitnější potraviny.
Setkat se můžeme s mnoha argumenty či názory lidí, kteří i po vlastní zkušenosti s komunismem dál obdivně vzhlíží a věří diktátorům typu Fidela Castra i těch, kteří se poučili a nehodlají se již pálit o jedna kamna dvakrát.
Připravovaná akce v polovině března na Václavském náměstí bude jedním ze vzácných momentů, který opět rozproudí podobné debaty, a doufejme, že jich nebude málo.
Autor je pracovník Kubánské sekce oddělení Lidských práv společnosti Člověk v tísni. V rámci společnosti působil dlouhodobě také na misích v Afghánistánu a Íránu