Josef B. Albrecht | Komentáře
2. 4. 2006 0:01

Josef B. Albrecht: Dopis do Afriky

Několik mých přátel se vydalo na velký výlet do Afriky. Pod Kilimandžárem je mile překvapil jeden z vysoce postavených místních úředníků. Černočerný černoch je uvítal perfektní češtinou.

Díky němu strávili nádherný týden v srdci africké přírody.

Mimo jiné jim Salim s mírnými rozpaky věnoval i kopii tohoto dopisu od svého spolužáka z pražských studií.

Ahoj, Salime!

Máš pravdu, ten internet je vynález. Nikdy bych se nenadál, že dostanu dopis od Tebe.

Ano, je to už třicet let, co jsme dostudovali, a Ty pořád umíš dobře česky. Obdivuhodné! Hospůdky fungují, to víš že jo. A co my? Co Ti mám povídat, daří se nám střídavě. Nevím, jak bych Ti to popsal. Zkusím to příběhem.

Pamatuješ na Karla a Bédu? Byli to vždycky velký kámoši. Říkávali jsme, že přijede i ,,Karlobéda". Dvacet let čundrovali společně s ostatníma kamarádama.

V partě nikdo jakoby neřešil, kdo je v partaji, a nikdo se jakoby nikoho nebál, protože kdo se bál, byl srab, neboť kdo byl v partaji, byl Velký srab. Nakonec ti partajní měli problémy, že se kamarádí s těma normálníma. Normální neměli problémy, že se kamarádí se srabama.
Trochu se však báli, že Velký srabi můžou ublížit jejich dětem.

Pak se to všecko zvrtlo a nikdo pár let nevěděl kdo je kdo.

Béda se pustil do podnikání. A pak do politiky. Za nějaký ten rok zas přijel na oheň.
Nikdo se ho nebál.

Ale parta už nebyla to co dřív. Někteří přišli o práci a měli plno starostí uživit rodinu. U ohně to bylo nějaký jiný. Ale jezdí se dál. Nějak se to setřepalo.

Béda vydělal spoustu peněz a je poslanec.#reklama

Jinak se toho moc nezměnilo, někteří už se zase trochu bojí. Teď už jinak. Bojí se o živobytí. A bojí se těch, se kterými se kdysi společně trochu báli. Už neřeknou, co si přesně o kom myslí. Béda je přece kamarád. Kdyby něco, mohl by pomoct. Aspoň půjčkou.

Karlovi se moc nedaří, nějak zahořkl a všechno v poslední době kritizuje. I Bédu.

Už to holt není ta pohoda jako kdysi, nebojí se všichni společně. O to možná šlo. Když se bojí každý sám, je neškodný. Že by chyběli Velký srabi?

Nebo ,,Karlobédové?"

,,Nebát se a nekrást?" To možná mohlo platit za tatíčka Masaryka. Dnes by s tím v parlamentu nikdo nepochodil. Je jiná doba. Kdo chce uspět, musí být kreativní a flexibilní, takže se musí i trochu bát.

Někteří si myslí, že až vymřou dvě generace, zlepší se to. Děti dnešních mladých kreativních asi vymyslí hezčí názvy.

Ale u Vás v Africe máte asi důležitější starosti.

Tak napiš jaký.

Ahoj. Tonda