Při poslední exkurzi zahnal během přesunu močopudný pěnivý mok Káju do řídkého křoví v parku. Když se k nám opět přidal, byl najednou poněkud zamlklý a jakoby nevyčuraný. V následující provozovně se, vyprovokován několika narážkami, rozhovořil o důvodu náhlé zádumčivosti.
,,Tak tam tak klidně slušně čurám a vzhlédnu. A tam na mě shlíží obrovský ksicht. Ale tak děsně optimisticky, že ti mě to vyděsilo. Bezchybná tvář bez vrásek se dokonale, téměř přirozeně, usmívá nad nápisem: Jedině my... to tady zachráníme... nebo co to tam bylo..."
Jenže to nebylo všechno, co z Káji vypadlo.
"Se ti mně uďálo tak divně jako minulej tejden v Juldě Fuldě, když sem byl po dvaceti letech na Matějský. Tenkrát ti mohl zamotat hlavu ještě tak řetízkový kolotoč nebo horská dráha. Dnes tam jsou k dispozici soustrojí, nad kterými by autoři vynálezu zkázy žasli. To ti sou mechanizmy na totální zblbnutí lidí. Neskutečný, obrovský naleštěný obludy. Celý partičky na první pohled docela normálních lidí se třeba zašněrujou na lavici a ta je na obrovský páce různě převrací a všelijak rotuje. Jako když se šílenej kráčející exkavátor v ňákým filmu rozhodne, že těm lidem ukáže. Jenže dneska ty lidi do toho lezou sami a eště za to platěj. Taky mně tam ten pohled na ty mechanizmy zapudil moč někam zpátky do ledvin."
Kdo na to měl, zamyslel se a následovala sprška přiměřeně jasnozřivých názorů: ,,To víš, seskupení lidí zvané národ se mění na množinu samostatně uvažujících jedinců."#reklama
Načež Jiřík přisolil: ,,Z normalizací zdevastované společnosti vytvářejí samozvaní nacokoliodborníci konsolidovanou masu komerčně využitelných vzájemně nespojitelných prvků."
Až Lojza úderně hřebíčkohlavičně vyhodnotil situaci: ,,Tak my tady žijem, Karlíku, to není žádná sranda, něco s tím dělej, nejhorší co nás dnes může potkat, je nevyčuraný volič!"