Když se letos v únoru česká a polská vláda dohodly na podmínkách další těžby v polském hnědouhelném dole Turów, zavládla v Praze i Varšavě citelná úleva. Není divu. Z původně lokálních třenic o zdroj pitné vody v několika obcích česko-polského pohraničí se totiž postupem času stal plnohodnotný mezinárodní skandál. Případ, do kterého se vložili premiéři obou zemí, kvůli kterému musel z Prahy odjet polský velvyslanec a na kterém sociologové zkoumali, co může narušovat jinak dobré vzájemné vztahy.
V čase uzavření smlouvy zbývaly do přepadení Ukrajiny Ruskem asi tři týdny a z (geo)politické perspektivy je tak jistě dobře, že se sousedský spor podařilo urovnat včas. Od té doby se u nás o Turówu moc nemluví, což ale neznamená, že by se kolem obří jámy v sousedství Libereckého kraje nic nedělo. Jen má nová vlna odporu tentokrát jádro v německém Sasku. A dokonce i v jedné těžbou zasažené vesnici v Polsku, kde se jinak dolování uhlí těší velké podpoře. Zdrojem napětí zůstává fakt, že Varšava dál okázale přezírá brutální ničení životního prostředí, které uhelný důl způsobuje.
Polské úřady nedávno povolily jeho provoz až do roku 2044. A Němcům vadí, že tak učinili bez ohledu na to, jaký dopad to bude mít na přírodu a krajinu napříč hranicemi. Rozčiluje je tedy stejná věc, kvůli níž jsme se s Varšavou přeli i my. A v níž nám nakonec dali za pravdu Evropská komise i Evropský soudní dvůr. Teď se historie opakuje, jen v trochu jiných barvách: svých práv se místo české vlády hodlá před tribunálem domáhat saská Žitava.
Nesnaží se přitom - jak tvrdí Varšava - docílit co nejrychlejšího útlumu těžby, ohrozit energetickou bezpečnost Polska, ani jej přinutit k nákupu drahého německého uhlí, jak straší konspirátoři. Žitavským pouze vadí, jak "nesousedsky" se Poláci chovají. Že neberou v potaz jejich obavy ze znečištění podzemních vod chemikáliemi, vzduchu prachem a klidného života hlukem. Že si Varšava nedá záležet na tom, aby lidem v Žitavě dokázala, že data, na kterých své hodnocení dopadů na životní prostředí zakládá, jsou důvěryhodná. Že se nestará o to, co s vydrancovanou krajinou bude, až všechno skončí.
Německé obavy jsou pochopitelné. Podle nové, zatím oficiálně nepublikované hydrogeologické studie, Žitavě hrozí propad půdy až o jeden metr, což může fatálně zasáhnout domy v okrajových částech města. Voda, která dnes z dolu vytéká, navíc obsahuje prokazatelně vyšší koncentrace síry a vápníku, než dovolují normy. A aby toho nebylo málo, podzemní bariéra, jež má bránit odtoku vody z německého území do Polska, funguje jen nedostatečně - a Žitava proto žádá její rozšíření.
Podobná stěna má do budoucna začít chránit také vodu českou, ekologové však otevřeně pochybují, že bude svou roli plnit. Vyplatí se nám tedy sledovat, jak Varšava na německé námitky zareaguje. A ani v úvodu zmiňovaná dohoda na tom nic nemění. Urovnala diplomatickou roztržku, touhu místních minimalizovat dopady těžby na život v regionu ale zcela potlačit nemůže.
Tím spíše, přibývá-li důkazů, že polská těžební společnost PGE, která Turów i nedalekou elektrárnu provozuje, se v tomto ohledu nechová férově. A to dokonce ani k Polákům. Své o tom vědí například v malebné vsi Opolno-Zdrój, někdejším lázeňském resortu plném cenných historických hrázděných domů, jež mají padnout dolu za oběť. Zatímco lokální sdružení Na trojmezí spolu s dalšími organizacemi hledá způsob, jak alespoň část kulturního dědictví zachránit, lidé, kteří v bezprostřední blízkosti těžební jámy žijí, vedou mnohem prozaičtější boj: snaží se, aby jim těžaři vyplatili alespoň slibované odškodné. Zatím marně.
České ministerstvo životního prostředí nepřestává obyvatele regionu ujišťovat, že v případě problémů se znovu obrátí na Soudní dvůr Evropské unie. V situaci, kdy kvůli ruské agresi vůči Ukrajině nejsou mezinárodní spory v ničím zájmu, se ale něčemu takovému věří jen opravdu těžko. Tím spíše, když už Varšava dala opakovaně najevo, že "z Bruselu" si stejně jen tak "diktovat" nenechá. A už vůbec ne před parlamentními volbami, k nimž Poláci příští rok půjdou.
Pokud si tedy chce zachovat tvář, čeká vládu Petra Fialy (ODS) náročná mise: sledovat, co se na česko-německo-polském trojmezí děje, a v případě potřeby podpořit Žitavské. Protože jak oni sami říkají, polský region z uhlí žije a to je třeba respektovat. Stejný respekt si však zaslouží i pravidla - ta se prostě dodržovat musí.
