Představte si, že vás soudkyně odsoudí na sedm let za něco, co jste neprovedli. Děsivé. Představte si, že máte osm kolegů z práce, kteří - aniž by jim to cokoli vyneslo -, svědčí nebo chtějí svědčit, že jste nemohl být na místě činu, protože jste s nimi v tu dobu pracoval. Museli byste se rozdvojit. Stejně vás odsoudí. Protože jste Ukrajinec v Česku. Protože si to policie velmi usnadnila. Protože soud policii až nepochopitelně slepě, ochotně uvěřil.
Tohle příkoří se s pravděpodobností 99 procent stalo u nás Ukrajinci Petro Terpayovi. Jezdil sem pracovat, protože v jeho domovině práce není a on musí živit rodinu. Tisíce "úkáček", jak jim lidé povýšeně přezdívají, k nám jezdí za prací. On měl smůlu, aniž by byl v nepravou chvíli na nepravém místě.
Ten případ není široce známý, proto stručně: v červnu 2002 byla o půl deváté ráno ve Smečně u Kladna přepadena pošta. Dva muži tam ukradli 104 850 korun, jeden z nich přitom zaměstnankyni prostřelil paži. Ozbrojená loupež, tvrdý zločin. Bylo by nanejvýš záhodno skutečného pachatele chytit. To se však s pravděpodobností blížící se jistotě nestalo.
Petro Terpay v době loupeže pracoval v pískovně firmy Erebus v Lysé nad Labem. O pár dní později měl jet domů. Mikrobus, který ho vozil, nepřijel. Vzal ho Ukrajinec, kterého neznal, potkali se náhodou. Řidiče taky neznal. Na hraničním přechodu je zadrželi. Důvod? Týden před přepadením viděly pracovnice pošty ve Smečně právě toto auto a chování posádky se jim zdálo podezřelé. Ohlásily policii espézetku.
Terpaye a řidiče auta policie obvinila z přepadení pošty. Usvědčili je na základě rekognice (rozpoznání osob) a pachové stopy, důkazu od psa, který je dnes považován za nedostatečný. Rekognice i sejmutí pachového vzorku byly provedeny bez advokáta, Terpay nebyl poučen. Při rekognicích ho "poznali" jen dva ze čtyř svědků. Poštovní úřednice si nebyly jisté, pletly si role útočníků. Ani další vážné rozpory soud nezajímaly.
Nejpodstatnější fakt: čtyři spolupracovníci Terpayovi dosvědčili, že s nimi v uvedený den pracoval v pískovně více než sto kilometrů vzdálené. Opravoval nakladač. Později chtěli v jeho prospěch svědčit další čtyři zaměstnanci. Soudkyně Krajského soudu v Praze Oldřiška Rysová jim nevěřila, přednost dala pochybné rekognici a psovi.
Uslyší to někdo konečně?
Terpay vyfasoval sedm let, pět si odseděl. Pokouší se dokázat nevinu, pomáhá mu vězeňský kaplan Pavel Kočnar. Neuspěla stížnost pro porušení zákona, soud ji zamítl, údaje spolupracovníků prý byly nekonkrétní, svědčily jen o dobrých zkušenostech s odsouzeným, o důvěře v něj. Neuspěla žádost o milost. Neuspěla ústavní stížnost, Ústavní soud ji zamítl pro nedodržení zákonné lhůty… V únoru 2007 byl Terpay propuštěn, prominuli mu zbytek trestu.
Nyní znovu advokát Miroslav Krutina podal návrh na povolení obnovy řízení. Terpay, který kromě vězení a pokuty vyfasoval i časově neomezené vyhoštění, proto smí nyní krátký čas pobývat v Česku, které má stále rád. Řízení bývá obnoveno, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly spolu s důkazy již známými odůvodnit změnu rozsudku. Byl to však další marný pokus, státní zástupce oznámil, že předložené novinky nestačí na obnovu řízení. Soud to přijal.
Zoufalé. Když nemáte peníze, kontakty (jako třeba otec Lukáše Nečesaného), když jste ještě navíc Ukrajinec, nic vám v Česku nepomůže, jste a priori podezřelý. U soudu náhle neplatí zásada "in dubio pro reo", jež soudci stanovuje povinnost rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud o jeho vině existují pochybnosti, jež nelze odstranit.
Svědectví čtyř, nebo dokonce osmi spolupracovníků (z nichž jeden, majitel pískovny, svědectvím ohrozil sám sebe, neboť Petro Terpaye tehdy zaměstnával načerno) plus zvláštní okolnost, totiž že hned v den loupeže rádio už dopoledne a po poledni vysílalo o přepadení zprávu a jeden ze svědků o tom s Terpayem žertoval, nic nepomohlo. Justice tu je ke svědectvím hluchá. Snad ministryně spravedlnosti Marie Benešová by ještě mohla zasáhnout.
Terpay je věřící, víra mu pomohla ve vězení, nezahořkl. Znám ho osobně, on je pozitivní muž. Velmi by však stál o to, aby se prokázala jeho nevina. Někteří lidé u nás neuvažují jako soudkyně Rysová, Terpayovi pomáhají, uspořádali sbírku na podporu jeho rodiny, na pomoc jednomu jeho nemocnému synovi.
Ale pořád trvá ta nespravedlnost. Cítí ji on, lidé okolo něj, zažili ji jeho kolegové, kteří přišli svědčit, ale jejich osobní svědectví soud odmítl. Dodnes jsou ochotni, někteří už staří, znovu přijít k soudu, všechno to zopakovat, dodnes jim na tom muži z Ukrajiny záleží.
Minimum, které by mohl stát udělat, když se takřka jistě provinil (pochybnosti si raději ani nepřipustil, prostě vzal verzi policie, která si zjevně ulehčila práci, a basta): Terpayovi by mohli ukončit zákaz vstupu do Česka. Ale hlavně by měl být případ přezkoumán (jiným soudcem). Nalézt spravedlnost má smysl i 18 let poté. Pro nás i pro Petro Terpaye. Uslyší to někdo?
A ještě něco. Skutečný pachatel potrestán za ozbrojenou loupež nebyl. To by snad taky mělo vadit, nebo ne?
