Mezi prvním (1990) a zatím posledním koncertem Rolling Stones u nás (2018) uplyne ve čtvrtek 10 182 dní. Kdo byl 18. srpna 1990 na Strahově, anebo jen slyšel v rádiu tu reklamu "Hi, I'm Mick Jagger. K´meny se valí do Preahy!", nezapomene.
"Tanks Are Rolling Out, The Stones Are Rolling In." Stouni vyplázli jazyk na bolševika, s námi a za nás. Přišlo 100 tisíc lidí. Ještě euforické časy: koncert zpečetil vítězství podvratného rock´n´rollu nad lží a nenávistí.
Změna okolností je po 10 182 dnech markantní. Je pravděpodobné, že zase budou v hledišti i nějací politici - ale sotva nějaký, který by se propracoval do zákulisí za Mickem a zahlásil: "Ahoj, já jsem teďka jako že novej Havel, uděláme fotku na Facebook, co říkáš?" Při vší úctě k mediální sebeprezentaci Andreje Babiše, tentokrát nevěřím.
Zatímco tehdy se odvalily tanky a prezident-rocker klábosil se Stouny na Hradě, dnešní hlava státu přebírá záštitu nad turné Alexandrovců. To je v kostce zpráva o politickém a hudebním gustu.
Andrej Babiš chodí na Michala Davida. A ten pomohl vyprodat Strahov už pět let před Rolling Stones - na jeho spartakiádní dupák cvičily červenobílé starší žákyně, Poupata, to byl megahit pozdního socialismu. Satisfaction? Tak určitě, jak pro koho.
Mít ve sbírce fotku s Michalem Davidem i Mickem Jaggerem, to by ovšem byla výzva. Absurdity.
Rolling Stones se vracejí po jedenácti letech, budou tu hrát poprvé od doby, co Václav Havel zemřel. Nálada a vzkaz jejich prvního koncertu: jen vzpomínky. Země přešlapuje, jako bychom se pořád a víc a víc báli, že to na svobodě fouká. U moci jsou Zeman a Babiš, pozvali k ní komunisty. Vypláznout jazyk fakt nestačilo. Tahle země je naše - teď spíš Michala Davida než Micka Jaggera, což je naše zásluha nebo vina, Stouni (a asi ani ten disco David) nic víc dělat nemohli. It's only rock´n´roll, a ne razítko svobody na konci dějin. I když to tak v roce 1990 vypadalo.
