Charakterizuje nás obhajoba starých a neudržitelných modelů sociálního státu ze strany ČSSD i útoky čestného předsedy ODS a prezidenta na sjednocující se Evropu. Dále je možné uvést trvání na politickém slovníku, který se kodifikoval v XIX. století.

To všechno prozrazuje strach části naší politické elity z Evropy a neochotu přijmout do slovníku třeba jen pojmy, pomocí kterých lze novou situaci přesněji popsat. Hranice Evropy nebyly nikdy definovány pouze geograficky, ale převážně právě cirkulací myšlenek a problémů, které se na daném území řešily.

Ztrácíme atraktivitu

Důsledky takového chování exaktně měří různé projekty, z nichž třeba vyplývá, že v České republice je v porovnání s ostatními zeměmi stále těžší podnikat. Vyplývá to nejčerstvěji ze studie Economist Intelligence Unit (EIU) zveřejněné 12. dubna 2006, která zkoumala podmínky pro rozvoj podnikání v 82 zemích světa. Právě ty určují atraktivitu země pro zahraniční investice, tedy trend investic v příštích pěti letech. Jinými slovy naši ochotu a schopnosti napojení na zbytek světa.

Ještě loni jsme byli na 24. pozici z šedesáti zemí, nyní jsme si o tři příčky pohoršili. Českou republiku předběhla Jižní Korea, Malajsie i Estonsko. Proti nám, jak z výzkumu vyplývá, mluví i přebujelá státní administrativa a velice nepružný trh práce.

Je to dáno mimo jiné i tím, že jsme si do našeho veřejného prostoru nepustili velká témata, o kterých se diskutuje nejen na univerzitách, ale i v seriózních médiích po celé Evropě či v celé naší civilizaci.

O čem hovoří evropské elity (a my ne)

Po privatizaci náboženství (či sekularizaci společnosti) došlo k privatizaci národnosti (stala se soukromým problémem každého občana) a dnes dochází k privatizaci politiky, i ta se v Evropě stává soukromou věcí každého občana, o které se ve společnosti už moc nemluví či rozhodně mnohem méně než v minulém století. Homo politicus se koncem minulého století postupně proměnil v občana-konzumenta (citizen consumer) a mediálního občana (netizen) a díky tomu je mnohem méně občansky organizován. Důsledek: strany a odbory ztrácí na svém původním významu a stojí před novou výzvou.

Podle sociologů za to mohou následující skutečnosti:

• Zaprvé: národní stát ztrácí své původní jasné hranice a význam. Jednak díky stále se sjednocující Evropě, ale i díky globalizaci. O řadě problémů, které se nás bezprostředně dotýkají, se rozhoduje mimo náš kontinent.
• Zadruhé: starý model daňového státu ztrácí na legitimitě, protože občanům není schopen za zaplacené daně nabídnout odpovídající protislužbu, výkon, jako jsou třeba řádné penze či řádné zdravotnictví.
• Zatřetí: díky tomu všemu se zhroutil i obraz blahobytného státu či státu jako instituce, která je schopná blahobyt zajistit. Společnost je rozdělena na konzervativce, kteří volají po restauraci starého státu, a reformátory nejrůznějšího ražení. Řešení, o němž by panovala převažující shoda, neexistuje.

Snad si můžeme jen dovolit říci, že převládá tento názor: Zpátky k silně organizovanému státu, který ovládal Evropu ve XX. století, se za žádnou cenu vrátit nelze. Budoucnost je ale nejasná, je třeba pracovat současně na řadě různých modelů.

Budoucnost na síti a v občanských sdruženích

Některé tendence je ale možné již pojmenovat.

Novou a ještě důležitější roli budou podle vědců hrát interaktivní média, která v některých případech povedou k přímé demokracii či k plebiscitům. Zároveň se díky sítím (internetu) bude muset mnohem více otevřít agenda většiny státních institucí, která bude od všech občanů kdykoliv kontrolovatelná.#reklama

Rozhodně se změní i role odborů. Zatímco dříve se lidé sdružovali podle profesí, tedy podle toho, co produkovali, v blízké budoucnosti se budou sdružovat asi více podle toho, co konzumují, jaké služby vyžadují. A protože státy, včetně našeho, budou muset čím dál tím víc přiznávat, že nejsou jen státy Čechů, Moravanů a Slezanů, ale i Slováků, Romů, Vietnamců, Ukrajinců, Němců, Američanů atd., kteří u nás žijí, budou se i tyto skupiny samy organizovat, stejně jako se budou organizovat penzisté, mladí a bezdětní, rodiny s dětmi atd. a budou vytvářet různá občanská sdružení, která se budou snažit prosazovat své zájmy.

Tyto skutečnosti úplně promění linie možných konfliktů ve společnosti.

Zatímco dřívější společnost XX. století lidi dávala dohromady do velkých celků, dnes a zítra je bude rozdělovat do menších uskupení, která budou mnohem dál od státu, než jsou strany či odbory, ale zato budou mnohem flexibilnější.

Politická krajina se díky tomu inovuje. Pro XXI. století bude typické politické jeviště s velkým počtem různých malých organizací. Výsledky voleb v USA, Německu a nejnověji v Itálii to zřetelně předvádějí. I většinový volební systém už řeší novou situaci jen zdánlivě, neboť nedokáže plně reflektovat nové změny.

Přijde nová měšťanská společnost

Důsledek: Konzumní společnost se musí nutně proměnit v investiční společnost. Občané se budou muset naučit mnohem víc sami investovat do svého života i do života svého, byť asi velmi malého, společenství, a to nejen výkon a peníze, ale i čas. V takové společnosti pak ale nebudou moci proti sobě stát ekonomie a morálka, hospodářství a kulturní hodnoty. Tato symbióza by měla vytvořit základ nové měšťanské společnosti.

Díky absenci našich politiků, univerzitních profesorů a novinářů na těchto diskusích, které právě Evropu tvoří, se z ní zase vytrácíme. Ničím ji totiž neobohacujeme.

Jsme opět objekty politiky, místo abychom byli jejími subjekty. Chování našich politiků to každý den potvrzuje: buď na něco stále hudrují (že musíme mít víza do USA, že nesmíme volně pracovat v Německu a Rakousku), či se vytahují (jak velké příspěvky dostaneme z EU).

Takhle se ale chová jen slouha. Pán nebrblá, ani se nechlubí, pouze cíleně jedná.

Autor je novinář a spisovatel