Web Respekt.cz ve svém článku o situaci kolem českých jaderných bloků cituje ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovu (nestraník za ANO):
"Byla jsem před zhruba čtrnácti dny na reportingu na Hradě a zájem na tom, aby se jaderné bloky dostavěly, byl formulován naprosto striktně." Podle ministryně však nejde o nic víc než o konzultace: "Já jsem se necítila z jejich strany pod tlakem. Prezentovali svůj názor, ale oni mě neřídí. Já jsem členem vlády, takže samozřejmě podám panu prezidentovi a jeho poradcům všechny informace, které podat mohu. Ale není to tak, že by mi něco nařizovali."
Ještě jednou: Zájem na tom, aby se stavěly nové jaderné bloky, byl na Hradě "formulován naprosto striktně". Neuvěřitelné. Není čas se konečně vzpamatovat?
Výroky kompetentní členky vlády ilustrují, jak se tu projekt za stovky miliard a s ohromným vlivem na budoucnost země vnímá a řeší. Neúměrně velké slovo má "Hrad", který ovšem neodpovídá ani za energetiku, ani za státní finance, ani za životní prostředí. Respektive "Hrad" neodpovídá za nic; vždyť neoficiální formace ve složení prezident republiky a jeho okolí nedisponuje ani žádnými pravomocemi při řízení státu.
A sám prezident podle ústavy není z výkonu své funkce odpovědný - protože se nemá komu zodpovídat. Na rozdíl od vlády, druhé součásti výkonné moci.
Jediným korektivem je tedy úsudek prezidenta & Hradu. Kdyby se později ukázalo, že se Hrad spletl, dotyční jen pokrčí rameny. Hrad nerozhoduje, nezodpovídá a nemusí se starat, kdo to zaplatí.
Kdyby dospěl k názoru, že atomové elektrárny se mají neprodleně zbourat a strategickým palivem budoucnosti se stane bukové dříví, mělo by to mít pro energetickou budoucnost republiky úplně stejný význam jako jeho jaderný lobbing. Tedy plus minus žádný.
Potud idealistický popis věci. V praxi je faktor "co říká Hrad" naopak velevýznamný. Když se v Lánech sejde expertní tým prezidenta republiky, v němž zasedají i experti Vratislav Mynář a Martin Nejedlý, a vydá resumé na podporu rozvoje jaderné energie (a nezapomene ani na uhlí), nejde o debatní kroužek zájemců o turbíny a fosilní paliva, nýbrž o mediální událost. Tak je to u nás nastavené.
Ačkoli jeho vazby na Rusko (a Čínu) jsou očividné, Hrad si důsledně vybudoval pozici energetického arbitra (což je při vzpomínce, jak kancléř Mynář doporučil Kyrgyzstánu, aby vodní elektrárny stavěl sponzor Zemanovců z vybydlené fabriky u Železného Brodu, už úplně kuriózní). Hrad neskládá účty, společně se tváříme, že prostě ví, co je pro zemi dobré. Ve skutečnosti je ve střetu zájmů.
Když teď Andrej Babiš a Marta Nováková nadhodili, že by se životnost Dukovan mohla prodloužit o deset let a rozhodnutí o stavbě nového bloku odložit, zcela samozřejmě se na to pohlíží optikou "co na to Zeman", "konfliktu se Zemanem", který se bere jako proponent atomové výstavby a Rosatomu. Ve skutečnosti by se mohl Miloš Zeman a Hrad klidně vynechat. Odpovědnost nese vláda, respektive 70procentní akcionář ČEZ, stát. A důsledky daňoví poplatníci. Ano, těmi Zeman, Mynář nebo Nejedlý jsou tak jako my ostatní a jejich slovo má v tomto případě asi tak stejnou váhu. Pardon: mělo by mít.
