Z Česka se stala země, kde zítra už znamená včera. Zhruba za dva měsíce se doplazíme nekonečnou polovičatou uzávěrou tam, kde jsme podle vládních slibů měli být za tři březnové týdny - tedy k počtu nakažených někde mezi tisícovkou a dvěma denně. Že to je ještě na dlouho, nám připomínají aktuální čísla. Teprve ke konci třítýdenní tvrdé uzávěry - která ovšem byla děravá jak řešeto - jsme se dostali pod deset tisíc nových případů za každých 24 hodin.
I kdyby to šlo ale sebehůře, někdy v květnu bychom přece jen měli být již v bezpečné zóně - očkování poběží, nejohroženější skupiny budou chráněné a nejmladší generace se dozví, že existují zařízení, kterým se říká škola.
Radost to ale přinese jen velmi omezenou. Zdravotnickou krizi, jež bude slábnout, postupně vystřídá ta ekonomická, která naopak bude sílit a vyvalí se na nás naplno po sněmovních volbách v říjnu. Hospodářské ztráty kvůli viru postihly veškeré evropské státy, nás ale čeká něco unikátně českého. A zbytečného úplně stejně jako nevyhnutelného. Pokud bychom chtěli být defétisté, lze říci, že co se ekonomiky a sociální oblasti týká, je úplně jedno, koho v říjnu zvolíme - jakýkoli budoucí kabinet totiž bude dotlačen chybami aktuální exekutivy k obdobnému mixu tvrdých škrtů a hledání dodatečných příjmů státního rozpočtu v našich peněženkách.
Drahý dluh a velké škrty
Na ministerstvu financí právě dokončují aktualizovaný Konvergenční program, který má být představen v dubnu. Už nyní ale stojí za citaci, protože v tomto hlášení stavu státních financí do Bruselu nelze nic moc lakovat na růžovo.
Nejprve to řekněme odborně: "Podle účinné legislativy vystřídá v roce 2022 fiskální expanzi konsolidace veřejných financí. Aby bylo oživení ekonomiky dlouhodobě udržitelné, vychází konsolidační strategie z minimálního fiskálního úsilí ve výši 0,5 procentního bodu ročně."
A teď česky: Ať vám strany budou ve sněmovních volbách slibovat cokoliv, nevěřte tomu, peníze došly. A ty, které si půjčujeme, budou dražší a dražší. Roky jsme se ušklíbali nad zkrachovalými Řeky, ale co bychom nyní dali za jejich úrokové míry. "S ohledem na očekávané hospodaření sektoru vládních institucí v roce 2020 a 2021 a předpokládaný vývoj měnové politiky v ČR a eurozóně by úrokové náklady měly vzrůst o 9-10 miliard korun."
Takže už nestačí každý rok někde najít 40 miliard na obsluhu státního dluhu, bude jich třeba 50 i více. A trhy si jistě také všimnou, že málokde tak rychle skáče dluh vůči HDP jako právě v Česku - jestliže před třemi lety dosahoval 30 procent, letos to bude 45. To je nárůst o polovinu.
Abychom ten příval čísel zkrátili: veřejné finance bude brzo třeba dát do kupy a to rychle, protože jinak se z našich dosud relativně levných dluhů brzo stane nesnesitelně drahá zátěž.
A to pořád není ještě to nejhorší. Veřejné finance dostaly nakládačku ve všech unijních zemích, ale nikde se je politikům nepodařilo rozvalit tak jako u nás. Jednorázové dluhy vyvolané kompenzacemi a nejrůznějšími daňovými odpustky vůbec nevadí, naopak. Ale dokument ministryně Aleny Schillerové nepokrytě odhaluje, kde je ten největší problém, za který budeme muset znovu a znovu platit každý rok: "Efektivní snížení sazby daně by mělo mít dopad na veřejné finance ve výši 99 miliardy korun." Ano, to je především ono slavné snížení daně ze zaměstnaneckých příjmů, které spojilo do jednoho šiku ANO, ODS a SPD - nesvatou koalici, která od té doby ve sněmovně zdárně funguje.
Snížení daní bylo navíc tak hloupě navrženo, že ekonomickému odpichu země nepomůže, protože největší díl z každoročních miliard dostanou bohatší s větším sklonem k úsporám.
Zbude tak jen velká díra v už tak poničeném rozpočtu. Ať již bude nový ministr financí po sněmovních volbách z ANO, z ODS, či od Pirátů, nikdy nemůže v rozpočtu na rok 2022 seškrtat 100 chybějících miliard. Možná to někdo bude tvrdit v předvolební kampani, ale je to lež. Takže pokud dostatečně nelze snížit výdaje státu a dluh je čím dál dražší, zbývá nevyhnutelné - zvýšit daně.
DPH, otřes se
Už nyní je možné určit v daňové soustavě "sprosté podezřelé", tedy berně, s jejichž pomocí se stát bude chtít z našich peněženek zahojit. Stačí použít vylučovací metodu politického populismu: Daně z příjmů zaměstnanců to nebudou, protože do nich většina stran nainvestovala spoustu politického kapitálu - ODS a ANO do snížení sazby, Piráti do zvýšení slevy na poplatníka. Přitom daně z příjmů jsme měli už před tímto kutilstvím v unii spíše nízké, pravým padouchem bylo vysoké pojištění, pod kterým i nadále zmíráme. Na to se ale také nebude sahat, protože oříznout každý jeho procentní bod je velmi drahé a zvýšit sazby už není pomalu kam.
Levici jistě napadne zakroutit krkem firmám. To ale také dost dobře nejde. Lze jim jistě daně trochu přeskupit, ale ne je celkově zvýšit. Už nyní jejich zátěž představuje desetinu veškerého zdanění v Česku, v sousedním Německu je tento parametr o polovinu nižší.
Tak dál. Nemovitostní daně? To by jistě bylo namístě, protože jsou v Česku velmi nízké. Jenže tady zase překáží nedávné politické kutilství. Zrušení absurdní daně z nabytí nemovitosti by nešlo nic vytýkat, pokud by se její výnos překlopil právě do zdanění jejího vlastnictví. Na to ale politici loni neměli odvahu a těžko věřit, že ji najednou najdou.
Takže co zbývá? Ano, spotřební daně a hlavně nebohá daň z přidané hodnoty, která se neumí politikům bránit a je z ní rychlý výnos. Už nyní ji máme v základní sazbě docela vysokou (21 procent), to je ještě odkaz způsobený penzijní reformou. Ta sice skončila fiaskem, ale DPH už politici nikdy nesnížili. Můžeme samozřejmě čekat, že nás nejeden kandidát bude v předvolební kampani omamovat slibem nižšího zdanění točeného piva či nějakou jinou podružností. Nemělo by nás ale překvapit, že po volbách vyletí základní sazba jako celek třeba až na 23 procent, což velmi výrazně pocítíme při týdenním nákupu úplně všichni.
Co stát dal bohatším na snížení daní z příjmů v roce 2021, to si zase o rok později vezme při našich nákupech. S řáděním viru to nemá nic společného, je to jen nebetyčná hloupost.
Vstříc zbytečné recesi
Jistě, nabízejí se i jiné možnosti. Třeba najdeme konečně to lithium v Krušných horách za dva biliony. Nebo třeba rozlehlá ložiska ropy na jižní Moravě. Ale mnohem praktičtější je se už nyní smířit s realitou. Jakákoliv nová vláda bude škrtat a zvyšovat daně. Pokud navíc základ nové exekutivy budou tvořit ANO a ODS, bude to komické i tragické zároveň, protože je tvrdě trefí jejich vlastní daňový šrapnel.
A smutná perlička na závěr: Je docela dobře možné, že si s touto nekompetentní voodoo ekonomickou vládní politikou zopakujeme i zcela zbytečnou druhou recesi, jako tomu bylo v letech 2012 a 2013, kdy okolní Evropa již po velké finanční krizi rostla, ale my se stále plácali v mizérii. Možná se i přesně trefíme do desetiletého výročí. A vedle nového proniknutí do epidemiologických učebnic si vybojujeme i další čestné místo v těch ekonomických.
Vláda chce nouzový stav na další měsíc (video z 22. března 2021)
