Proti chystanému zpřísnění podpory bydlení pro chudé protestují různé neziskovky už od loňského léta. Přesto na přelomu roku hodně sporný zákon o této dávce poslalo ministerstvo práce do připomínkového řízení. Nyní máme konec ledna. Výsledek?
Premiéra to nezajímá, protože chudí ke své škodě neuspořádali žádný hackathon. Opozice spí. A do médií se dostala maximálně bulvární přestřelka mezi aktivistou Matějem Hollanem a ministryní Janou Maláčovou.
Je čas na budíček. Nastavíme-li podporu chudým ještě hůře než dosud, budeme chvíli slýchat, kolik státní kasa ušetřila. Abychom za několik málo měsíců zjistili, že celý systém zkrachoval a sociální podpora je ve výsledku dražší, než byla před "úspornými" kroky.
Na chudáky platí přísnost!
Samotnému záměru ministerstva zreformovat finanční podporu bydlení není možné nic vytknout. Po navyšování minimální mzdy a chystaném navyšování životního minima je v pořádku se podívat i na to, jak fungují nejrůznější sociální dávky. Není ale hospodárné ani rozumné k nim přistupovat podle vzoru řež, co to dá.
Pro připomenutí: Z neustálého politického odstřelování "nepřizpůsobivých", "problémových" a "nemakačenků" všeho druhu mají lidé pocit, že tento stát úpí pod knutou sociálních podpor. Reálně ale představuje příspěvek na bydlení ročně nějakých osm miliard korun. Což jsou drobné ve srovnání s neřešenou budoucností penzijního půl bilionu. O stovkách miliard na nejrůznější dotace soukromým podnikům ani nemluvě. Výdaje na chudé se za aktuálních stále ještě dobrých ekonomických časů navíc snižují.
Ale budiž: že je v podpoře bydlení nepořádek a bují obchod s chudobou, nemůže nikdo popřít. Ministerský přístup k věci je však bohužel mimořádně represivní a nechává vzpomenout na ty nejhorší nápady politiků, jako byly Ivana Řápková či Liana Janáčková.
Pravděpodobně nejdivočejším chystaným opatřením je možnost obcí snižovat o své vůli nejvýše uznatelnou částku nájemného v bytech. Na první pohled to zní logicky - starosta přece musí nejlépe vědět, co se v jeho obci děje. Jenže tím už tak notně nízkou dávku vystavíte pokušení lokálního politika, aby před volbami ukázal, že se s chudáky opravdu nemaže a na billboardy si vylepil heslo: "Kdo nepracuje, ať nebydlí!"
Ministerstvo to asi už i tuší, protože v důvodové zprávě počítá s tím, že se tak ušetří desítky milionů…
Hoďme to na děti
Kdo dočetl až sem, toho asi připravovaný zákon opravdu zajímá. Teď tedy trochu zpravodajství, bez kterého to nejde.
Ministerstvo chce sloučit dosavadní příspěvek a doplatek na bydlení do jedné dávky - přídavku na bydlení. V pořádku, může být. Všechno ostatní už ale v pořádku není a zákon pozoruhodně kombinuje naivitu, pokrytectví a ekonomickou neznalost.
Maláčové úřad chce více kontrolovat příjemce dávek. Zní to rozumně, ovšem se stávajícími Úřady práce bez jakéhokoliv personálního navýšení a bez mohutné injekce do komunitních sociálních služeb. Dál už asi laskavý čtenář tuší. Zákon se neustále zaklíná "individuálním přístupem", ale se současným systémem to bude zas jen represe nad papírem v kanceláři.
Asi nejlépe se to dá ilustrovat na záměru odebrat rodině přídavek na bydlení, pokud dítě nechodí do školy a má zameškaných více než 100 hodin za pololetí. Pokud by stát a obce výrazně navýšily počet terénních pracovníků, kteří by neustále obíhali rodiny mezi sháněním práce, školou či družinou dítěte a řešením bydlení, mohlo by to jako donucovací prostředek fungovat.
Praxe ale bude samozřejmě jiná. A represe přes dítě nepochybně mnoho skupin dovede ke ztrátě střechy nad hlavou. Je to mimochodem také výborná cesta, jak ještě více zhoršit postavení dítěte v těchto rodinách, aby se na něj hledělo jako na toho, kdo připravil ostatní o peníze.
Pokrytecky jsou vymyšlené i další údajné pobídky. Stát má nově stanovit minimální normy na bydlení. Jistě pak slavně vyhlásí, že zatrhl tipec hygienicky nevyhovujícím obydlím. Ovšem kam se dotyční lidé na dně mají přestěhovat, už neříká.
Není náhodou, že nově má být limitována i výše podpory pro maximálně pět lidí v rodině. Není to nic jiného než stará známá česká písnička: přece nebudeme podporovat vícečetné rodiny, protože takové vytváří jen jedno etnikum…
A úplně nejlepší je výpočet nové dávky. Místo současných pevných částek, které měly spoustu nevýhod, ale také byly předvídatelné, se má nově příspěvek měnit podle neustále aktualizované nájemní mapy. A teď pozor: uznatelná částka bude odvozena od jejího prvního decilu.
To je základní neznalost trhu s chudobou. Ač je to paradoxní, chudí často bydlí ve vysokých nájmech, na slušný nízký nájem málokdy dosáhnou, respektive k němu vede dlouhá cesta s podporou sociálních služeb.
Šetření, které se prodraží
Nejlepším komentářem k celému problému je asi samotné vyčíslení finančních dopadů změny, protože prakticky u všeho se počítá se snížením prostředků. Jestli z celého zákona ocitovat nějakou větu, pak asi tuto: "Navázání výše dávky na bydlení na řádné plnění povinného předškolního vzdělávání a povinné školní docházky dětí může vést odhadem k úsporám řádů milionu korun." V překladu: Ty děti mají smůlu, do jaké rodiny se narodily, tak to tak necháme, rodině sebereme střechu nad hlavou a ještě ušetříme nějaké drobné!
Na závěr by se teď samozřejmě dalo připojit něco emotivního pohoršení. Protože už jej ale stihl obstarat Matěj Hollan, lze se bez něj obejít. Chudým z jejich obtíží totiž moc nepomůže.
Co potřebujeme, je racionální debata, věcná argumentace a ideálně spojenectví premiéra s opozicí (ano, čtete dobře), které by dokázalo upravit parametry chystaného zákona a dostat do něj alespoň trochu smyslu.
Když ne kvůli ohledu na lidské bytosti, pak alespoň proto, že kdo chce bez rozmyslu zítra ušetřit pětikorunu na chudých, bude jim pozítří z donucení muset poslat tisícovku.
