Zdá se vám, že takový příběh se v civilizované Británii nemohl stát? Chyba lávky. Stal se a rozhodně nebyl zcela ojedinělý.
Podle odhadů expertů žije v dnešní době na britských ostrovech na tři sta polygamních rodin. Většina se rekrutuje z řad místní muslimské komunity, nechybějí však ani mormoni či přívrženci jiných skupin hlásicích se k mnohoženství. Britské úřady praxi neschvalují, současně ale proti ní nijak aktivně nezasahují.
Polygamie, alespoň v řadách přistěhovalců, je tak často více méně tolerována a jejích případů přibývá. Dočkáme se chvíle, kdy bude oficiálně povolena?
Muslimský parlament zastupující zájmy stoupenců islámu usídlených v Británii soudí, že takové opatření by bylo krokem správným směrem. Zajistilo by dalším ženám v manželství (muslim může mít až čtyři ženy) legitimní právní status, kterého se jím zatím nedostává, a umožnilo by jim po manželovi například dědit nebo od něj získat výživné v případě rozvodu či zapuzení (praxe, jež je v muslimských kruzích stále dosti běžná). Druhou, třetí či čtvrtou ženu by navíc zbavilo nálepky 'milenky', která je mezi muslimy považována za dehonestující.
A, konečně, zabránilo by tomu, aby je nepotkal osud Samiry. Tu její druhý manžel, pod tlakem své první ženy, nakonec vyhnal z domu - i se dvěma dětmi, které se jim v mezidobí narodily. Místní muslimská komunita ji následně označila za padlou ženu a upřela jí právo na jakékoli finanční zabezpečení ze strany bývalého partnera. Podpory se Samira nemohla domoci ani u britských úřadů, neboť pro ty její manželství s Ejazem vlastně nikdy oficiálně nevzniklo.
Legalizace polygamie, navrhovaná už léta Muslimským parlamentem, by takového případy pomohla řešit. Současně by však vyvolala celou řadu nových, možná ještě větších problémů. Zmiňme pro ilustraci dva.
Vzhledem k principu rovnosti lidí před zákonem a k zákazu diskriminace by se legalizace nemohla vztahovat pouze na muslimy, ale musela by být - jak výslovně ve svém vyjádření k návrhu uvedlo britské ministerstvo vnitra - rozšířena na všechny obyvatele ostrovního království. To by ovšem ostře kontrastovalo s "křesťanskou představou manželství", jíž se dovolává oficiální státní anglikánská církev, a s principy lidské důstojnosti a požadavky veřejného pořádku a veřejné mravnosti, na něž odkazují lidskoprávní nevládní organizace.#reklama
Za druhé, úprava by s ohledem na rovnost pohlaví musela zahrnovat i legalizaci polyandrie, a více legálních partnerů by si tak mohla hledat rovněž žena.
Tento stav by nejspíš v krajních případech ústil až v určitá 'skupinová manželství', ve kterých by vzájemnými manželskými pouty bylo propojeno hned několik jedinců obou pohlaví. Zábavná představa, jejíž realizace by ovšem jistě narazila na mnoho méně zábavných praktických těžkostí.
Z pochopitelných důvodů se Velká Británie takovémuto posunu, který by nejspíše vedl k chaosu, brání. Přitom však bohužel trochu zapomíná na problém již existujících polygamních svazků, kterých na jejím území za poslední léta přibývá. A s nimiž si britské úřady evidentně nevědí rady. K jejich účinné prevenci totiž nepřispívají ani různé osvětové programy, ani - jak ukazuje pro změnu irská zkušenost - slib monogamie, obligatorně vyžadovaný od muslimských imigrantů při vyřizování žádosti o občanství.
A tak úřady ostrovního státu raději volí cestu pasivní tolerance. Ta sice není ideálním řešením, údajně ale nikoho nepoškozuje, a není proto nutné snažit se ji za každou cenu měnit.
Rozumné stanovisko? Obecně možná, Samira a jí podobné na něj však zřejmě budou nadále doplácet.
Autorka je výzkumná pracovnice Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Specializuje se na oblast lidských práv, mezinárodní humanitární právo, mezinárodní trestní právo a bezpečnostní témata.