Co se děje? Změnilo se něco v české politice? Oranžový premiér Sobotka napsal pro americký časopis Foreign Policy (the Global Magazine of News and Ideas) článek o NATO. Text, jaký by dnes od českého levicového politika nikdo nečekal. Dnes se nám zdají „normální“ výroky Alianci spíš odstrkující, zpochybňující, mluvící o tom, že vojáky NATO tu nechceme, protože jsme tu měli v roce 1968 okupační vojska. Zvykáme se na postoje spíše proruské, opatrnické. Kdyby někdo z vládnoucích politiků řekl: „Vystupme raději z Aliance,“ našince by to nepřekvapilo.
Článek premiéra, který NATO považuje za základní díl ochrany naší svobody, to je skoro šok. Člověk má chuť málem se slzami v očích Sobotkovi líbat ruce. Děkovat mu. Přitom je to článek konstatující samé samozřejmosti. „Je zřejmé, že s ohledem na znepokojivý vývoj poblíž našich domovů je zapotřebí mnohem vážnějšího a dlouhodobějšího přístupu k bezpečnosti. Pokud jde o NATO - a to zejména o jeho evropské členy -, staré rčení nám připomíná, že bezpečnost má svou cenu. A všichni musíme být připraveni nést svůj díl odpovědnosti.“
Ve Spojených státech a Evropské unii mu text asi zrovna nehynoucí slávu nepřinese. Zato doma nabízí úlevu. Buďme rádi, buďme vděčni, že ta slova zazněla, že to bylo napsáno, že nás z NATO nová garnitura neodhlašuje a že si díky tomu hladový Rus ještě nějaký čas na nás musí nechat zajít chuť. – Navíc Sobotka (se svými poradci) zřejmě napsal, co opravdu cítí.
K tomu poznámka: představme si, jak by asi vypadal článek na stejné téma od Zemana nebo Klause. Zeman by vyslovil podiv, že líné NATO ještě nevletělo na Ukrajinu, a vzápětí by dodal, že sankce uvalené na Rusko nemají smysl a jen nám škodí. A Klaus? Ten by zřejmě nabídl nějaké originální řešení à la Putin na Krymu. Neopomněl by připomenout havlovský „výbojný zahraničněpolitický intervencionismus (a humanitární bombardování) místo respektu ke kterékoli zemi světa“, jak to použil loni při rozhovoru po polský týdeník Do Rzeczy.
Havel pro Sobotku není sprosté slovo
Sobotka nás drží v NATO a trvá na tom, abychom dávali více peněz na obranu. Komentátoři soudí, že to dělá kvůli listopadové návštěvě USA. Má v americkém Kongresu odhalit bustu Václava Havla. (Kupodivu tam Havla nejede odhalit proputinovský Miloš Zeman.) Jenomže Sobotkův text ve Foreign Policy je zjevně mířen i domů, dokonce hlavně domů (zahraničním partnerům nenabízí nic nového, ani „news“ ani „ideas“). Je určen Hradu, lidem v Černínu, je určen značné části poslanců a členů ČSSD.
Nepřehlédnutelnou součástí textu „Beyond Ukraine: NATO Solidarity in a Time of Crisis“ je úcta k prezidentu Václavu Havlovi. I to je dnes v politice spíše výjimečné. Pro mnohé se slovo "Havel" dnes rovná sprostému slovu. Sobotka připomíná, jak Havel vnímal NATO a naši odpovědnost za mír v Evropě. - Jistě, bude odhalovat jeho bustu a prý by se rád setkal s americkým prezidentem Barackem Obamou. Ale mezi sociálními demokraty si zavařil.
Hrad již Černín do značné míry ovládá, jeho antihavlovskou, antilidskoprávní a silně pročínskou politiku tam razí náměstek ministra zahraničí Petr Drulák.
Co Sobotka domů z Foreign Policy vzkázal? Že putinismus vnímá jako hrozbu a že uznává nikoli byzantské, východní hodnoty, ale hodnoty západní. Že se neotírá o prvního porevolučního českého prezidenta, který dvěma následujícím leží v žaludku, protože se mu nedokážou v zahraničí vyrovnat.
Ještě nedávno Sobotka lavíroval, nadbíhal proputinovské části ČSSD a mluvil v neutrálním Rakousku o tom, že u nás nechce vojáky Severoatlantické aliance. Jenomže zapření vlastních názorů a nadbíhání zemanovskému křídlu mu nijak nepomohlo. Prezident sice na čas jakoby neexistoval, usnul, ale už se zase budí a začíná rozjíždět svoje hry. Svoji žízeň po polo- či celoprezidentském systému.
Blíží se podzimní volby. Zeman vystupuje proti sankcím EU uvaleným na Rusko. Dál – podle informací z dobře informovaných zdrojů – odmítá šéfdiplomata Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Místo něj by chtěl mít ve vládě svého člověka, šéfa zahraničního odboru Hradu Hynka Kmoníčka. Tedy muže, který pro Sobotku představuje více méně hrozbu. Ztráta ministra Zaorálka by znamenala oslabení Bohuslava Sobotky nejen jako premiéra, ale i jako předsedy oranžové partaje.
Bohouš: Jen tak se nevzdám, Miloši, Michale, Jeronýme...
Proč chce prezident právě ministerstvo zahraničí? Protože je to oblast, která se úkolů hlavy státu týká, v níž je aktivní. Stejně jako obrana (je vrchním velitelem armády). Takže by rád do čela obrany dosadil zase svého (a Klausova) člověka, bývalého náčelníka generálního štábu Vlastimila Picka.
Přitom Hrad již Černín do značné míry ovládá, jeho antihavlovskou, antilidskoprávní a silně pročínskou politiku tam razí náměstek ministra zahraničí Petr Drulák. Kupříkladu o velvyslancích se rozhoduje v podstatě výhradně na Hradě, nikoli už v Černínu, nikoli během nějakého profesního, vícestupňového výběru z kariérních diplomatů. Na Hradě.
Sobotka se brání. Opírá se o Havla a jeho hodnoty, o NATO, nešilhá po ruském prezidentu Putinovi. Však také není budícím se kolosem Zemanem chválen. Chvála prezidenta patří jen a jen vicepremiéru Andreji Babišovi (ANO). Co je Sobotkovo, Zaorálkovo nebo co nedej bůh pochází z dílny Jiřího Dienstbiera, to Zeman torpéduje. Viz příslib, že nepodepíše služební zákon dohodnutý s opozicí. (Pokud jde o výhradu, že zmizel „generál“ úředníků, má Zeman pravdu. Ale to nic nemění na tom, že jak jen to jde, dá to Sobotkovi a jeho lidem sežrat.)
Česká politika je paradoxní. Když chce Sobotka něco vzkázat svým oponentům doma, napíše text do amerického magazínu Foreign Policy. Chválou Václava Havla jim pořádně nadzvedl mandle. V americkém textu český premiér také napsal: „Plíživý pocit nebezpečí nevěstí pro svobodu a mír v celé Evropě nic dobrého.“ Plíživý pocit nebezpečí Sobotka cítí od první vteřiny v premiérské funkci. A ani pro něj nevěstí nic dobrého. Co svým oponentům a hlavě státu vlastně vzkazuje? Jen tak se nevzdám, Miloši, Michale, Jeronýme...
___________________________________________________
Máte rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Nominujte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlasovat můžete zde. Za Váš hlas děkujeme!
