Nový český prezident Miloš Zeman vyvolal ve značné části veřejnosti, přinejmenším ve 45 procentech voličů, kteří se účastnili druhého kola přímé volby, silnou nechuť. Návštěvníci sociálních sítí se často setkávají se zavilým odporem vůči tomuto muži. (A zároveň, nutno dodat, s až nekritickou adorací jeho finálového soupeře "Karla".) Proto stojí za to upozornit také na Zemanovy dobré stránky, najít, v čem je nový český prezident pozitivní. Nikdo přece není ani úplný "satan", ani naprostý "anděl". A naopak každý z nás v sobě skrývá kus čerta a kus svatého.
Pozitivní je na Miloši Zemanovi už to, jak silné emoce a jak silné odmítnutí vzbudil svou kampaní u části veřejnosti. Především pak v mladých intelektuálech a mezi částí umělců. Nešlo o to, že je "levičák". On žádný levičák, žádný levý ideolog není. Šlo o to, že v kampani lhal (Nejvyšší správní soud konstatoval, že prokazatelně lhal třikrát), že byl obklopen - zčásti - starými bolševiky a že financování jeho kampaně je všechno jen ne průzračné. Zeman svým jednáním napomohl, aby si opravdu velká síla lidí uvědomila, že takový typ politika nechce. Že na Hradě nechce dalšího Václava Klause. To je cenné.
Na Miloši Zemanovi samozřejmě nenajdeme jen pozitiva takto zprostředkovaná, ale i jeho vlastní. Zkusme jich alespoň několik vyjmenovat. (Je přitom jasné, že to bude jen zlomek a že třeba jeho dcera Kateřina by uměla popsat úplně jiné kladné stránky svého otce.)
1. pozitivum. Zůstaňme u prezidentovy rodiny. Na první pohled je zřejmé, že má rád svoji dceru Kateřinu. A že má také ráda ona jeho. Však mu také její přítomnost v prezidentské kampani hodně pomohla.
Dvanáct roků mimo
2. pozitivum. Nezapíral, že byl krátce v KSČ. Po invazi v roce 1968 ze strany vystoupil. Za minulého režimu byl třikrát vyhozen ze zaměstnání; nepatřil k nomenklatuře, naopak si dovolil občasnou kritiku.
3. pozitivum. Dlouhý čas (po revoluci) strávil mimo centrum politiky, tedy mimo vládu, parlament nebo různá zastupitelstva. V roce 2001 se stáhl do ústraní, a dokonce se ani nenechal usadit do nějaké dobře placené dozorčí rady polostátního či státního podniku. V roce 2003 se pokusil o návrat, kandidoval na prezidenta, ale neuspěl. Poté zase pozoroval politické dění zvenčí - jako my. Díky té dvanáctileté pauze přerušil část osobních vazeb, které obvykle politiky - čím déle jsou ve funkcích - spínají, zavazují a nakonec zotročují. (Pravdou také je, že některé vazby zjevně neukončil, viz pevný a nerozborný svazek s Miroslavem Šloufem; i když se dnes zdá, že mu je Šloufovo objetí těsné, že ho Šlouf poněkud dusí.)
Srovnejme Miloše Zemana s Václavem Klausem. Ten ve špičkové politice trčel nepřetržitě 23 let. A ta nepřetržitost se na něm podepsala.
Teď u Zemana půjde o to, jestli se chce vymanit z vlivu lidí, jako je Miroslav Šlouf nebo bývalá (opravdu jen bývalá?) šedá eminence ČSSD Miroslav Jansta, případně ex-estébák Vladimír Zavadil, který Zemanovi zaplatil antischwarzenbergovský inzerát v deníku Blesk. Od Šloufa se slovně distancoval v kampani, zjevně si uvědomuje, jak mu značka Šlouf škodí. Ale v den Zemanova vítězství se ukázalo, že Šloufa opustil opravdu jen slovně, jenom jako.
V Ústavním soudu nevidí ďábla
4. pozitivum Zemana-prezidenta je, že není tak silná osobnost jako Klaus. Není tak strašně dravý, tolik se neustále vymezující. To dokázal mimo jiné i svým pobytem na Vysočině, kdy se politice vzdálil. Potřebujeme totiž někoho méně křičícího, méně pichlavého, někoho, kdo nebude štvát skupiny občanů proti sobě (vyznavače "havlismu" proti vyznavačům boha Klause atd.)
5. pozitivum. Nemá negativní vztah k Ústavnímu soudu, jaký stavěl na odiv Klaus. To je naprosto zásadní posun a doufejme, že Zemanovi vydrží. V Ústavním soudu má své kontakty, především pak jeho předsedu Pavla Rychetského. Nebude tedy snad pokračovat frontální hradní útok na ÚS a vydávání této poměrně nezávislé instituce za "třetí komoru parlamentu" (Klaus).
Podobně není známo, že by Zeman útočil na celý soudcovský stav a mluvil o "soudcokracii" (Klaus). Spravedlnost byla u nás po léta podceněna, začalo to hned po revoluci. Tento stav by neměl pokračovat. (Naopak se Zeman - viz jeho inaugurační projev - zhlédl v Klausových útocích na média; přirovnal je ke kmotrům a neonacistům. Šokující, ale pochopitelné. Média stála proti opoziční smlouvě a Zeman to novinářům nikdy neodpustil. Navíc se média v přímé volbě většinově přidala na stranu Karla Schwarzenberga. To je také neodpustitelný, smrtelný hřích.)
Láká do Brna profesora Přibáně
6. pozitivum souvisí se čtvrtým. Zdá se, že Zeman chce velmi pečlivě vybírat nové ústavní soudce. Má zájem o lidi, jako je profesor britské Cardiff Law School Jiří Přibáň. To je mimořádně dobrý výběr - kéž by Přibáň nabídku přijal. Dál by Zeman do ÚS rád soudkyni Soudního dvora EU Irenu Pelikánovou, nepochybně velkou osobnost v oboru. Stojí také o Jana Filipa, což je vedoucí katedry ústavního práva PF MU v Brně s velmi dobrým jménem. Dále stojí o Vojtěcha Šimíčka, Miladu Tomkovou a Kateřinu Šimáčkovou z Nejvyššího správního soudu. Zase samé dobré typy.
Oslovil i Marii Benešovou, bývalou nejvyšší státní zástupkyni a nyní místopředsedkyni ČSSD. Tu lze těžko srovnávat třeba s Jiřím Přibáněm, ale v politice se proslavila tím, že byla žalována za označení "justiční mafie" pro lidi, kteří zabránili, aby šel Jiří Čunek (KDU-ČSL) před soud v době, kdy seděl v Topolánkově vládě. Benešová odmítla, chce zůstat v politice. Mimo jiné i ona stojí o očistu a osamostatnění českých žalobců.
(Méně slavný a také méně žádoucí na ÚS je předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček - favorit Klause, kterého Senát již jednou z dobrých důvodů zamítl. I toho prý chce Zeman senátorům znovu navrhnout.)
Prezident poustevník a nenácek
7. pozitivum. Zeman působí jako člověk značně nezávislý na majetcích a penězích. Není známo, že by stál o luxusní auta a byty, že by prahl po majetku. I to vypadá nadějně. (Pravdou je, že jeho okolí takové se vší pravděpodobností nebude, přesně řečeno není. Takže půjde o to, aby Zeman dokázal své lidi uhlídat.)
Jedním z důkazů, že po korunkách neprahne, je i jeho rozhodnutí, že bude dávat 30 procent svého platu na splácení státního dluhu. Není to málo peněz, Zeman bude jako prezident pobírat měsíční plat 186 300 korun hrubého a náleží mu i dalších 173 300 korun měsíčně, což zákon nazývá "víceúčelovou paušální náhradou". Státní dluh České republiky nyní činí 1,668 bilionu Kč.
8. pozitivum. Zeman není protievropský, nekope, kudy chodí, do Evropské unie. Sám sebe popisuje jako eurofederalistu. To je postoj, který na Hradě deset let chyběl. Bylo únavné, ba neobyčejně otravné neustále slyšet, jak nekonečně nám škodí prostředí, do kterého jsme se před dvaceti lety tolik toužili dostat a jehož peníze s takovou samozřejmostí konzumujeme… a bohužel jsou u nás rozkrádány.
Nový prezident v neděli 10. března v televizi Prima slíbil, že podepíše "euroval", doplněk Lisabonské smlouvy, který umožní vznik záchranného fondu eurozóny - Evropského stabilizačního mechanismu. Jeho předchůdce euroval podepsat odmítl a označil jej "za zrůdnou, hroznou věc".
9. pozitivum. U Zemana se neprojevují nacionalistické sklony jako u Klause. Zdá se, že podpora lidí jako Ladislav Bátora nějaký čas na Hradě nehrozí.
10. pozitivum. Prezident se vzdal práva udělovat amnestie a milosti. Označil to za "zbytečné monarchistické prvky" v české ústavě. Rozhodnutí oznámil poté, co položil věnec k soše T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí. "Je to jeden z mých závazků," pravil. Po lednové amnestii i některých milostech Václava Klause je to úleva. I když jednotlivé milosti mohou mít občas, výjimečně smysl. Dost možná si to Zeman časem uvědomí.
Politicky neperspektivní becherovka
11. pozitivum. Nový prezident nemá důvod protlačovat, preferovat sociální demokracii. A jako deklarovaný levicový politik nejspíš nepůjde na ruku ani TOP 09 nebo ODS. (Druhá věc je, že si s ČSSD nejspíš bude chtít vyřídit účty za "zradu" při prezidentské volbě v roce 2003. Zradou rozumějme to, že oranžoví zákonodárci tehdy volili, koho chtěli, nikoli Miloše Zemana.)
12. pozitivum. Zeman je výtečný rétor. Opět to potvrdil ve své inaugurační řeči 8. března. Mluvil spatra, bez potíží, soustředěně. (S obsahem to bylo slabší: adorace opoziční smlouvy a útok na svobodu slova, přesně řečeno na Zemanovi nenakloněné novináře.)
13. pozitivum. Zdá se, vyplývá to alespoň z některých nedávných výroků, jež se týkaly Klausovy amnestie, že by se Zeman rád oprostil od vlivu svého předchůdce. Pokud měl nějaké závazky (hovoří se o tom, že měl Klause jmenovat premiérem a že má jít o jakýsi "vyšší" zájem, na jehož konci by byl kontrakt na dostavbu Temelína, který by získali Rusové), amnestie možná Zemanovi pomohla, aby se od svého silnějšího opozičněsmluvního dvojčete odpáral.
14. pozitivum. Politicky neperspektivní, Němci milovanou becherovku dokázal s předstihem hodným prognostika vyměnit za národem uctívanou moravskou slivovici.
