„Tito politici pochopili, že víc než skutky jsou pro ně důležité snadno zapamatovatelné drsné výroky, které přebijí realitu," píše o Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi v komentáři pro Aktuálně.cz spisovatel a publicista Karel Hvížďala.
Zase jsme výjimeční. Naše politická reprezentace negeneruje nové silné politické osobnosti a jako před patnácti lety naši politickou krajinu začnou brzy ovládat dvě staré a dobře známé figury: jedna sestoupí z Hradu do zámečku a druhá se přestěhuje z tvrze nahoru na Hrad.
Oba političtí hráči vynikají silnou vůlí po moci a nehodlají se jí vzdát. Ústavu a jakákoliv pravidla dovedou ohýbat, extenzivně vykládat či umně obcházet a média s nimi často nechtěně spolupracují. Tito politici pochopili, že víc než skutky jsou pro ně důležité snadno zapamatovatelné drsné výroky, které přebijí realitu. Slovní mlha, kterou vypouštějí do veřejného prostoru, vytváří vítanou clonu, za níž se s největší pravděpodobností pokusí přemalovat politickou krajinu v České republice.
Nic jiného jim totiž nezbývá, protože ani za jedním z těchto hráčů nestojí nějaký silný politický subjekt. Za Milošem Zemanem je SPOZ, tedy Strana práv občanů - zemanovci (strana postkomunistů a podnikatelský klan s podivnými vazbami a historií, řekl B. Sobotka, či lobbistická skupina kolem Miroslava Šloufa, řekl J. Dienstbier), která dostala ve volbách v roce 2010 4,3 procenta hlasů voličů a dle současných průzkumů by získala 7,4 procenta, což na ovládnutí levice rozhodně nestačí.
Nový prezident ale současně chce ukázat svou novou tvář: už čtvrtou, vlídnou, jak dokazuje i oficiální fotografie, kterou si vybral. Naznačuje, že po předvolebním klání, v němž předvedl, že k vítězství je ochoten použít jakýchkoliv prostředků včetně účelových lží, předchozí hře na opozici, s kterou podepsal tzv. opoziční smlouvu poté, co ODS vyčítal spálenou a rozkradenou zemi, se vrací ke svým kořenům: těsně po revoluci tvrdil, že je mu protivná pravice a levice. A slibuje, že bude vládnout nestranně, i když je založením levičák.
Sepnuté ruce, s jakými se často prezentují kněží, mají tuto stylizaci jen podtrhnout a tři brady z jeho obličeje, které signalizovaly jeho tři staré tváře, zmizely: zakrývají je ruce a retuš. A podobně je třeba rozumět i jeho slovům: bude se tvářit mile, ale na špinavou práci jako kdysi ve vládě bude mít méně či více viditelný tým: nejnebezpečnější na Zemanovi jsou vždy lidé kolem něho, kterým vše toleruje.
Miroslav Šlouf zůstane jistě hodně ve skrytu, ale zbavit se jeho firmy, kterou převzal jeho syn, nemůže, protože právě on či oni mu zorganizovali vítěznou kampaň (a možná na ni i sháněli peníze), což pan Šlouf dal všem na vědomí hned po Zemanově zvolení. Jeho náhlá přítomnost v Zemanově týmu po zvolení byla jasným signálem všem důležitým hráčům, že v pozadí zůstává opět on jako jedna z nejdůležitějších figur.
K ovládnutí levice rozkládáním jednoty sociální demokracie bude zase zřejmě využívat předsedu své strany SPOZ Vratislava Mynáře, příznivců v ČSSD a drobných lží; pořadím přijatých návštěv signalizoval, kdo je mu v ČSSD bližší. Předseda strany Bohuslav Sobotka následoval až po Michalu Haškovi a Marii Benešové. Toto faux pas svedl na sekretářku, která prý přehodila pozvánky.
A pan Mynář za Zemana říká vše nepříjemné, jako například, že za Sobotkou přicházejí s podanou rukou a dostávají spíše facku, že je skleníkové dítě, které nikdy nic nedokázalo, nebo: "S panem Sobotkou to momentálně vypadá, že se nedomluvím. Jiní členové vedení mají jiný názor na spolupráci nejen s námi." Sjednocení levice ale nepůjde tak snadno. Možné je i spekulovat o rozštěpení ČSSD.
Podobně se ale začíná rýsovat i situace kolem Václava Klause. Někteří politologové, jako například Michal Klíma, se domnívají, že tolik kritizovaná Klausova amnestie vlastně znamenala první razantní krok k jeho návratu na politickou scénu (podle Klímy by se dokonce někteří amnestovaní se svým finančním potenciálem v řádu stamilionů a milliard, jejž nabyli neoprávněně, mohli za jistých okolností zapojit do budoucí Klausovy mocenské koalice, jak napsal v Respektu). I za Klausovým výrokem, že "největší nebezpečí pro Českou republiku představuje Evropská unie, a ne Rusko", je možné cítit politické a hlavně finanční zájmy: dostavba Temelína ruským subjektem by samozřejmě nebyla zdarma.
Ale protože v ODS má Klaus již méně sympatizantů, bude muset ze strany odštěpit své příznivce kolem Borise Šťastného a pražské lobby a sjednotit je se svými věrnými příznivci, jako jsou Bobošíková, Mach, Bárta či Dobeš. Pomoci by mohl Zeman Klausovi tím, že by - jak několikrát uvedl jako možnost - mohl bez podmínek odvolat premiéra Nečase.
Z tušených postojů obou silných hráčů lze usuzovat, že situace v domácí politice v následujících měsících nebude zcela jistě klidná, i když jejich záměry se nemusí podařit plnit tak rychle, jak si teď představují. Už i proto, že lidé nemají s novými politickými subjekty nejlepší zkušenost - naposled s Věcmi veřejnými. A popularita Klause jako výstavní ikony již u veřejnosti taky ztratila na přitažlivosti.
Zeman i Klaus jako otcové velkých politických stran dnes představují největší nebezpečí právě pro tyto strany, a tím ohrožují stabilní politické i ekonomické prostředí v České republice, i když jejich sen obnovit, a tím zpětně rehabilitovat opoziční smlouvu se jim už nejspíš nemůže podařit (i když si asi mysleli, že by strašením KSČM ve vládě takové spojení mohli obhájit).
Ale přesto všechny možné spekulativní scénáře nejsou pro nás příznivé. ODS by potřebovala silnou ČSSD, aby se v klidu znovu zorganizovala a přitáhla nové osobnosti. Pokud budou obě strany rozložené, vznikne na jedné straně větší prostor pro komunisty a na druhé straně pro novou národoveckou kvazikonzervativní stranu, ale všechny staré i nové politické subjekty budou těžko dohromady vytvářet nějaké koalice. Nastalo by období úřednických vlád a předčasných voleb, což by značně zbrzdilo ekonomiku a vedlo k další devastaci veřejného prostoru.
Nejdůležitější v nejbližších měsících proto bude rezistence sociální demokracie proti rozkladným tlakům. Jestli dokáže uhájit své postavení silné politické strany, měli bychom šanci krizi dirigovanou starými pány se silnými narcisistními sklony překonat.
