Václav Klaus nemusí být smutný. Do historie se zapsal - nejen tím, že byl obžalován z velezrady.
Žádný český ani československý politik nevydržel na mocenské špičce tolik let v řadě. A především, žádný prezident neopouštěl úřad s tím, že… se možná vrátí. S Klausovým odcházením nastává nová historická situace.
Téměř čtvrt století s Václavem Klausem by nemělo být prodlužováno. Klaus má jedinečnou příležitost ukázat, že těžké umění odejít ze špičkové politiky zvládne. Aspoň trochu. Ještě má šanci.
Léčba skončila už dávno
Při obhajobě amnestie prohlásil, že její kritici se obávají jeho dalšího působení ve veřejném životě. A připojil bojovné a zlověstné „nic nekončí, jedeme dál".
Pomiňme Klausovu vztahovačnost, snad i pochopitelnou vzhledem k tomu, jak doba strávená ve věži ze slonoviny ještě umocnila jeho letoru. Ta úvaha je totiž chybná zgruntu. Klausovi kritici, oponenti a nepřátelé se do něj nestrefují ani tak proto, že se „obávají" silného protihráče, kterého chtějí pomazat blátem a znemožnit velezradou. Ale jsou prostě - a možná cítí, že nejen oni - Klausem unaveni. Vyčerpal se pan profesor, ale také publikum, které čelí tomu, co říká. Ta přednáška trvá moc dlouho. Už je to nuda, chcete-li.
Žijeme v desetiletích, kdy se pořád svým způsobem „přepisují dějiny". O to víc výkladů minulosti a popisů současnosti existuje. To je v demokracii po pádu komunismu přirozené. Normální naopak není, když se v přelomové době točí zápas o včerejšek, dnešek a zítřek tak dlouho kolem jednoho politika s často výstředními názory, který společnost rozděluje. Václav Klaus a jeho éra - počítejme ji s malými přestávkami od roku 1990, kdy se stal předsedou Občanského fóra - jsou ve střední Evropě unikátem.
Spory, které Klaus od té doby inspiruje a provokuje, již nedávají smysl, protože se z nich staly - také značným Klausovým přičiněním - spory o Klause. Společnost nikam neposouvají, nepřispívají k rozumnému tříbení názorů. Rozhodně by se neměly přesouvat do epicentra politiky, což by se stalo, pokud by se Klaus pokoušel o návrat.
Léčba Klausem ve skutečnosti už dávno skončila, prošlou medicínu nedoporučujeme.
Sebevyznamenávání
Klausova stopa v české mysli je vzhledem k délce jeho působení samozřejmě značná a rozporuplná. Po revoluci imponoval tahem na branku a notorickou „kapitalistickou" pílí. Ale patnáct let (!) už hraje hlavně o potvrzení svého předchozího politického díla.
Nikomu neodpovědný prezident káže o nebezpečí nikým nevolených elit, mlčí o korupci a čtenáře novin exkluzivně informuje, že v subtropické Asii je vlhké počasí. Je pozoruhodné, jak dlouho ho jinak potměšilí Češi brali celkem vážně. Až teprve po chilském peru, a především po amnestii, mu svou předchozí náklonnost, úctu či sebezapírání začali vracet, i s úroky.
Klausovo prezidentství jako by končilo ve slepé uličce. Důvěra v hlavu státu spadla na rekordní minima, symbolem Klausova odcházení se stává pitoreskní sebevyznamenávání s Ivanem Gašparovičem.
To vše ale ani v nejmenším neznamená, že Klaus v politice končí. Na politického vůdce není starý (je například o pět let mladší než Berlusconi) a i při příštích prezidentských volbách mu bude necelých 77 let.
Pravidlo č. 1: Nepodceňujte Klause
Klaus zatím veřejně neupřesnil, zda a jak hodlá v politice působit dál, nebo jestli se omezí na osvětu v rámci svého institutu, přednášek a publikací.
„Náznaky, že by mohl chystat politický comeback, neotestovaný skutečnou podporou voličů, jsou samy o sobě politickou zbraní. Už proto se Klaus do politiky nepohrne," soudí Jiří Pehe. „Tajemné náznaky o možném návratu, pepřené útoky na odpůrce, že jej ´diskreditují´ jen ze strachu, jsou přesně tou polohou, která Klausovi vyhovuje. V případě skutečného návratu by nejspíš pohořel, a poškodil by tak i to, co z jeho politické věrohodnosti v očích části veřejnosti zbývá."
S poslední větou by se rozhodně dalo polemizovat. V národním, antievropském populismu je skrytý docela slušný volební potenciál. A ve vytváření obrazu nepřítele byl Klaus vždy mistrem. Dnešní kontroverzní odchod „ve zlém" a žaloba z velezrady může jeho politickou houževnatost spíš povzbudit než oslabit. Jedeme dál?
Sebevědomí demokraté se ale nemají co Klausova návratu "obávat", natož proti němu kout pikle. To by bylo nepatřičné přiznání vlastní slabosti a Klausovy moci. Sebevědomí demokraté.
Problém je, že Klaus jako politik už nemá této zemi příliš co dát. Kromě sebe. Proto by bylo dobře, kdyby nepropojoval boj o své názory s aktivní politickou praxí. Pozornost si, jak ho známe, bude umět získat i bez toho.
Rozčilení není program, říkal Masaryk. A Češi už rozhodně potřebují jiný program než rozčilení z Klause.