Karel Hvížďala | Komentáře
15. 7. 2013 10:30

Komentář: Proč nepatříme do západní Evropy

Nikdo nemluví o tom, co bychom mohli udělat sami, a stále spoléháme na podporu shora
Foto: Blogy a názory

"Vytyčování kulturních hranic a existenciální otázky jsou vždy riskantní a ošidné, ale rozhodně mají význam už jen proto, že nám připomínají různé historické způsoby příslušnosti k Evropě a nutí nás zamyslet se nad tím, kam skutečně patříme. Připomínají nám totiž rozdíly mezi tím, jak vidíme sami sebe a jak nás vidí západní Evropa," píše v komentáři pro Aktuálně.cz Karel Hvížďala.

Bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg prohlásil v minulých dnech na konferenci Domov střední Evropa: Tváře, biografie, identity, která se konala v Senátu, že Česká republika nikdy nebyla a ani nebude součástí západní Evropy. Rozdíly vidí v odlišných tradicích, mentalitě i politické kultuře, jak konec konců ukázaly poslední týdny. Tím samozřejmě narážel na pád vlády i chování obou posledních prezidentů.

Reakce na tyto věty byly rozličné: od hrubě urážlivých až po ty, co Karlu Schwarzenbergovi vyčítaly, že z něj hovoří zklamání z toho, že prohrál v přímém souboji o prezidentský stolec (Erik Tabery v Respektu).

Otázka, na kterou se pokusím odpovědět, proto zní: Měl Karel Schwarzenberg pravdu, když nás vyčlenil ze západní Evropy?

Správná odpověď by asi zněla: V nejnovější historii tomu tak skutečně je, ale v minulosti tomu tak vždy nebylo, jak mi právě sám Karel Schwarzenberg připomněl v knize Knížecí život. V roce 1989, tedy ještě před listopadem, mi řekl:

„Je třeba si odpovědět na otázky, k čemu jsme (my Češi, pozn. K. H.) na světě užiteční a čím jsme užiteční našim sousedům a proč by je mělo zajímat, zda zůstaneme na světě. Je třeba se podívat na dějiny tak, abychom v nich zahlédli ty možnosti, které existují dál a které jsme již tolikrát zmeškali. Dvakrát, třikrát v dějinách se nám podařilo využít našeho geopolitického položení, tedy toho faktu, že se u nás prolínají různé vlivy a kultury, a na to je třeba navázat. To se podařilo za Karla IV. a trochu již za Václava II., potom do jisté míry za Rudolfa II. a pak to bylo zajisté od let devadesátých XIX. století až do konce první republiky v roce 1938."

My můžeme jen dodat, že však ani císaři Karlu IV. se nepodařilo odklonit obchodní cesty v Evropě tak, aby šly přes Prahu, jak o to usiloval, a proto se ani tehdy nemohla stát Praha důležitou obchodní křižovatkou.

Schwarzenberg:
Schwarzenberg: | Foto: Vojtěch Marek

Vrátíme-li se ale k Schwarzenbergově výroku, můžeme nejspíš připustit, že šlo o rétorickou zkratku a provokaci: nejspíš chtěl, abychom se nad sebou hlouběji zamysleli a uvědomili si, že západní Evropa nás skutečně nikdy za svou součást nepovažovala. To člověk zjistí při každé hlubší diskusi, kterou v Evropě vede. Naposled se mi to stalo v minulých dnech v Rakousku, kde se mě ptali: Proč Miloši Zemanovi dovolíte, aby soustavně porušoval ústavu? A jak je možné, že může beztrestně prohlásit, jak to učinil pro Handelsblatt, že nemůže-li ústavu změnit, může ji jinak vykládat?

V pojetí západní Evropy je právě nedílnou součástí každé ústavy nejen text, ale tradice, výklad a tzv. ústavní zvyklosti, které náš pan prezident prohlásil za idiotské. A jak dodal Schwarzenberg pro Respekt č. 28: v západní Evropě stojí právo a ústava nade vše. Profesor právní filozofie Jiří Přibáň z Cardiffu pro Právo (13. července) napsal: „Jen diktátor si může myslet, že sám změní zvyklosti... Rozhodně porušil zavedenou zvyklost... jmenovat předsedu vlády po důkladné, a ne jen předstírané konzultaci s parlamentními stranami na základě potenciálu této osoby získat většinovou důvěru ve sněmovně."

Jedna z definic Evropy říká, že to je území, na kterém kolují stejné myšlenky. Výroky prezidenta Miloše Zemana nám bohužel zřetelně dokazují, že hlava státu se k Evropě nehlásí, protože základní myšlenky, které Evropu pojí (k nim patří i víra v tradici, která má větší váhu než text), ignoruje. Ve Velké Británii kvůli tomu ani psanou ústavu nemají: stačí jim právě jen tradice, zvyklosti, tedy precedens.

Ale to bohužel není vše, co nás od západní Evropy dělí. To nejspíš hlavní, čím se lišíme, je neexistence nezávislého občana, který je schopen proti takovému chování veřejně vystupovat. Po dvou totalitách - národním socialismu a internacionálním socialismu - nezávislý člověk, který si je plně vědom práva odporu, ius resistendi, z Čech skoro vymizel, protože tu nikdy neměl pevné kořeny.

Proto má Schwarzenberg pravdu, když hovoří o tom, že u nás skoro nikdo nemluví o tom, co bychom mohli udělat sami, a stále se spoléháme na podporu ministerstva nebo kraje. Neumíme se sdružovat v občanských spolcích, které by se tak silně a soustavně bouřily, až by přinutily politiky něco dělat.

Chceme-li zjistit, proč tomu tak je, musíme se podívat hlouběji do historie: V západní Evropě (viz historik Jenö Szücz) najdeme klíč k pochopení společenských a politických vztahů v pojmech smlouvy, vzájemných závazků a osobní důstojnosti. A na cestě, která vede od feudální smlouvy ke smlouvě společenské, najdeme i počátek toho, čemu říkáme západní svobody, odpovědnost a autonomie občanské společnosti. Jinými slovy: Svoboda jednotlivce je omezená pouze svobodou druhých.

Ruský model se vyvíjel opačně. Stát tam nebyl vytvářen společností, ale naopak si společnost formoval k obrazu svému. A tak tomu bylo již od XII. století, kdy Ivan Hrozný odstranil šlechtu a nahradil ji třídou úředníků jmenovaných státem (kteří navíc často nebyli placeni a žili pouze z úplatků). Podobně tomu je dodnes. Putin jmenuje gubernátory.

Střední Evropa, jak na to upozornil třeba Jacques Rupnik v knize Jiná Evropa, osciluje právě mezi těmito dvěma modely. V XVII. století jsme se ale bohužel díky krizi definitivně odtrhli od Západu. Zatímco Západ se z krize dostal koloniálními výboji, ve střední Evropě zavládlo tzv. druhé nevolnictví (pojem Ivana T. Berendy): šlechtičtí velkostatkáři (Radzwillové v Polsku, Esterházyové v Maďarsku a Lobkowiczové a Schwarzenbergové v Čechách) se snažili vyřešit krizi vysokými nároky na venkovský lid.

Rupnik:
Rupnik: | Foto: Aktuálně.cz, Ondřej Besperát

Zatímco kolonialismus vybudoval na Západě nezávislou silnou vrstvu buržoazie (která tvořila protiváhu šlechtě a duchovenstvu), ve střední Evropě byla tato vrstva velmi slabá: stát měl větší prostor než v západní Evropě a toho využil. Hlavně od XIX. století začal být aktivní v hospodářství, zabýval se výstavbou infrastruktury a zaplňoval prostor, který opouštěla šlechta rychleji než rodící se buržoazie.

Rupnik napsal: „Byrokracie košatěla, zatímco občanská společnost zůstávala slabá a rozdělená, proto byla rostoucí autoritě vlády slabou protiváhou." To mělo za následek, že inteligence začala sloužit státu (místo aby mu vytvářela kritickou oponenturu), v němž viděla jediného garanta přežití národa a jedinou sílu, která mu může umožnit účast na evropské modernosti. Spojení intelektuálů se státem bylo poprvé uskutečněno ve střední Evropě, a to je další fakt, na který doplácíme: naše univerzity nejsou dodnes nezávislé, nedokázaly se emancipovat, neumějí vzdorovat nadvládě politiků a vyvracet ve veřejném prostoru jejich demagogické výroky.

Nejspíš takhle by se s velkou dávkou zjednodušení daly shrnout důvody, proč lze říci, že do západní Evropy nepatříme (a proč třeba Viktor Orbán může v Maďarsku zase tak snadno budovat silný stát či Miloš Zeman ignorovat ústavní zvyklosti), což neradi slyšíme.

Připomeňme, že podobně to schytal i romanopisec Milan Kundera, když v osmdesátých letech psal o střední Evropě jako o „uneseném Západu", nebo asi osmdesát let před ním Gordon Schauer, když se optal, jestli má naše samostatná existence smysl a jaký je náš úkol v dějinách člověčenstva.

Vytyčování kulturních hranic a existenciální otázky jsou vždy riskantní a ošidné, ale rozhodně mají význam už jen proto, že nám připomínají různé historické způsoby příslušnosti k Evropě a nutí nás zamyslet se nad tím, kam skutečně patříme. Připomínají nám totiž rozdíly mezi tím, jak vidíme sami sebe a jak nás vidí západní Evropa.

Karel Schwarzenberg jako příslušník staré evropské šlechty, který se ale cítí být Čechem i Evropanem, v sobě oba tyto pohledy spojuje, a proto je dobře, že nás občas na rozdíly, které neradi slyšíme, upozorní. Nutí nás tím k tomu, abychom si položili tu nejzákladnější otázku: Nepromeškáváme zase šanci se k západní Evropě připojit, jako se nám to už stalo několikrát? Nejsme opět v situaci, kdy politici nás mystifikují a my se z pohodlnosti chováme, jako bychom jim věřili? Nežijeme zase ve lži?

Absurdní na provokativní rétorice Karla Schwarzenberga však je, že v XVII. století právě za naše odtržení od západní Evropy je jeho rod do značné míry odpovědný. Ale právě takových absurdit je střední Evropa plná.

 

Právě se děje

před 6 hodinami

Při zásahu policie v brazilském Riu de Janeiro zahynulo nejméně 25 lidí

Při policejní akci v jednom ze slumů v brazilském Riu de Janeiro zahynulo nejméně 25 lidí. Informovaly o tom světové tiskové agentury. Policie provedla zásah v chudinské čtvrtí proti gangu Comando Vermelho, který patří k nejaktivnějším organizacím zaměřeným na distribuci drog v brazilském městě. Počet mrtvých během policejní operace patří k nejvyšším za poslední roky.

Podle agentury AFP policie zasáhla v chudinské čtvrti Jacarezinho proti skupinám, jež využívají k prodeji drog a dalším kriminálním aktivitám nezletilce. K operaci bezpečnostní síly použily vrtulníky a obrněné vozy, které posloužily k překonání barikád v ulicích. Na videozáběrech ze slumu, kde žije zhruba 40.000 lidí, jsou vidět prchající ozbrojenci a slyšet výbuchy. Agentura EFE uvedla, že operace se zúčastnilo přes 200 policistů.

"Je to nejvyšší počet mrtvých při policejním zásahu v Riu de Janeiro," uvedl šéf policie Ronaldo Oliveira. Dodal, že mezi mrtvými je jeden policista a několik vůdců drogových organizací. Podle policie drogové gangy vytvořily "takřka armádní strukturu" s desítkami ozbrojenců.

Zdroj: ČTK
před 7 hodinami

Zaorálek navrhuje, aby od 17. května mohla opět hrát divadla a směly se pořádat koncerty, rozhodne vláda

Od pondělí 10. května otevřou muzea, galerie a památky ve zbylých českých krajích, potvrdil ve čtvrtek pozdě večer ministr zdravotnictví Petr Arenberger z ANO. Jeho kolega Lubomír Zaorálek po setkání se zástupci kulturních organizací navrhuje, aby se od 17. května mohlo venkovních akcí účastnit až 700 sedících diváků a těch vnitřních maximálně 400 lidí. To by znamenalo, že v Česku po půl roce opět bude legální pořádat koncerty a divadelní představení pro diváky. "Pokud to v pondělí schválí vláda," zdůrazňuje Zaorálek.

Podle něj by se pak v týdnu od 24. května kapacita mohla zvýšit až na 1000 lidí venku a 500 uvnitř. Sály by ale směly být plné vždy maximálně z poloviny. "Vše samozřejmě za přísných hygienických pravidel s použitím antigenních nebo PCR testů, s ochranou dýchacích cest a podobně," říká ministr.

Jednání se kromě něj a zástupců kulturních organizací zúčastnily náměstkyně ministra zdravotnictví a hlavní hygienička Pavla Svrčinová. "Jednání končí optimisticky. Konkrétně a věcně jsme se dohodli na řešení pro jednotlivé balíčky s výhledem do začátku příští sezony. Vše ještě proberou epidemiologové a předpokládám, že vláda v pondělí rozhodne o spuštění prvních akcí," říká jeden z účastníků schůzky Jan Burian, ředitel Národního divadla v Praze.

Zdroj: ČTK
před 7 hodinami

K českým skokanům na lyžích se po 15 letech vrací úspěšný Slovinec Bajc

Po 15 letech se vrací k české reprezentaci skokanů na lyžích slovinský kouč Vasja Bajc, který v roce 2006 dovedl Jakuba Jandu k historickému triumfu ve Světovém poháru. Nahradí Františka Vaculíka, jenž po nepovedené sezoně u týmu skončil.

Devětapadesátiletý Bajc bude mít vedle reprezentace mužů na starosti také rozvoj mládežnických kategorií. "Jsem rád, poctěn a hrdý, že jsem opět získal možnost stát se hlavním trenérem českého skokanského týmu," řekl Bajc v tiskové zprávě lyžařského svazu.

Současná reprezentace v uplynulé zimě propadla. Kvůli problémům s kolenem prakticky neskákala česká jednička Roman Koudelka a po operaci vazů se chystá na návrat. Z ostatních se ve Světovém poháru dostali mezi třicítku jen dva - Viktor Polášek získal čtyři body a Čestmír Kožíšek dva.

"Po nevydařené sezoně jsme se rozhodli angažovat zahraničního trenéra. Po jednáních jsme se dohodli na spolupráci s Vasjou Bajcem, který dokonale zná nejen prostředí skoků na lyžích ve světě, ale i v České republice, kde před lety působil, a český skok na lyžích pod jeho vedením zažil jedny z největších úspěchů v novodobé historii," uvedl Janda, současný šéf skokanského úseku.

U českého týmu pracoval Bajc v letech 2004 až 2006 a Janda se v té době stal nejen králem seriálu SP, ale i vítězem Turné čtyř můstků a získal dvě medaile na mistrovství světa.

Nyní by slovinský kouč rád pozvedl české výsledky. "Které jsou daleko od těch z bohaté minulosti. Tradice skokanského sportu je v Česku velká, takže přijímám pozici hlavního trenéra i s vědomím, že cesta nahoru nebude snadná, což je pro mě velkou výzvou. Věřím, že společně s dalšími trenéry a novými věcmi můžeme přesměrovat křivku výsledků na pozitivní směr," uvedl.

Bajc, který umí česky díky tomu, že ho trénoval slavný Zdeněk Remsa, se jako kouč proslavil především u japonské reprezentace. Působil ve Španělsku, Nizozemsku, Švédsku, doma ve Slovinsku, Turecku, u americké ženské reprezentace a u maďarských skokanů.

Zahraniční trenér se k českým skokanům vrací po třech letech. V letech 2014 až 2018 trénoval národní výběr Rakušan Richard Schallert.

Zdroj: ČTK
před 8 hodinami

Hertha po výhře nad Freiburgem opustila sestupové pásmo, Darida odehrál 75 minut

Fotbalisté Herthy Berlín získali v boji o záchranu v německé lize důležité tři body za výhru 3:0 nad Freiburgem. K vítězství přispěl i český záložník Vladimír Darida, který odehrál 75 minut. Chvíli před odchodem ze hřiště obdržel žlutou kartu za faul.

O výhře Herthy rozhodli už v prvním poločase Krzysztof Piatek a Peter Pekarík, v závěru zápasu přidal třetí gól Nemanja Radonjič. Berlínský tým bodoval i ve druhém duelu po návratu z karantény, v níž byl kvůli množství případů koronaviru. Bez porážky je už pět zápasů.

Hertha opustila sestupové pásmo a z předposlední příčky poskočila na 14. místo. Navíc má k dobru utkání s posledním Schalke. Freiburgu patří devátá pozice.

Německá fotbalová liga - 30. kolo:

Hertha Berlín - Freiburg 3:0 (13. Piatek, 22. Pekarík, 85. Radonjič).

1. Bayern Mnichov 31 22 5 4 86:40 71
2. Lipsko 31 19 7 5 55:25 64
3. Wolfsburg 31 16 9 6 54:32 57
4. Eintracht Frankfurt 31 15 11 5 62:47 56
5. Dortmund 31 17 4 10 66:42 55
6. Leverkusen 31 14 8 9 51:35 50
7. Mönchengladbach 31 12 10 9 59:46 46
8. Union Berlín 31 11 13 7 47:38 46
9. Freiburg 31 11 8 12 45:46 41
10. Stuttgart 31 10 9 12 52:51 39
11. Hoffenheim 31 9 9 13 45:50 36
12. Mohuč 31 9 8 14 34:50 35
13. Augsburg 31 9 6 16 31:47 33
14. Hertha Berlín 30 7 9 14 38:49 30
15. Brémy 31 7 9 15 34:51 30
16. Bielefeld 31 8 6 17 23:51 30
17. Kolín nad Rýnem 31 7 8 16 32:56 29
18. Schalke 30 2 7 21 18:76 13
Zdroj: ČTK
Další zprávy