Doba je těhotná samými zásadními událostmi, řekl by klasik. Jen se v nich tak úplně nevyznáme, odvětil by upřímný občan - neklasik. A jak říkali moudří lidé už ve starém Řecku, důležité věci bez odstupu - či nadhledu - nelze správně zhodnotit. Zkusme proto nahlédnout do budoucnosti, alespoň hypoteticky.
Představme si třeba komentář Aktuálně.cz z roku 2061:
Před padesáti lety, na podzim 2011, se rozpadla po pouhém roce a čtvrt své existence vláda, která při svém vzniku měla největší reálnou šanci udělat zásadní reformy. Jak se zanedlouho poté ukázalo, měla nejen největší šanci na uskutečnění reforem (vládla původně 118 hlasy ve dvousetčlenné sněmovně), ale měla také šanci poslední.
Všichni víme, k čemu jen pár let poté došlo - pád akcií na světových burzách, krach velkých evropských ekonomik, které stáhly do hlubin i ekonomiku Spojených států a asijských zemí. A protože největší věřitelé Evropy i Ameriky pocházeli shodnou okolností ze země, které nechyběla obrovská vojenská síla, ani zábrany ji v krajním případě použít, žádné razantní odpouštění dluhů zbídačeným ekonomikám se nekonalo.
Čím větší dluhy měla ta či ona zem, tím zoufalejší v ní byla situace. Také naše zem na tom byla hodně zle, protože v dluzích jsme už prakticky dohnali ostatní „vyspělé" evropské země.
Od té doby se traduje, že každý rok na podzim, při výročí pádu oné nadějné vlády v roce 2011, která měla ještě poslední šanci otočit směřování země k jiné budoucnosti, se vyrojí stovky, tisíce spekulací nad tím, jaké skutečné důvody za tímto pádem byly.
Pochopitelně se od samého počátku nenašel, nenachází a nikdy nenajde ani jediný tak beznadějně pitomý člověk, který by jen na vteřinu uvěřil tehdejšímu oficiálnímu zdůvodnění, tedy že se vláda rozložila kvůli nějakému úředníkovi Bátorovi. Svědčí to o značné intelektuální nesmělosti tehdejších politických představitelů, že si ani nedokázali vymyslet věrohodnější záminku.
Ani po půl století nevíme nic jistě. Tedy kromě toho, že tuto výmluvu za hranicí všeho sci-fi, výmluvu, že všechny zásadní sliby a cíle politiků (jako například otočení finančního vývoje strašidelným tempem se zadlužující země, záchrana ekonomiky, zachování statisíců pracovních míst, vysekání úděsné džungle naprosto nesmyslných, nesrozumitelných, protiřečících si, vylučujících se a byrokratických zákonů, ochrana skutečně slabých lidí), to vše a desítky dalších nutných činů bylo zahozeno prý kvůli jednomu, do té doby veřejnosti praktiky neznámému úředníkovi.
Souhlasíme s naším stálým čtenářem, který na svém blogu napsal: "Bajku o zločinném vlkovi a Karkulce mám mnohem raději než tu o Bátorovi a pádu vlády, protože ta o Karkulce a vlkovi je daleko inteligentnější, mnohem zajímavěji zpracovaná a hlavně nesrovnatelně pravdivější."
Nejenže jsme jim nestáli za to, aby pro nás udělali to, co byla jejich povinnost, ale nestáli jsme jim dokonce ani za to, aby si vymysleli inteligentnější lež. Takže vás vyzýváme znovu nyní, při dalším výročí, po padesáti letech: Pomozte nám hledat skutečné důvody kolapsu tehdejší vlády, která byla v té době poslední, která měla šanci a sílu udělat to, co bylo nutné, udělat to, co bylo její povinností.
Co vy na to? Zkusíte pomoci svým potomkům, aby nemuseli za padesát let tak usilovně dumat nad touto záhadou?
