Miloš Zeman a mafiánské okolí, které ho ovládá, se musí královsky bavit. Veřejnost jen bezmocně přihlíží tomu, jak si šéf Lesní správy Lány Miloš Balák odnáší obálku s prezidentskou milostí, která jej uchránila před trestem, k němuž byl odsouzen za rozsáhlou korupci. Těžko si představit větší facku právnímu řádu demokratické země.
Společnost se jistě může nekonečně přít o nejrůznější politické názory člověka, který zrovna zastává nejvyšší úřad. Tentokrát je to ale jiná káva. Hlava státu dala najevo, že neuznává to, nač přísahala: rovnost před zákonem. Jde o jeden z nejodpornějších Zemanových činů a v zájmu republiky by mu neměl za žádnou cenu projít.
Demokratičtí politici, kteří dnes vládnou, toho v minulých letech neměli šanci moc prosadit. Přesto se pokoušeli prezidenta za jeho slova i činy různě postihnout. Navrhovali žalobu pro velezradu i hrubé porušení ústavy a mluvili také o jeho neschopnosti zastávat úřad. Nyní mají v obou komorách parlamentu většinu, ale po skandálním zneužití prezidentských pravomocí se zatím omezují jen na soutěž v emocionálních odsudcích. Ty ale sotva mají šanci odradit Zemanovu partičku od toho, aby si na závěr prezidentova mandátu dopřála velké korupční finále.
Pod 100 milionů. Hned
Nemá-li na něj dojít, je třeba podniknout ty správné kroky. První z nich je velmi jednoduchý. Vratislav Mynář, Martin Nejedlý a další v kohortě "panošů" (jak je případně nazval Pavel Rychetský) se na Zemana nepřilepili z citové náklonnosti, ale proto, že Hrad disponuje spoustou vlivu a peněz.
V minulých letech nám "panoši" hezky předvedli, jak se obojí dá v sídle hlavy státu roztočit do maximálních obrátek. Sponzoři prezidentských kampaní dostávali zakázky, podporovatelé vyznamenání, podnikatelé medaile a místa v doprovodu při zahraničních cestách. O mnoha detailech této privatizace Hradu přitom nepochybně dosud nemáme ani tušení, Balákův případ došel k soudu jen proto, že mlaskání v Lánské oboře bylo tak hlasité, až jej zaslechla i policie.
Není na co čekat. Kapitola, která je v rozpočtu vyhrazena na financování prezidentského úřadu, potřebuje zcela zásadní škrty. Je absurdní, aby byl balík peněz určený pro jednoho ústavního činitele vyšší, než s jakým musí vyjít 80 senátorů, což se v posledních letech děje. Mynářova parta si beztrestně užívá totální finanční nekázně. V roce 2020 například utratila na 650 milionů, čímž schválené výdaje překročila o 235 milionů. A nic se nestalo, stolička se pod kancléřem ani nepohnula, protože každý věděl, jak to na Hradě funguje.
Dokud seděla pětikoalice v opozičních lavicích, slibovala, jak s prezidentským rozhazováním zatočí. Třebaže pak po nástupu k moci potřebovala ve státním rozpočtu mohutně škrtat, zůstaly peníze pro Hrad prakticky nedotčené. Jejich snížení ze 420 milionů na milionů 398 Mynářovy kšefty jen drobně pošimralo. S přihlédnutím k tomu, že Miloš Zeman už není schopen zahraničních - a prakticky ani domácích - cest, úplně postačí, když v hradní pokladničce zůstane ležet nanejvýš sto milionů korun. Není nijak těžké to zařídit, stačí k tomu jedna rychlá novela zákona, na jakou má vláda v parlamentu hlasů dost.
Otázka dne je, proč toto rychlé a velmi efektivní umravnění Hradu nikdo z vrcholných politiků nenavrhuje. Je sice zřejmé, že vláda potřebuje mít z řady důvodů prezidenta na své straně, milost pro Bálaka ovšem ukazuje, že Miloš Zeman a jeho lidé neznají stud. Je-li tedy pro ně ostych emocí, které nerozumějí, není třeba se k němu při jednání s nimi uchylovat.
Královský, nebo republikánský Hrad?
Tím by však napravování nezdravé imperiální role českého republikánského prezidenta skončit nemělo. Jak je možné, že se prezidentské okolí vůbec může dopouštět tak rozsáhlé korupce? Protože má k dispozici obrovský hradní areál a Lány k tomu. Ani jedno z toho nepotřebuje.
V české tradici máme silně zafixované dvě dvojice prezidentů a jejich architektů - Tomáše Garrigua Masaryka s Jožem Plečnikem a pak Václava Havla s Bořkem Šípkem. Jakkoliv po sobě obě zanechaly úctyhodné dílo, příběhy o panovnících a jejich stavitelích už do 21. století prostě nepatří.
Nikde v Evropské unii prezident nevládne obřímu hradnímu komplexu a rozlehlé oboře navrch. V Rakousku sice třeba obývá Leopoldinské křídlo nezměrného vídeňského Hofburgu, nicméně jej sdílí i s řadou dalších institucí a celý areál spravuje speciální úřad podřízený vládě.
Není jediný důvod, proč to v Praze nezařídit podobně. K výkonu funkce stačí českému prezidentovi reprezentativní prostory, o zbytek Hradu se klidně může starat Národní památkový ústav. "Panoši" by tak rychle přišli o možnost šmelit s tím, kdo dostane právo prodávat ve Zlaté uličce turistům předraženou vodu.
Případ Lánské obory je ještě absurdnější. Jistě není nic proti ničemu, zůstane-li hlavě státu k dispozici jako odpočinkové sídlo, proč by ale na tři tisíce hektarů lesa měli spravovat prezidentští úředníci? Není zjevně náhodné, že korupce nejintenzivněji kvete právě tam, jak dokazuje i Balákův případ. Jeho skandální zakončení pak připomíná, že nastal čas opevněný Pražský hrad i nepřístupnou Lánskou oboru otevřít - šmelině se na světle daří o poznání hůř než v přítmí.
Za Baláka ústavní žalobu
Vše je to při troše politické odvahy celkem snadno proveditelné, zbývá ale ještě jeden krok, o dost komplikovanější: žaloba proti prezidentovi za hrubé porušení ústavního pořádku. Nutné tři pětiny poslanců pravděpodobně nezíská, alespoň ale donutí zákonodárce za ANO a SPD přiznat barvu. Andrej Babiš i Tomio Okamura milost pro odsouzeného korupčníka opatrně odsuzují, při hlasování by se ale museli jasně rozhodnout. Speciálně pro Babiše by to byla pekelná volba: ztěžka se kandiduje na Hrad, pokud dotyčnému nevadí rozkrádání hradního majetku.
V minulých letech se Zemanovi kritici pokoušeli pohnat prezidenta k odpovědnosti mnohokrát - a vždy to bylo velmi sporné. Jeho proruské a pročínské názory mohou být sebeodpudivější, sotva ale samy o sobě mohly vydat na to, aby jej Ústavní soud označil za prokázaného velezrádce.
Teď ovšem není o čem pochybovat. Prezident nejen bohorovně zneužil svých pravomocí a udělil milost svému podřízenému, ale nádavkem ještě veřejně a bez jakéhokoli důkazu obvinil českou justici z podjatosti. To je vyhlášení války českému právnímu státu. A protože prezident nemůže být po dobu funkce stíhán, nezbývá než jej zažalovat pro hrubé porušení ústavního pořádku. Ať už to dopadne jakkoliv. Jak ostatně připomínal jeden ze Zemanových předchůdců, naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že to má smysl.
