Se zpožděním dorazila povolení euforie i do Občanské demokratické strany. Delegáti kongresu po tajných volbách jásali, jako by právě zvolili Baracka Obamu. Našli odvahu "vykroužkovat" ke zvolení údajně předurčené kandidáty. Yes, we can! Do mocenského kartelu uvnitř své vlastní strany řízli podobně, jako voliči před třemi týdny.
"Odvaha změnit se", kterou před volbami hlásaly plakáty s Davidem Vodrážkou, nakonec smetla samotného odvážlivce.
Praha zůstává baštou ODS. Jen se mění význam slova "bašta". Teď je to bašta proti zbytku strany. Který tolik žádanou "změnu" promítl do políčku pražské filiálce. Není to úplně zasloužené, ale metropole je přece jen nejviditelnějším symbolem starých ódéesáckých pořádků, se kterými se chce Nečas vypořádat. Když mluví o těch, kdo "z příšeří řídí stranu pomocí mobilů a notýsků", je Praha první na ráně.
Odhodlání ale může z ODS brzy vyprchat. Už za necelé čtyři měsíce jsou volby. Pražská ODS si do té doby bude žít svým životem, udělá velkou kampaň postavenou na prezentaci radničních úspěchů (která ostatně už běží) a před volbami dá Pražanům sladký dárek, nový dálniční okruh na jihu metropole. Zatímco na vládní úrovni spustí Nečas krev, pot a slzy, pražští lídři se budou chlubit tím, že metro (řízené Vodrážkou) jezdí do jedné a přibývá jedno hřiště za druhým. Zeleň, kam se podíváš.
Pražské volby může ODS bezpečně vyhrát (i proto, že metropoli výhodně pro sebe rozdělí na sedm obvodů a konkurence možná nepostaví silné primátorské kandidáty). Třeba tu dopadne zřetelně líp než ve zbytku republiky. A vliv Prahy bude zpátky, bez ohledu na kmotry a sítě.
Je to změna, kterou jste chtěli? Na nějakou obamovskou euforii je brzo, mezi straníky i voliči. Počkejme, koho ODS postaví na komunální kandidátky a do jakých koalic po volbách na radnicích půjde. Třeba na té českobudějovické, odkud před pár dny vyštípala vlastního primátora Thomu.
Čtetě také:
Kongres ODS živě: Šok Němcová, krach Prahy
Padlý Vodrážka: Projev mi nesedl. Ale dohody byly jiné
Do říjnových voleb si ODS ovšem odnáší jednu konkurenční výhodu. Zatímco sama už se může pyšnit nálepkou změny (jakkoli Nečas ani Němcová nejsou ani trochu nové tváře), sociální demokracie se rozhodla zachovat status quo. Nového předsedu chce zvolit až na jaře a pokud se bude od Paroubkovy éry odstřihávat, tak postupně, za pochodu. Situace se obrátila - silného lídra má teď ODS, ne sociální demokraté.
