Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
2. 4. 2015 18:00

Konvoj odjel. Kam se teď schovala mlčící většina?

Není divu, že nás překvapilo, jak lidé vítají americké vojáky. Mlčící většiny jsou dnes ještě mlčenlivější a umlčenější, než bývaly.
Vzkaz na hranici. (Bohumín, 29. března 2015.)
Vzkaz na hranici. (Bohumín, 29. března 2015.) | Foto: Ludvík Hradilek

Překvapení. Průjezd konvoje americké armády vzbudil mnohem větší a viditelnější souhlas, než se čekalo. Řeší se proč, a do středu pozornosti se dostává takzvaná mlčící většina. Jde o jakési blanické rytíře veřejného mínění, mytický pojem, který se jednou za čas odkudsi vynoří a promluví, když to nikdo nečeká. Respektive když hulákající menšina už úplně zapomene, že nějaká mlčící většina existuje.

Problém je ovšem v tom, že mlčící většina je neuchopitelná, protože mlčí.

Tentokrát to vypadá, jako by mlčící většina vzala do rukou americké vlajky. Stejnou cílovou skupinu ale vzývá i senátor Jan Veleba: „Je třeba zvednout hlas mlčící většiny,“ pravil a svolal demonstraci proti zpravodajství České televize, ohýbání pravdy a znevažování prezidenta. Jenže mlčící většina nemá ráda, když ji někdo, a politici v první řadě, ruší z klidu a povolává. Takže ta demonstrace moc většinově nevypadala.

Mlčící většina není sama svým tvůrcem, vzniká zvenčí. Definuje ji to, co je kolem, tedy kolik decibelů má hluk pocházející z prostoru, který její mlčení obklopuje. Stává se, že když ten kravál stiskne mlčení přes míru, mlčící většina vyjede na povrch a promluví. Je to v podstatě stejný princip, jako když se čepované pivo vhání do trubek z vaku, stlačeného vzduchem zvnějšku.

Ale zatímco v restauraci jde o řízený proces, u mlčící většiny nikdy nevíte. Co udělá? Obvykle přece neudělá nic.

Přehlédnout mlčící většinu je čím dál snazší. S tím, jak přibývá zdrojů hluku, v čele s internetem a sociálními sítěmi, se totiž mlčící většina stává ještě mlčenlivější. A umlčenější. O to překvapenější jsme my ohlušení, když máme pocit, že se nám zjevila.

Přivlastnit si mlčící většinu ale nemůže nikdo, nejen senátor Veleba. I v případě konvoje by bylo smělé tvrdit, že mlčící většina operaci místo mlčení vítala. Dokonce ani impozantních 82 procent, kterým podle průzkumu konvoj nevadil, toho tolik neříká; „nevadí“ má mnoho odstínů, je to takový amorfní postoj, také by se dalo mluvit o autostylizaci jinak mlčících respondentů, a tak dále.

Jedno je ale jisté: hluk, tedy protestní anti-názory, byly (a jsou) ve veřejném prostoru přeceňovány, zveličovány, a to už dlouho před konvojem. Zafungovala spirála hluku: hlučné, kontroverzní postoje s potenciálem „zaujmout silou“ se stále víc posouvaly z okraje do středu pozornosti. Média a sociální sítě je sdílením, předáváním dál postupně činily hlasitějšími, a to natolik, že mlčící většinu ten tlak přece jen k něčemu pohnul. Jaké překvapení!

Mimochodem: na spirálu hluku by mohla pamatovat i Evropská unie, když připravuje informační protiofenzívu. Některé věci nejsou tak horké, jak se zdají být. Než si uděláme obrázek, jaké propagandě a jakým nasazením je třeba čelit, možná by bylo dobré vyslat tu a tam na průzkum nějakou Dragounskou jízdu…  

O příklady, kdy se hluk z kyberprostoru přeceňuje, zakopáváme na každém rohu. Viz třeba pozornost tomu, co říká Václav Klaus (billboardy s jeho tváří vynesly naposledy ve volbách 0,42 procenta). Nebo žlučovité, až zlobné internetové diskuse o zachráněných Hance a Tonče (to naštěstí není reprezentativní obrázek reality). Ale vlastně stejný princip platí u zpráv o počasí – každou chvíli působí, jako by se povětřím blížil konec světa. Zesilovače extrémů jedou naplno. Když si je odmyslíme, jsou věci v pořádku víc, než se zdají být.  

Co si v tom kterém případě a zrovna teď myslí mocná mlčící většina, bohužel nemáme šanci zjistit. Už se zase schovala a my jsme odkázáni na hluk. Tak zas příště, ano?

 

Právě se děje

před 53 minutami

Junior Lamparter předčil na MS dospělé sdruženáře, Vytrval byl 22.

Rakušan Johannes Lamparter udržel vedení po skoku a stal se sdruženářským mistrem světa na velkém můstku. Devatenáctiletý Rakušan mezi dospělými triumfoval jen tři týdny po té, co získal juniorský světový titul. Nejlepším českým reprezentantem byl tentokrát Jan Vytrval, který obsadil 22. místo, což je jeho nejlepší umístění na vrcholné akci.

před 58 minutami

Štafeta běžkyň na lyžích byla na MS osmá, vyhrály Norky

České běžkyně na lyžích zajely na mistrovství světa nejlepší štafetu od Sappora 2007. Čtveřice Kateřina Razýmová, Petra Nováková, Kateřina Janatová a Petra Hynčicová skončila v Oberstdorfu osmá. Na světový trůn se v závodě na 4×5 kilometrů vrátily Norky, tentokrát ve složení Tiril Udnes Wengová, Heidi Wengová, Therese Johaugová a Helene Marie Fossesholmová. Naopak selhaly obhájkyně titulu Švédky, které obsadily až šesté místo.

Štafetu skvěle rozjela Razýmová, která po prvním klasickém úseku předala na prvním místě. Nováková se snažila udržet Norky Heidi Wengové a Rusky Julie Stupakové, ale v závěru prvního dvouapůlkilometrového okruhu odpadla a v tom druhém jí došly síly. Propadla se na osmé místo. O další příčku pak klesla Janatová, ale finišmanka Hynčicová dostala Češky na osmé místo před Kanadu. V elitní desítce byly na MS Češky naposledy před čtrnácti lety, kdy ještě s Kateřinou Neumannovou obsadily pátou příčku.

Další zprávy