Poslanci si masově odhlasovali omezení imunity. Jen několik z nich si trouflo myslet jinak. Změna je to jakoby velká: zrušena má být DOŽIVOTNÍ imunita všech zákonodárců a také ústavních soudců. Nadále má platit už „jen" po dobu výkonu mandátu. Pak šmytec. Po mandátu se na poslance a další imunitníky může policie vrhnout. Pokud tu velezměnu odsouhlasí Senát a prezident.
Je jasné, že doživotní imunita je nesmysl, výroba elity, nadobčanů, nadsamců a nadsamic tam, kde žádná elita není. Takový institut nemá v českých zákonech co dělat. Stejně tak jako úplná imunita během mandátu poslance, senátora nebo ústavního soudce. Beztrestnost má chránit politickou menšinu proti většině a má se vztahovat na projevy v parlamentu či na Ústavním soudu, nikoli na korupci, zpronevěry a podobná nezákonná jednání.
Lepší a horší lidi
Podobně nepřijatelná je v demokratickém režimu plošná amnestie. Stejně jako doživotní či mandátní imunita zpochybňuje celý justiční systém. Je to nedůvěra v policii, žalobu a soudy. Smysl může mít - výjimečně - milost poskytnutá jednotlivci a veřejně vysvětlená, odůvodněná. Úplně stejně absurdní, reliktní (nežijeme v prezidentském systému) je imunita prezidentská: hlava státu podle ústavy není z výkonu své funkce odpovědná. Všechny tyto anomálie by měly z českého právního řádu zmizet. Říkají jednoznačně, že u nás žijí občané dvojí kategorie.
Zrušení doživotní imunity vypadá pěkně, jako krok vpřed, ale nemusí to tak být. Díky doživotnosti imunity a díky tlaku veřejnosti teď sněmovna vydávala jednoho poslance (poslankyni) za druhým. Pokud si zákonodárci beztrestnost omezí na dobu výkonu mandátu, může to vést k tomu, že budou méně ochotni kolegy a kolegyně vydávat. Proč by to dělali, když si policie bude moct počkat, že. Obecně v posledním zhruba roce platí, že policii politici z ODS, ČSSD, TOP 09, Věcí veřejných, ale asi i dalších stran chápou jako nepřítele, ohrožení sebe samých. „Jde nám po krku," říkají. I když se to v reálu týká jen hrstky statečných kriminalistů a žalobců, ale to nevadí, ten pocit tu je.
Imunita po dobu mandátu není vůbec k zahození. Pokud policie několik let (maximálně čtyři, pět, osm, deset...) na politika nemůže, pak je to pro shánění důkazů a svědků zlé. Každý měsíc navíc, natožpak rok či více let, je katastrofa. Čím déle se vyšetřování vleče, tím menší je šance, že bude zdárně dokončeno. Paměť i ochota svědků vypovídat se postupně scvrkává, mizí.
Zločinné spolčení ve sněmovně
Imunita při výkonu mandátu se nedávno hodila Vítu Bártovi. Byl sice kolegy a kolegyněmi vydán k trestnímu stíhání, byl za uplácení poslanců nepravomocně odsouzen soudcem Janem Šottem, ale Nejvyšší soud poté rozhodl, že se na jeho nabídku bezúročné půjčky při jednání poslaneckého klubu Věcí veřejných vztahuje poslanecká imunita. Protože Bárta takto uplácel kolegy ve sněmovně.
Kdyby nějaký poslanec vedl zločinné spolčení a organizoval je ze sněmovny (dejme tomu podvody se solární energií nebo prodej drog), byl by imunní. A bude dál, pokud projde imunitu omezující novela.
Nastane paradoxní situace (dnes platí ještě víc). Poslanec bude nepostižitelný ve sněmovně, bude dobrý jako ústavní činitel, ale pro vnější svět nižšího řádu dobrý nebude. Jakmile se do něj vrátí, bude na něj policie a žaloba smět. Pro občany - neposlance, nesenátory, neústavní soudce - je to potupné, nesmyslné.
To ani nemluvě o tom, že ačkoliv je podobná novela nabízena již po osmnácté, přesto není dobře nachystána. Poslanci nepřipravili a kolegům nepředložili novelu trestního řádu, který dnes dobu výkonu mandátu započítává do promlčecí lhůty. Připomeňme, že pro většinu trestných činů promlčení začíná po uplynutí pěti let.
Je to šaškárna. Omezení imunity se tváří jako velká změna, ale nic moc se nemění.
