Kvóty na jednání evropských ministrů vnitra prošly. A už to doma jede na plné obrátky: Byly protlačeny na sílu, je to Mnichov, Poláci zradili, ztráta národní suverenity, je to jen šidítko, které nemá smysl. Hysterie okolo kvót, jako by to byl národní malér, jako by nás vojska EU okupovala (žádná neexistují). Proč tak zběsilá reakce?
Premiér Sobotka tvrdí, že „kvóty nebudou fungovat“ a neřeší příčiny migrační krize. Prý jsou jen „šidítko pro veřejnost v zemích, které jsou cílem současného migračního proudu“. Andrej Babiš v úterý večer zareagoval na Twitteru: „Vypadá to, že svobodné a normální zůstanou v horizontu pár let jen Maďarsko, Slovensko a Česko, když udrží jednotný směr.“ A další jeho tweet: „Kdyby byl přijatý trvalý přerozdělovací mechanismus, tak je to konec Evropy.“
Tak to vidí dva nejsilnější politici české vlády. Nemá cenu vysvětlovat, že kvóty samo sebou neřeší příčiny migrační vlny, nýbrž to, že Řecko a Itálie počty příchozích nezvládají a že tam uprchlíci strádají.
Vážnější je postoj Andreje Babiše. Svobodné a normální zůstanou v horizontu pár let jen Maďarsko, Slovensko a Česko? Odmítnutí kvót je tedy tak vážné, že jde o svobodu a normalitu naší republiky? Přijmout kvóty, pro nás tedy tři tisícovky uprchlíků, je nesvobodné rozhodnutí? V čem? Ministři vnitra v Bruselu hlasovali demokraticky. Pokud jsme součástí velkého celku, hlasování je jediný způsob, jak věci rozhodovat.
Co kdyby v Česku uvízlo 160 tisíc prchajících cizinců? Nekřičeli bychom do všech stran, že je povinností Evropské unie nám pomoci? Panečku, to by byl jekot!
Jiný příklad. Dejme tomu, že by poslanci odmítli EET, Babišovu elektronickou evidenci tržeb. Dejme tomu, že by vláda prohrála hlasování ve Sněmovně. Byl by to konec svobody? Jinými slovy, je konec svobody, že neprosadím to, co chci? EU svoboda znamená, že my prosadíme svou?
Česku chyběl protinávrh
O.K. Přistupme na chvíli na tu myšlenku: svoboda je, že prosadíme svoje řešení. Slyšíte? Svoje řešení. Jaké jsme nabídli řešení? Za zmínku stojí tweet europoslance za ANO Pavla Teličky: „Tak nám schválili kvóty. Hm, ale nikde nemohu najít, co ministr (pozn. red.: míněn Milan Chovanec) místo nich navrhoval. Ono totiž bez komplexního protinávrhu se v EU nedá uspět.“
O to přesně jde. Bez komplexního protinávrhu se v EU nedá uspět. Kdyby Chovanec nebo Sobotka řekli: Ano, vnímáme 160 tisíc utečenců plus další vandrující po Evropě a nemůžeme je nechat bezprizorné, navrhujeme to a to a to, pak by to byla prohra. Ale, jak píše Telička, nic jsme nenavrhli, byli jsme jen proti. To nestačí. Nemůže to stačit.
Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek tvrdí, že kvóty narušují suverenitu států. V čem? V tom, že jsme si dupli, a nakonec nás z 28 zemí podpořili jen Slováci, Rumuni a Maďaři? A ještě Maďarsko, což je jiný případ, protože uprchlickou vlnou skutečně vážně strádá. Česku stačilo vyžadovat, aby kvóty byly pouze jednorázové, a už jsme, tvrdí diplomaté, mohli mít mnohem silnější podporu.
Suverénní není ten, kdo říká NE, ale ten, kdo umí prosadit kvalitní, konkrétní řešení. Sobotka, Babiš i Bělobrádek drží jakousi dětskou představu suverenity, jaká funguje možná na prvním stupni základní školy.
Proč? Většinová česká nálada není „německá“, tedy pomáhat má smysl, pomáhat prchajícím před válkou a terorem dvojnásob. Sobotka a Bělobrádek nejsou dost silné osobnosti, které by se národnímu odporu a strachu z uprchlíků postavily. A Babiš je populista od první vteřiny, kdy vstoupil do politiky. Stejně jako Zeman si musí udržet lid na své straně.
Modrý Fiala znatelně klausovatí
V tom se vládní lídři neliší od velké části opozice. Rozumně "prouprchlická" je TOP 09. Zato ODS, Petr Fiala, to je populismus na entou. Viz jeho tweet po „prohře“ v Bruselu: „EU tímto krokem popírá zásady platné ochrany občanských a lidských práv a ještě více zvyšuje nedůvěru, kterou v ní naši občané mají.“
Snahou o to, aby se osmadvacítka postarala o statisíce uprchlíků, popírá ochranu občanských a lidských práv? Tak to je úvaha jaksi nad-logická, nad-politologická. Nebo snad rovnou klausovská.
Jeden důvod umanutého NE kvótám a NE Bruselu je tedy brutální populismus a neschopnost veřejnost přesvědčit, že jí příchodem tří tisíc prověřených cizinců skutečně nic nehrozí.
Druhý důvod je stejně vážný a částečně souvisí s poznámkou Pavla Teličky. Naše špičky na to prostě nemají. Nejsou v EU v ničem autoritami, nemají osobní sílu, jasné vize, neumějí druhé pozitivně přesvědčit, netěší se vážnosti. To není tím, že často neznají cizí jazyk; je to v nich, nejsou dost silné, výrazné, pozitivní osobnosti.
Politici mluví o podrazu Polska. Podivné. Polsko už před deseti dny (psala o tom kupříkladu agentura Reuters) stanovilo jasné podmínky pro přijetí více migrantů. Zněly takto: EU zabezpečí vnější hranice, oddělí ekonomické migranty a povolí Varšavě bezpečnostní screening příchozích.
Pokud čeští politici nyní brečí nad ztrátou evropské suverenity, jsou snad Poláci nesuverénní? Ale kdepak. Mají svou hrdost a dokážou říct: Toto jsou naše představy. Podmínky. My jen skuhráme ne, ne, ne a nic víc. Slabé. Trapné. Doma populisti, venku bačkory.
Poněkud uklidňuje středeční vyjádření Bohuslava Sobotky: „I když se mi použití kvót nelíbí, nesouhlasím s nimi a hlasovali jsme jako stát proti, Evropa se nesmí na řešení migrační krize rozpadnout. Nechci proto žalobami dál stupňovat napětí. Lano můžete napínat jen do určité míry a pak se přetrhne. Čekají nás další bitvy o realistický přístup k migrační krizi a potřebujeme, aby partneři v Evropě naše argumenty poslouchali.“
Tak aspoň to. EU ještě neopouštíme.
