Policisté mají po čarodějnicích smůlu, jako kdyby se do nich daly boží mlýny. Když Američané bombardovali Bělehrad, stály tam také jen dvě budovy, které určitě neměli trefit. Čínská a ruská ambasáda. Jednu trefili. I silnější má někdy smůlu.
Policista, který mlátil kandidátku do parlamentu a bojovnici za lidská práva, měl také smůlu. Raději si měl počkat na letošní CzechTek. Tam se, jak známo, může zasahovat bez následků.
Svatopluk Karásek zpívá o tom, jak se lidé vydali na Letnou říci ďáblovi "ne". Myslí tím Letnou roku 1989 a formou písně nabádá, aby lidé pamatovali na své tehdejší rozhodnutí a nebrblali.
Na jarní Letné roku 2006 se z hlediska kulturního děly velmi zajímavé věci. Jeden z řečníků upozornil, že listopad 1989 nebyl revolucí, ale zaprodaným předáním moci. O pět minut později zazněla óda jiného řečníka na stejný listopad. Okouzlující bylo sousedství sokolů, skautů, řečníků s patosem 19. století a hudby, nad kterou by se ošklíbl nejeden pravověrný sokol či skaut.
Po části projevů měly následovat kroje a lidové písně, a namísto nich zavířily bubny a zakvílely kytary. Hudba ale byla také z části second handem 20. století. Ohlasy písní protestních, ohlasy písní Ivana Mládka, remasterované vzpomínky na rokenrol.
Skalka antikomunismu
Autobusy hned po ránu navozily lidovce v modrých čepičkách. Některé z daleka. Ti zachraňovali účast, než se oteplilo. Během dne přibývalo místních lidí na trávnících. Dav postupně mládl. Modré čepičky obklopily nedaleký Hrad. Antikomunismus se ve své pestrosti ukázal být podobný skalce. Skalka snese netřesk, lomikámen, odolné dřeviny, co nerostou vysoko, pestré traviny, listy, co vypadají jako myší uši, i něco té protěže.
Akce na Letné se odehrávala mezi pomyslnými dvěma kótami. Jednu tvořila mapa republiky s názvy míst, kde byly komunistické koncentrační tábory a věznice. Hranice byly naznačeny tankovými zátarasy a ostnatým drátem. Druhou kótou na opačné straně pláně byla výstava motivů z antikomunistických triček. Na mapě jste se bezmocně mohli procházet kolem názvů míst, kde se mučilo a zabíjelo. Zdařilá díla z triček hýřila grafickou vynalézavostí a chytrou zkratkou. Od kóty ke kótě bylo možné projít si cestu od koncentráku, kam člověka zavlekli a nechali, ke tričku, které je možné svléci a nahradit jiným.
Bohatství návrhů antikomunistických triček ukazovalo na to, jak silná je v Čechách inspirace antikomunismem. Médii i parlamentem proběhly zprávy o Českém centru ve Vídni, které trička prodává, a podle KSČM by nemělo.
Když totalita inspiruje
Je sice pravda, že španělské kulturní centrum neinformuje o baskických teroristech a rakouské o svém nahnědlém Jörgu Haiderovi. Španělé ani Rakušané by ale nezabraňovali například čtení z uměleckých děl, kde se zmíněné problémy ukazují. Drtivá většina triček nenabádá k agresi, ale ukazuje inspiraci umění totalitním režimem. Jestli komunistická minulost inspirovala umělce právě k takovým návrhům, nemohou za to umělci. Příští generace může být inspirována jinak. Trička do Českého centra ve Vídni patří.
Charakter happeningu měla na Letné prezentace předvolebního transparentu, na kterém byla zbitá tvář komunistického poslance Dolejše. Útok na Dolejše byl před 1. májem nejčerstvějším příkladem násilí s politickým podtextem. Autoři transparentu Daniela Matějková a Matěj Stropnický kandidují za zelené ve Středočeském kraji.
Protože jsou to moji přátelé, mohl jsem zaregistrovat diskusi, zda transparent opatřit lapidárním nápisem "Šetřete nenávistí" nebo politicky zužitkovatelným "Šetřete násilím, volte mladé zelené". Druhá varianta zvítězila. Ukazuje na mládí jako výhodu, protože kandidáti po dvacítce nemají nic společného s dobou před rokem 1989.#reklama
Sama přítomnost portrétu zmláceného poslance byla velmi důležitá. Povolila opustit antikomunistickou skalku. Do pohody, která na Letné panovala, vnesla motiv současného násilí. Zatímco mladí kandidáti svým vrstevníkům vysvětlovali, proč si na transparent dali zrovna Dolejše, na jiném místě Prahy policista bil jejich kolegyni.
Autor je redaktorem Literárních novin
