Nabízí se odpovědět co nejstručněji, což ovšem vzápětí vyvolá podezření, že jste nepověděl všechno (bez ohledu na to, jestli je odpověď kladná nebo záporná), a tím pádem se dostanete do argumentace, jak to vlastně bylo myšleno, nebo když to rozvedete, tak riskujete, že váš protějšek najde něco, co jí(mu) nebude sedět, a tím pádem se dostanete do stejného bodu jako v prvním případě.
Ale téma je téma, takže:
O podnikání v Česku byly popsané tuny materiálů, nicméně tak jak probíhal rozvoj podnikání v Česku od roku 1989 jsem si ho dovolil zjednodušeně rozdělit do několika typů, které se často prolínají.
Typ 1 - Kořistnický kapitalismus alias teorie a praxe vypnutých světel
Fáze charakteristická přesunem obrovského množství majetku do rukou skupin a jednotlivců, kteří bohatli tím, že se "privatizací" dostali k majetku. Prakticky ho ale nedokázali zhodnotit a zisk dosahovali prodejem majetku nebo získáním úvěrů, které nikdy neměly byt splacené. Tato Fáze stála daňové poplatníky odhadem jeden bilion korun.
Tato Fáze není prakticky nikdy ukončena, protože dokud bude co ukrást, tak se tato bohulibá činnost při neexistenci postihu, o kterém píši níže, bude pokračovat.
Typ 2 - Zahraniční investice
Vesměs pozitivní efekt (ano, jsou výjimky). Většina firem se zahraniční účastí měla a má podstatně lepší výkonnost než většina "tuzemských" společností. Důvody jsou zejména v přenosu know how, v lepším řízení. Nadnárodní podniky navíc snáz čelí lokálním zájmovým skupinám, které fungování společnosti velmi výrazně ovlivňují. Ovšem je důležité si uvědomit, jaká je struktura těchto investic a co nastane až výhody plynoucí z podnikání v Česku vyplývající z nižších přímých nákladů až po investiční pobídky (na které z neznámých důvodů nemají narok tuzemské subjekty) vyprchají a EU se začne rozšiřovat dál směrem na východ, kde lidská práce je ještě levnější, kde státní pobídky jsou ještě agresivnější a v neposlední řadě, jsou lidé případně i ambicióznější a pracovitější. Pozitivním prvkem tohoto typu jsou už první příklady investic, které jsou v odvětvích s vysokou přidanou hodnotou a kde se nestaví pouze na nízké mzdě.
Typ 3 - Místní firmy.
Procházejí velmi různými fázemi vývoje. Potěšitelné je vidět společnosti, které se úspěšně uplatňují i v mezinárodním měřítku. Pro ekonomiku, jejíž domácí trh je limitován deseti miliony lidí, je zahraniční expanze velmi dobrou příležitostí vybudovat reálně významné společnosti, které budou všeobecně přispívat k bohatství státu (pokud je od toho stát nebude spíše odrazovat daňovou politikou, zákony, regulací atd.,opět viz níže). Úspěšné tuzemské firmy se od těch neúspěšných odlišují zejména tím, ze používají standardní metody řízení, velmi často využívají služeb manažerů, kteří úspěšně prošli nadnárodními firmami a hlavně tím, že pochopily, že argumentace tzv. našimi "českými specifiky" není nic jiného než výmluva na lenost, hloupost, nedostatek ambicí a neochotu se něco nového učit.
Co ovšem výše uvedené spojuje a co "středoevropskému ekonomickému tygrovi" (jak kdosi českou ekonomiku vzletně nazval při porovnání s jinými ekonomikami je to přitom spíše tygříček, a to tygřiček plyšový, z důvodu nedostatku pohybu a čistoty mírně pokrytý plísní) brání v dalším "tygřím skoku"?
- neopodstatněné zásahy státu do podnikání, regulace a byrokracie v míře, která je neúnosná
- zákony
- nevymahatelnost práva
- korupce
- závist
- všeobecná kultura a inteligence a spoléhání se na někoho jiného a víra v to, že někdo jiný je zodpovědný za nás a nikoliv my sami.
Všechny výše uvedené "bariéry" spojuje jedno jediné: Žádnou z těchto bariér v Česku nevytvořili mimozemšťané, nositelem všeho výše uvedeného jsme pouze my sami. Takže, má-li to být jinak (chceme-li to), musíme začít především u sebe.
P.S. Těším se na ty hrdinné anonymní přispěvatele, kteří budou více či méně vulgárně komentovat i tento článek (z nedávné minulosti mám své zkušenosti). I to, ovšem vypovídá o kultuře a IQ daného jednotlivce.