Povídali pořadatelé, že poněvadž je dlouhodobě indisponována. Jak to tak ale vypadá, je indisponována spíše tím, že jí nenabídli dost, neboť v témž termínu bude zpívat jinde.
Potud kometa faktů, která prosvištěla médii. Její ohon byl velmi sarkastický. Ani jeden z komentátorů si nenechal ujít příležitost vyskákat se na milé Cecilce, co se do ní vešlo. Co by chtěla? Peníze? Fuj! Kdo to vůbec je? Mezzosopranistka, která prodává po celém světě svá alba (a že už jich je!) v ohromujících počtech kusů. Aha. Takže póvl. Druhořadá, béčková, kdovíjaká, div ne kolotočová zpěvandule.
Inu - nechci hodnotit, nemám na to gebír. Myslím si, že je velmi dobrá, že je srovnatelná s ostatními pěvkyněmi, které se na světovém operním, potažmo recitálovém a koncertním písku rvou o místo na forbíně. Každopádně její alba vykazují mimořádně zajímavou dramaturgii a provází je značná marketingová dravost.
A jsme u toho, proč tenhle sloupek píšu. Paní Bartoli si prostě dovolila něco, co se v českých komnatách skutečných Čistých Uměn věru nesmí. Má úspěch. Nedejbože komerční. Dvakrát fuj. Co je to, ptá se ochránce neposkvrněnosti umění, za kumštýře, když ho chtějí davy? Nula!
Umělec, který je práv toho označení, je nepochopen, má hrstku divých fanoušků, kteří se za ním, navzdory tupému davu, derou do sklepů a na předměstské scény. Jen z nepochopení rodí se skutečné Dílo.
Prd a vořech. Umění je zboží. Aj - už to slyším, už to cítím, ty políčky a kopance, ten posměch a despekt. Nestydíš se, reklamníku, kázat nám bludy o našich Múzách? Což to jsou děvky? Ne, děvky ne, ale mají po čertech silnou konkurenci a - co se dá dělat - jdou se svou kůží na trh. Ať se tedy nediví, že na ně trh uplatní svoje, jakkoli často dost krutá a nespravedlivá, pravidla.
Hudba, činohra, balet, literatura, výtvarné umění - a tak dále napříč kumštem - pokud vstupuje na trh, pokud se stává předmětem nákupu a prodeje, je prostě zbožím a hotovo, šmytec. A jako se zbožím je s ním potřeba nakládat. Cédéčko, divadelní představení, obraz, socha - jakmile je něco opatřeno cenovkou, říká to o sobě - kupte si mě. Marketing je tedy na místě.
Dát o sobě vědět, nabídnout se, vzbudit zájem, strhnout preferenci lidí k sobě a tedy porazit konkurenci, vždyť je to tak prosté. Být zbožím prostě cti netratí. Je ale důležité umět si to přiznat a nezbláznit se z toho. Komerční neúspěch? Budiž. Zkusíme to znova. Bylo to důležité alespoň pro náš vývoj. (A ne: Vidíte? Nikdo nás nekupuje! Na to jsme hrdí, protože to dokazuje naši kvalitu!) Úspěch? Výborně - dostáváme šanci poněkud odbourat některé překážky a příště si dovolit víc. (A ne: Vidíte! Prodali jsme hausnumero nosičů! To dokazuje naši kvalitu!)#reklama
Ale ano, existuje i umění pro umění. Samosebou. Pořád si ještě lidi dokážou hrát pro vlastní potěšení, pro pobavení kamarádů a známých, pro sebe sama. Zapalťpámbů. Jakmile ale takovéto muzicírování, divadelničení, spisování nebo vytváření dospěje k ambici sdělovat něco nad tento rámec a není to šířeno darem (kam by takový kumštýř přišel v době, kdy slovo mecenáš je chápáno jako druh uzeniny), stává se zbožím.
A tak vás prosím, milí rétorové pravých museionů, jděte už do háje se zteřelými argumenty neposkvrněnosti a čistoty a nechte kumštýře, ať se poměřují mezi sebou, ať zkouší, kam až jejich hlas dosáhne, ať si ověří, mají-li co sdělit jinému než sobě sami. Součástí talentu je totiž schopnost prosadit se.
Autor je dramatik, libretista, divadelní režisér a kreativní ředitel v agentuře Ogilvy