Češi zřejmě nesmírně touží, aby to směli na dálnici kalit stopadesátkou. O zvýšení rychlostního limitu se mluví roky, minulá vláda ho chtěla zvednout na 140 km/h, předtím se mluvilo o 150 km/h, ale i o 160 km/h. Nový ministr dopravy Martin Kupka (ODS) uvažuje o stopadesátce. Serveru novinky.cz to popsal takto: "Já se kloním k tomu, a je to i obsahem programového prohlášení vlády, aby za přesně určených podmínek v úsecích s moderní telematikou a v okamžiku, kdy tomu bude odpovídat provoz a povětrnostní podmínky, mohly proměnné dopravní značky zvýšit limit až na 150 km/h."
Zároveň ale dodal: "A naopak aby se mohl limit snižovat, když to vyžaduje aktuální situace, jako to mají například v Německu. To je prokazatelně způsob, jak reálně přispět k bezpečnějšímu pohybu po silniční síti."
Takže jsme se opět ocitli v nekonečné a velmi oblíbené debatě o rychlosti na dálnicích, kde dnes smíme jet "jenom stotřicítkou", jak by jistě připomnělo mnoho šoférů. Mimochodem maskulinita je významným prvkem rychlostní vášně, je opravdu pozoruhodné, že mastit to sto pade, sto šede, dvě kila, to zajímá skoro výhradně muže, naprostou většinu žen to nijak nevzrušuje, nezajímá, jak lze ostatně vyčíst i z debat na sociálních sítích.
Nová vláda to má těžké, protože chce šetřit, tedy utahovat uzdu. Kupka už oznámil, že od dubna sníží slevu jízdného ve vlacích a autobusech pro studenty, seniory a handicapované ze 75 procent na 50. Škrcení vskutku není populární, tak to chce ministr zřejmě vyvážit rozvolněním na dálnici.
Jakmile téma stopadesátky otevřel, už z něj nebude moct jen tak vycouvat, celá ta vášně jitřící debata nás čeká znovu. Pro pořádek ale nejdřív zopakujme, že Kupka nemluví o plošném zvýšení na dálniční stopadesátku, ale pouze o zvýšení "za přesně určených podmínek v úsecích s moderní telematikou a v okamžiku, kdy tomu bude odpovídat provoz a povětrnostní podmínky". Předpokládám, že těch úseků nebude málo, jinak by změna neměla smysl. Není jasné, co mají znamenat "přesně určené podmínky". Že nebude příliš vysoká hustota provozu? Že nepojedete ve vraku? Povětrnostní podmínky jsou jasné, žádné náledí, husté sněžení, vichřice.
Dále to znamená, že by inteligentní telekomunikační a informační technologie musela na dálnicích nepřetržitě a perfektně fungovat. Pokud by nefungovala, mohl by se správce dopravních zařízení stát neúmyslným viníkem vážných nehod. A dodejme, že žijeme v Česku, kde je "nefungovat" cosi jako druhá přirozenost nebo jako "fungovat".
Vyšší rychlost, vyšší znečištění, pokud nejedete v elektromobilu
Výhrady proti zvýšené rychlosti na dálnicích jsou notoricky známy. Stav dálnic, ale ten se lepší a stopadesátka by jistě padala v úvahu jen na těch lepších úsecích. Stav českého vozového parku, průměrné stáří tuzemských aut přesahuje 15 let, navíc si u nás lidé ještě stále leccos opravují sami, včetně brzd. Bezpečnost, vztah rychlosti a počtu mrtvých. Jak známo, druhou domácí nejčastější příčinou nehod je nepřizpůsobení rychlosti, zatímco první nejčastější je nesprávný způsob řízení. Obojí zvýšení povolené rychlosti příliš nenahrává.
Pak je tu moment ekologický. Rychle jedoucí auta mají vysokou spotřebu paliva a tím pádem i vysoké emise. Proto i v Německu proslaveném úseky s neomezenou rychlostí těchto "ostrůvků rychlostní svobody" víc a víc ubývá. Loni o tom mluvil Markus Duesmann, šéf automobilky Audi, který možného omezení maximální rychlosti samozřejmě lituje a komentoval ho pro magazín wiwo.de. Přiznává, že vliv rychlosti na emise je zásadní, protože spotřeba paliva nestoupá s rychlostí přímo úměrně, ale násobně více. Ví, o čem mluví, dříve měl v BMW na starosti vývoj motorů a nákup.
Německo tedy uvažuje o snížení na naši současnou stotřicítku především kvůli emisím. Na nizozemských dálnicích byla rychlost snížena na maximální stovku za hodinu a tamní dálnice se staly jedněmi z nejpomalejších jak v Evropě, tak na světě. Automobilky zároveň začínají snižovat nejvyšší rychlost, jakou mohou jet nově vyráběná auta. Západní svět, dalo by se říct, zpomaluje, my však chceme ještě honem zrychlit.
Malá poznámka pro odpůrce elektromobility: pokud jede elektromobil dvě stě, tak na úseku, kde se vyskytuje, neznečišťuje více než při stotřicítce. A pokud by nabíjel baterii z obnovitelných zdrojů, neznečišťoval by ani jinde. To je jen taková nabídka, že se dají najít i jiné racionální důvody pro elektroauta a proti spalovacím motorům.
Montanský paradox versus český paradox
Existuje jeden oblíbený argument nejen pro zvýšení rychlosti na dálnicích a klidně i na okreskách, ale dokonce i pro zrušení všech limitů, tedy ať si každý jezdí, kolik chce. Ten argument se nazývá "montanský paradox". Popisuje moment, kdy v USA (1995) skončilo dvacetileté období federálního rychlostního limitu. Ve státu Montana si řidiči nějaký čas mohli mimo města jet, kolik chtěli. Dodejme, že jde o liduprázdný stát s dlouhými úseky rovných dálnic. Výsledkem konce pravidel bylo snížení počtu mrtvých na dálnicích i silnicích. Proč? Lidé se bez limitu chovali odpovědněji. Pak jim federální vláda zase pravidla vnutila a počet mrtvých stoupl.
Je to hezký příklad, takový lidsky nadějný. Říká, že člověk je sám od sebe, pokud ho nikdo nenutí, odpovědnější než pod bičem, pod příkazem. Krásné. A vážně by mě zajímalo, jak by to dopadlo u nás, kde nejsou liduprázdné dálnice a silnice a kde panuje hluboká společenská nervozita. Snad bychom se v rámci českého paradoxu nevymlátili.
I když my vlastně něco podobného zažíváme, ne? Kdy jste na svých cestách mimo města potkali na dálnici nebo na okresce policajty v bílých čepicích? Kdy vás někdo kontroloval? My jsme taková nevyslovená Montana a mrtvých máme bohužel dost.
Ještě jeden dodatek - montanský paradox znamená, že je to jen na řidiči, zatímco Kupkův populismus řidiče nutí neustále sledovat nejen cestu před a za sebou, ale ještě telematiku, jestli se rychlost zvyšuje, nebo naopak momentálně snižuje. Vlastně budeme ještě o něco svázanější a tu svázanost si pak leckdo vybije na stopadesátkovém úseku, kde dost možná pojede spíš okolo stosedmdesátky či víc. Ani dnes přece na stotřicítce všichni nejezdí sto třicet.
Zdá se, že Česko nějak zásadně a nutně potřebuje jít proti moderním trendům, postavit se na zadní. Neberte nám spalovací motory. Nechte nás jet jak draci. Nenuťte nás brát ohled, snižovat emise. Nenuťte nás objíždět ty šnečí cyklisty. Nezakazujte hospodským nechat guláš tři dny v hrnci. Neberte nám staré, dobré, žravé žárovky. Nechte nás v jeskyni, sakra!
Pokud je trend snižovat rychlost, přibrzdit, neznečišťovat s plynem u podlahy, my to jaksi automaticky otočíme a dupneme na pedál. Přitom si libujeme, jak jsme fantasticky konzervativní. Tak šťastnou cestu!
