"Po panu profesoru Ceplovi odešel další člověk, jenž svým pojetím práva daleko přesahoval společensko kulturní danosti našeho věku a který působil jako přirozená autorita nejen v odborné obci," napsala ke včerejší zprávě o smrti prvního českého ombudsmana Otakara Motejla čtenářka Věra Modlitbová.
| Čtěte více: | Zemřel Otakar Motejl, první a jediný český ombudsman |
Vedle projevů lítosti a úcty k zesnulému připojili své vzpomínky i lidé, kteří jej osobně dobře znali.
"Pamatujete, jak na Shellu prodávali ta bonusová autíčka na setrvačník? Moje dcera Daria si je posílala s JUDr. Motelem přes jeho dlouhatananánský ombudsmanský stůl a úkolem každého z protihráčů bylo prokličkovat mezi co nejvíce spisy. Které překážely přespříliš, byly odklizeny po advokátském zvyku….na zem….za židli…na nějakou poličku…prostě někam. Dr. Motejl byl na vytyčování jízdní dráhy zcela soustředěn a k věci, se kterou jsem s ním diskutovala, se věnoval jakoby okrajově. Pošlete mi ten materiál….to mě zajímá," vzpomíná ve svém blogu advokátka Klára Veselá Samková.
| Klára Veselá Samková: …. a pošlu na tě Šmetrlinga…. |
S Otakarem Motejlem se často setkával i někdejší prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa.
"... ačkoliv v práci zásadně nekouřím, obstaral jsem pro něj popelník a on hodinu mluvil, já poslouchal, on pokuřoval, já inhaloval… Při odchodu z kanceláře se zastavil ve dveřích, zamával rukou před obličejem a řekl: „Jirso, máš tu strašně nahuleno, měl by sis vyvětrat," připomíná Motejlův smysl pro humor Jirsa.
| Jaromír Jirsa: Za Otakarem Motejlem |
