Ovšem je to boj - a ještě bude - než se politikům navzdory podaří prosadit objektivní porovnávání úspěšnosti nemocnic či škol.
Utrácet veřejné peníze bez kontroly je snem každého politika. Může svým voličům nabízet služby "zdarma" a kupovat si tak jejich přízeň. Názorným příkladem je již několik let české zdravotnictví.
To, co se nedaří u nemocnic, by se nyní mohlo povést u vysokých škol.
Měřit kvalitu vzdělání je ale ještě obtížnější, než je tomu v případě zdravotnictví. Do nemocnice přicházíme s určitou diagnózou a můžeme snadno spočítat, kolik lidí, za jak dlouho, a zda vůbec z nemocnice odešlo zdravých.
U vysoké školy si musíme říci, co od ní očekáváme. Chceme se stát vědcem? Najít dobré zaměstnání? Nebo se "jen" více dozvědět a přispět tak ke svému osobnímu štěstí? Všechno jsou to důvody, které pomohou celé společnosti a zaslouží si veřejnou podporu (vymyslím nový lék, budu platit daně, budu se umět orientovat ve stále komplikovanějším světě).
Jak poznat dobrou školu
Potřebujeme několik měřítek.
Pro hodnocení kvality vysokých škol už existuje mezinárodně uznávaný systém, který sleduje publikační aktivity učitelů i studentů v renomovaných odborných časopisech a jejich citovanost.
Podle jednoho takového žebříčku (vypracovaném na Šanghajské universitě Jiao Tong) se nejlepší česká škola, Universita Karlova, umístila ve třetí stovce. Ostatní tuzemské školy se mezi pětistovku světových ústavů vůbec nedostaly.
Systém hodnocení vysokých škol na základě jejich vědecké práce však běží už i v Česku. Školy se v grantovém řízení ucházejí o státní peníze na jednotlivé projekty, které posuzují i kolegové z ciziny. Podle míry úspěšnosti jednotlivých škol lze usuzovat na jejich vědeckou kvalitu.
Druhým měřítkem může být právě úspěšnost absolventů na trhu práce. Kdo požaduje od své fakulty, aby jej co nejlépe připravila na úspěch na pracovním trhu, může si nově otevřít následující stránky.
Od minulého týdne víme, jak jsou absolventi více než 150 tuzemských fakult při hledání práce úspěšní. Rektoři vysokých škol již koncem roku 2005 připustili, že je to jedno z měřítek, podle něhož by školy měly být hodnoceny.
Tato dvě hlediska by nám ale nestačila. Ukazují to i výsledky výzkumu Reflex, který zahrnuje 50 tisíc absolventů vysokých škol z celkem čtrnácti evropských zemí včetně Česka a Japonska. Je prezentován Střediskem vzdělávací politiky UK na stejném webovém odkazu.
Vyznat se v komplikovaném světě
Absolventi byli pět let po ukončení školy dotázáni, jak jsou se svým vzděláním spokojeni. Ve srovnání s obdobným výzkumem před osmi lety však výsledky naznačily, že škola již není pro absolventy důležitá jen coby nástroj k získání uspokojivého zaměstnání. Stále více totiž oceňují význam školy pro "jejich celkové postavení ve společnosti a vyrovnání se s dopady stále komplikovanějšího a rychleji se měnícího světa, hodnotových orientací a životních stylů".
To je výzva pro české výzkumníky. Data za Českou republiku slouží jen k mezinárodnímu srovnání. Aby byla použitelná pro maturanty, je třeba porovnat absolventy jednotlivých studijních programů akreditovaných na českých vysokých školách. Sami absolventi, vrženi již do víru moderního světa, by svým nástupcům řekli, zda léta strávená ve školních škamnách k něčemu byla. Jejich hodnocení by doplňovalo dvě předchozí měřítka.
Zatím si vysokoškolák u nás, pokud jen trochu chce, práci najde. Dokonce za plat o 70% vyšší, než je celostátní průměr. Když je nejhůř, zaměstná ho veřejná instituce, kde je vysokoškolský diplom podmínkou. Pedagogické fakulty chrlí pedagogy, kteří nikdy nechtěli učit, zemědělští inženýři se místo hnojem probírají šanony v teple státních úřadů.
Dá se očekávat, že až se pracovní trh nasytí, začnou uchazeči o vzdělání více zvažovat, zda pobyt na škole není jen ztrátou času, kterou by mohli využít smysluplněji (třeba vyděláváním peněz nebo vychováváním dětí).
Pak jistě ocení měřítka, podle kterých si mohou vysokou školu vybrat.
Pro vznik konkurenčního prostředí ve veřejných službách nestačí zavést jen školné nebo komerční pojištění. Pro zodpovědné rozhodování je kvalita důležitější než cena. Bez statistických dat, správně vybraných a interpretovaných, si dobrou nemocnici nebo školu nikdo nevybere. Student, pacient ani politik.