Do Bratislavy totiž přijíždí na oficiální návštěvu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. A právě na postoji k Rusku ilustruje, jak je potřeba udržovat vztahy vyrovnané.
Na jedné straně je totiž slovenské angažmá v Radě bezpečnosti OSN, kde Slovensko bude muset zaujmout stanovisko k íránskému jadernému programu. Tady lze očekávat spíše příklon k prozápadním stanoviskům ostatních zemí.
Na druhé straně stojí bezprostřední, především hospodářské zájmy, které pojí Slovensko a Rusko.
Lano je napjaté, chůze může začít...
Slovensko se tzv. íránské otázky poprvé vážněji dotklo v únoru, když jako jeden ze 35 členů Rady guvernérů MAAE hlasovalo pro postoupení íránského jaderného programu Radě bezpečnosti OSN. Dříve či později nevyhnutelně dojde na tentokrát skutečné obnažení problému íránského jaderného programu. Slovensko tak bude postaveno před závažné rozhodnutí.
Nejprve prozápadní síly
Žádné konkrétní zájmy k této oblasti Slovensko nechová. Naopak ty mocnosti, pro které je perská oblast klíčová, se zatím snaží zachovat zdání, že všechny potenciální rozdíly bude možné řešit (viz předsednické prohlášení RB z minulého čtvrtka).
Dosud si tak slovenská diplomacie vystačila s vcelku neutrálními prohlášeními o oddanosti diplomatickému řešení a s podporou diplomatického tlaku na Írán. Ovšem v horizontu nějakých šesti až dvanácti měsíců lze očekávat, že na lámání chleba přeci jen dojde (s trochou všudypřítomné ironie dějin k tomu může dojít v únoru 2007, kdy bude Slovensko Radě předsedat).
Nikdo nemůže vážně předpokládat, že by se Slovensko nakonec ocitlo v táboře jiném než "západním", ať už toto bude znamenat cokoli. Až příliš mu záleží na tom, aby bylo vnímáno jako plně integrovaný člen euroatlantických bezpečnostně-politických struktur.
Ani jakkoli bizarní výsledek předčasných červnových voleb s tímhle nepohne, vypjatý proruský sentiment ze slovenské zahraniční politiky vyprchal s odchodem Vladimíra Mečiara. Trvalo pak dokonce téměř pět let, než se jeho nástupce Mikoláš Dzurinda odhodlal ke své první návštěvě Ruska.
Jenže Bratislavu pojí k Moskvě příliš mnoho bezprostředních vazeb, než aby se k ní mohla z jakýchkoli důvodů otevřeně stavět zády.
Vyvážení na ruskou stranu
Dílčí postoje Slovenska na cestě k finálním rozhodnutím Rady bezpečnosti tak budou jistě barevnější než pouhý černobílý souhlas/nesouhlas. Bude v jeho nejniternějším zájmu hledat a zacelit jakoukoli skulinu, jež by mohla narušit křehký konsensus mezi hlavními aktéry. Že je tato meta nedosažitelná, tak o tom není sporu. Podstatné ale je, že se najde mnoho očí, které budou slovenské počínání bedlivě sledovat.
Jak bedlivě, to napoprvé ukáže právě návštěva ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Bratislavě. Na přetřes se dostane energetická problematika, konkrétně pak otázka dalšího osudu Transpetrolu a - jak jinak - otázka Íránu v Radě bezpečnosti.
Slovensku záleží na vzájemném plnění veškerých bilaterálních energetických závazků, stejně tak na co nejvýhodnějším převodu 49 procent akcií Transpetrolu, které krachující Jukos hodlá s Putinovým požehnáním postoupit nové hvězdě ruského ropného nebe Russněftu. Také s ohledem na finišující jednání mezi Ukrajinou a Polskem o dotažení projektu ropovodu Oděsa - Brody - Gdaňsk se bude Slovenská vláda, která drží zbývajících 51 procent, snažit utržit z lukrativního ropovodného byznysu, co se dá.
Slovenská diplomacie je pro jednání vybavena dostatečně.#reklama
Ostřílený lišák Eduard Kukan je stejně jako ruský ministr zahraničí Lavrov absolventem prestižního, tehdy ještě sovětského Moskevského institutu mezinárodních vztahů, pověstného MGIMO. Velvyslancem Slovenska při OSN je Peter Burian, absolvent moskevské diplomatické akademie, protřelý diplomat a odborník na Střední východ.
Nenechme se zmást dobou a místem diplomatického vzdělání obou jmenovaných. Sovětský svaz byl supervelmocí a jako takový dbal na profesionalitu diplomacie a zahraniční služby. Nemohl si dovolit ideologické dogmatické diletanty (jakým byl takový Martin Štefaňák, šéf zahraničního oddělení KSČ) a své diplomaty hleděl připravit na úrovni.
Snad i proto zvládlo Slovensko své první kroky po laně bez klopýtnutí. Zatím máme všechny důvody se domnívat, že tomu tak bude i nadále.
Autor je výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů a přednáší na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Specializuje se mimo jiné na problematiku zahraniční politiky malých států a na středoevropský region obecně.