Ještě nikdy se v historii České republiky nestalo, že by ve sněmovních volbách přišlo více než milion odevzdaných lístků nazmar. Nejblíže tomu bylo v roce 2010, kdy se do sněmovny nedostali lidovci či Zemanovci, ale obvykle pod pětiprocentní hranicí skončilo 300 až 600 tisíc hlasů. Teď je to prakticky dvojnásobek. A právě ten rozhodl o vítězi voleb. Přísaze, ČSSD či komunistům by stačily nižší desítky tisíc hlasů - a mohli být ve sněmovně. Pak by vládu nejspíše opět sestavoval Andrej Babiš.
Letos navíc hromada hlasů nejen propadla, hodně se jich také zatoulalo ke stranám, o něž vlastně ti, kdo přišli k urnám, až tak nestáli. Způsobilo to masívní kroužkování v kandidátkách předvolebních koalic. Statisíce pirátských voličů jsou tak nyní například reprezentování jen čtyřmi svými poslanci, protože na rozdíl od starostenských příznivců nevyráželi za plenty vyzbrojeni propiskami.
Asi jsme tu ještě neměli sněmovnu, která by tak málo odrážela vůli lidu z hlasování. Mlýnice nového volebního systému zařídila, že to v parlamentu vypadá, jako by národovecký proud ve společnosti oslabil, ač podporu má reálně pořád stejnou. Levicový proud zase opticky úplně zmizel, třebaže socialisté a komunisté stále reprezentují přes osm procent lidí, kteří přišli k urnám.
Nová vláda se bude muset hodně snažit, aby přesvědčila i tyto zklamané, že myslí také na ně a chce jim nabídnout šanci na lepší život.
Generátor náhodných počtů
Spousta pozorovatelů si kladla otázku, co s výsledkem udělá nové volební schéma, co předvolební koalice a co kroužkování. To, čeho jsme teď svědky, ale nečekal prakticky nikdo. Koalice Spolu zvítězila, ale má méně poslanců než ANO, protože to uspělo v krajích, kde propadlo hodně hlasů.
Piráti by bez kroužkování měli 24 poslanců, mají ale čtyři. Na tom vydělali Starostové, kteří jich mají 33, pouze o jednoho méně než ODS. Na Moravě se zas činili s tužkami lidovečtí voliči a KDU-ČSL tak má 23 poslanců, o šest více, než by tomu bylo bez preferenčních hlasů. Sněmovní klub pětiprocentních lidovců má tak více členů než ten, který budou zakládat poslanci skoro desetiprocentní SPD.
Výsledné počty v dolní komoře Parlamentu tak s volební realitou souvisí jen volně. Na druhou stranu mohou pomoci ke zformování poměrně soudržné vlády. Na každodenní spory mezi konzervativní ODS a progresivními Piráty asi nedojde, ač obě strany mohly oslovit ve volbách podobný počet příznivců. Důležité jsou však mandáty - a zatímco občanští demokraté disponují 34, Piráti jich mají o 30 méně. Čtveřice ODS, lidovci, TOP 09 a STAN dokonce stranu vedenou Ivanem Bartošem k dosažení poslanecké většiny ani nepotřebuje, její agenda tak sotva bude mít šanci nějak výrazněji se propsat do podoby budoucího vládního programu.
Co si objednáte a co pak dostanete
Ještě divočejší to může být s osudem propadlých hlasů. Tomio Okamura sice nepatrně oslabil, ale během volební noci zářil jako sluníčko. Aby ne. Je nezpochybnitelným lídrem národovecké části politického spektra a nyní se chystá na příjemnou misi - nalákat k sobě čtvrt milionu voličů Přísahy, 200 tisíc voličů komunistů, podporovatele Trikolory, Volného bloku a dalších. Pokud se mu to povede, v příštích volbách může cílit klidně na milion hlasů.
Vedle přehlížení národoveckého nebezpečí by se nové středopravé vládě nevyplatilo ani ignorování levicového elektorátu. Ten nyní nebude chvíli skoro slyšet, i když představuje celých deset procent hlasů rozprostřených od ČSSD přes Piráty až po Zelené.
V koalici Spolu by tak rozhodně neměli získat dojem, že si Česko objednalo škrty sociálního státu či škrty v zelené transformaci. To by bylo velmi špatné čtení výsledků voleb.
Otázka nezní, zda se ti, kteří nyní nemají hlas ve sněmovně, opět ozvou, ale kdy. Příští rok nás čekají komunální volby. Pak následují volby do Senátu. A v roce 2023 klíčový výběr prezidenta republiky, který ovšem vzhledem ke zdravotnímu stavu Miloše Zemana může klidně přijít i o dost dříve. Druhé kolo dosud posledního hledání hlavy státu přitom v roce 2018 názorně ukázalo, co zvládne rezervoár naštvaných voličů, získají-li dojem, že je centrum v Praze přehlíží.
Andrej Babiš, kterého nyní čeká odchod ze Strakovy akademie, přitom už několikrát předvedl, jak dobře dokáže tyto skupiny oslovovat. Pokud by se rozhodl ucházet o Pražský hrad, nepochybně by se o svých kvalitách snažil přesvědčit právě onen milion, který nyní nemá zastoupení ve sněmovně.
Bude-li chtít příští kabinet uspět, nepostačí mu k tomu jen důvěra poslanců. Od samého počátku ji bude muset probouzet i v lidech, jejichž hlasy za dveře malostranských paláců tentokrát nedolehly. Pokud v tom neuspěje, nechtějme si raději ani představovat, kdo by mohl přijít pak.
