Nemaje vlastnoručního twitterového účtu, přenáší prezident Miloš Zeman tento způsob komunikace alespoň do svých nesčetných interview s bezpečnými médii. Některé rozhovory tak působí trochu jako souborné vydání tweetů: nejdřív o tom, pak o tomhle, a to nejlepší nakonec.
V neděli na Frekvenci 1 komentoval například děti, co ubily plameňáka (seřezal by je), Gabrielu Koukalovou, Starosty a nezávislé (podvodníci) a novinářské prostitutky. Vedle toho dal k lepšímu, že mu někdo podstrčil dětskou pornografii do počítače v Lánech. Prolomen byl údajně z Alabamy. Kdyby mi tam někdo nainstaloval lechtivé fotografie Audrey Hepburnové, tolik by mi to nevadilo, doplnila hlava státu pro pobavení (nejstarší generace).
To s dovolením stojí za zmínku. Vylučme pro zjednodušení ostatní tradiční možnosti a pracujme s verzí, že se všechno opravdu stalo tak, jak sdělil prezident posluchačům.
Pak je namístě říct, že z toho není správné dělat komickou vložku. Tak jako z čehokoli, co souvisí s šířením dětské pornografie. Buďme solidární, to, co se Zemanovi stalo, není nic příjemného. Ale i kdyby mu někdo hacknul do počítače krajinky z Pojizeří, bude to vážný problém.
Bez ohledu na to, že "žvásty o nejrůznějších kybernetických útocích jsou tak trochu móda," jak prezident usoudil v jiném rozhovoru minulý měsíc. Zvlášť od někoho, kdo toho o informačních technologiích ví podle dostupných informací relativně málo, jde o absurdní tvrzení, se kterým není nutné polemizovat. Národní centrum kybernetické bezpečnosti naštěstí spadá pod vládu.
V době, kdy se o počítačové kriminalitě mluví od rána do večera - nejde jen o globální války hackerů, ale třeba o obyčejnou zlodějnu atd. -, prezident republiky dá k lepšímu vlastní historku z natáčení, jako by se nechumelilo. Obětí kyberútoku je i hlava státu - ale to je u nás normální. Jsem přece jeden z vás (i když nemám mobil).
Hackeři nejsou démoni z akčních filmů a není třeba propadat panice. Na druhou stranu, když se dostanou do počítače prezidenta republiky, není to dobrá zpráva ani pro bezpečnost státu (počítač zjevně neměl dostatečné zabezpečení), ani nejlepší reklama například pro internetové bankovnictví. Týká se to všech. Miloš Zeman ale, zdá se, tenhle rozměr věci nechápe. Kybernetické útoky zlehčuje. Mluvčí Ovčáček přesvědčeně tvrdí, že se nemohlo nic stát. Kdo tady ve skutečnosti "žvaní"?
Zemanovo pojetí hrozeb se dá pěkně ilustrovat na kontrastu neúprosných bezpečnostních rámů na Hradě a bagatelizování kybernetických útoků. Co vidíme, na co si můžeme sáhnout, to si pěkně úředně zkontrolujeme. I kněze, co jde do Svatého Víta, jestli nepípá. Co nevidíme, to jakoby neplatí. Přístup ze století páry, který se může ošklivě vymstít. Zeman opravdu není mužem moderního myšlení. Což by ani tak nevadilo, kdyby na pravém místě mlčel - i to mimochodem byla možná reakce.
