Ve hře byla tři možná řešení, z nichž každé sice lze z nějakého důvodu napadnout, ale pořád jsou lepší než vyčkávání.
První možnost: Pokud by se měl biolíh plošně ze zákona přimíchávat od příštího roku do benzínu bez daňového zvýhodnění, vzrostou tím administrativně ceny benzínu v České republice, což nepochybně nepotěší motoristy, kteří zaplatí u pump pár desítek haléřů za litr navíc.
Druhá možnost: Pokud by biolíh daňově zvýhodněn byl, znamenalo by to propad příjmů státního rozpočtu a obtížnější schvalovací proces takového systému v EU, která dává přednost nezvýhodněné variantě.
Třetí možnost: Pokud by stál tuzemský systém podpory produkce biolihu na dotacích pro pěstitele a vycházel by ze současného neohrabaného systému podpory bionafty, znamenalo by to nárůst administrativy.
Jenže nerozhodnout vůbec je to nejhorší možné "čtvrté" řešení.
V praxi to znamená, že v Česku se s vysokou pravděpodobností od počátku roku 2007 žádný systém podpory biolihu nespustí. Rázem nám bude hrozit vysoká pokuty z Bruselu za to, že Česká republika neplní závazky o povinných procentech produkce energie z obnovitelných zdrojů.
Ještě fatálnější důsledky má laxnost Paroubkova kabinetu pro zemědělce. Až se totiž budou letos na podzim rozhodovat o tom, co na svá pole zasít, nebudou mít k dispozici informace o tom, jaké budou možnosti odbytu jejich úrody. Pragmaticky tedy zvolí pěstování obilí a založí tak další problémy s jeho možnou nadprodukcí. Kromě toho díky vysokému podílu obilovin na orné půdě rostou rizika typu povodní i sucha.
Programy na podporu obnovitelných zdrojů energie jsou přitom pro české zemědělství systémová podpora, především kvůli tomu, že energetické plodiny mají zaručený odbyt a zemědělci tržby.#reklama
Zemědělcům nepomůže nárůst dotací na pěstování vína, ale záruka odbytu jakékoli suroviny využitelné pro biolíh či bionaftu. Zdá se ovšem, že takhle to kabinet nechápe.
Autor je spolupracovníkem ekonomické redakce Aktuálně.cz