Na konci března jsem si vyšel na Milešovku. Podivuhodná, přitažlivá, znělcová homole, pod nohama tušíte vulkán. Němci ji nazývají Donnersberg, Hromová hora. Nahoře úžasný rozhled. Prý je „třetí nejkrásnější na světě“; řekl to v roce 1819 přírodovědec Alexander von Humboldt. Vystoupal na vrchol spolu s pruským králem Friedrichem Wilhelmem III. Pak tam šlapal rok co rok ještě dvacetkrát, tak ho Milešovka omámila.
Nejvyšší hora Českého středohoří v sobě skrývá podivné kouzlo. Podobné to je s vesnicí dole pod ní, s Milešovem. Známý je tamní Domov pro seniory, který sídlí na zámku. První zmínka o něm pochází z roku 1548. V polovině 17. století byl rozšířen podle návrhu Antonia della Porty o tři křídla.
Když jsem se večer vracel z vrcholku Milešovky do Milešova, všiml jsem si stavby zarostlé stromy a křovinami na jejím úpatí. Skoro není vidět, stojí na malé vyvýšenině a nevede k ní ani pěšinka. Musíte to vzít doprava z cesty, malá stavba se skrývá na samém okraji vesnice. V lesíku či křoviskách kolem vesnický bordel, místní, listím zasypaná skládka.
Zahnul jsem náletovou džunglí ke stavení. Napadlo mě, že to bude stará vodárna, která už roky nefunguje. Čím jsem byl blíž, tím patrnější byla devastace. Zničená střecha, stěny, z nichž vypadávají cihly. Pak začaly vystupovat rezavé mříže a až nablízku mi došlo, že vidím kapli. Má plnou zadní stěnu (směrem k Milešovce) a pak tři volné, jen na krajích nesou střechu sloupy, aby bylo vidět dovnitř.
Ty tři průhledy byly kdysi zamřížovány, asi aby příchozí neničili sousoší, které kaple ukrývá. Nalevo ovšem mříž dávno někdo vylomil, takže se dá vejít dovnitř a ničit.
Humboldt ji zažil ještě v plné kráse
Když je dobrá viditelnost a hledíte z Milešovky směrem na Hazmburk, Zaječí hrad, leží před vámi líbezná krajina. Humboldt měl pravdu, nemůžete se jí nabažit. Díváte se zdálky, nevidíte detaily, nemůžete zahlédnout pravdu o osudu krajiny. Pohled do rozpadající se kaple je přesně opačný, máte pocit, že výhled byl podvod - a tohle je krutá realita.
Mimochodem, Alexander von Humboldt s králem Friedrichem Wilhelmem III. zřejmě ještě zažili kapli v plné kráse. Když spolu šli na Milešovku, stála asi tak 70 let a farníci se o ni nepochybně starali. Poutní místo.
Dnes jste ve zplundrované kapli svědky zániku a lhostejnosti. Když jsem se vrátil domů, našel jsem, že je to kaple Kalvárie „čtvercového půdorysu se segmentovým závěrem, otevřená třemi arkádami na sloupech s rovným kladím a vyvrcholená trojúhelníkovým štítem. Uvnitř monumentální kamenné sousoší Ukřižování se svatým Janem, Pannou Marií a Maří Magdalénou, datace chronogramem 1747. (Píše se v publikaci Umělecké památky Čech, Emanuel Poche a kolektiv, nakladatelství Academia, Praha 1977, 1978, 1980 a 1982.)
„Monumentální sousoší“ už neexistuje, stalo se dávnou minulostí. Dnes z něj zbylo omlácené torzo. Příchozí je olámali, omlátili, zbytek dorazil čas a povětrnostní podmínky. Strop se uvnitř sype, vidíte rákos, padají cihly, na zemi zbytek ohniště. Zřejmě tam v dešti spali čundráci a zahřáli se.
Znám mnoho míst v Rakousku a Německu. Nedovedu si představit, že by tam nechali takhle zdevastovat vzácnou a navíc vskutku krásnou památku. Navíc v blízkosti tak významné a „megačeské“ hory, jako je Milešovka. Míra zničení nevypovídá ani tak o minulém režimu, to jistě také, jako spíš o tom dnešním. A o nás, Češích. Nechápu, jak obyvatelé Milešova mohli nechat barokní kapli takhle zchátrat, umřít, pojít, zdechnout. Je to kulturní vražda.
Kalvárie na pozemku Lesů ČR
Nikde jsem nenašel, kdo je autorem sousoší. Kousek od kaple stojí kostel svatého Antonína Paduánského, který byl postaven v letech 1675 – 1680 podle návrhu Antoinia della Porty. Raně barokní stavba, uvnitř sochy od A. Kitzingera. Možná byl tento sochař autorem Ukřižování se svatým Janem, Pannou Marií a Maří Magdalénou v kapli Kalvárie, nevím.
Psal jsem do obce Velemín, pod niž Milešov spadá. Jestli by mně mohli říci něco víc o zbídačeném sousoší. Odepsal mi místostarosta Petr Janda. Sdělil, že ho těší můj „zájem o kulturní památky a že ve volné krajině našeho regionu obzvláště v okolí Milešova je jich mnoho“. Obec, různé spolky i majitelé pozemků se prý snaží sochy a sakrální stavby opravovat a restaurovat. (Kaple Kalvárie zřejmě unikla jejich pozornosti.)
V mailu stálo: „Vámi zmiňovaná Milešovská Kalvárie by v letošním roce měla projít rozsáhlou opravou včetně zrestaurování celého sousoší. Státnímu podniku Lesy ČR, který je majitelem pozemku a stavby, se v loňském roce podle dostupných informací podařilo na záchranu této památky získat dotaci.“
Kruh se uzavřel. Pozemek vlastní Lesy ČR, státní firma, jež byla po léta vykrádána, vyžírána, tunelována. Potom se vůbec nedivím, že na opravu kaple neměla a že musí, se svými miliardovými obraty, shánět dotace. Avšak čerstvá zpráva praví: Lesům loni vzrostl zisk o 70 procent a vydělaly 6.8 miliard korun. Chudé rozhodně nevypadají.
Znovu však dodávám: těžko čekat starost manažerů státních Lesů ČR o vzácnou barokní kapli, když se o ni nepostarají místní lidé, když jim to je naprosto fuk.
