Kancléř prezidenta republiky Vratislav Mynář koupil vilu v Praze-Strašnicích, informoval v pondělí deník Blesk. Na otázku, kolik stála, podle něj Mynář odpověděl „to není podstatné, hradil jsem ji z peněz, které jsem si vydělal dávno předtím, než jsem se stal kancléřem.“ Podle realitních makléřů se podobné nemovitosti prodávají za 6 až 25 milionů, napsal Blesk. Plus náklady na rekonstrukci.
Deník Aktuálně.cz později zjistil z kupní smlouvy, že Mynář za dům zaplatil jen 5,5 milionu korun a že prodávajícím byl advokát Vít Široký, mimo jiné obhájce Romana Janouška.
Je to rozhodně víc než zpráva ze společenské rubriky (Vratislav Mynář a jeho přítelkyně zakládají rodinu). Vedoucí prezidentské kanceláře není pouhá celebrita, ale vysoký státní úředník a politik – předseda Strany práv občanů ve Zlínském kraji. Nejde o to, ukazovat na něj jako na zbohatlíka a jitřit závist.
Ale jsou tu detaily, jako že už víc jak rok má Mynář zažádáno o bezpečnostní prověrku, která v takových případech samozřejmě zkoumá i „majetkové zázemí“ dotyčných. S odpovědí „to není podstatné“ by se Národní bezpečnostní úřad asi nespokojil. Respektive spokojil, ale pak by zase nebyla prověrka. (Na které však nejspíš dvakrát nezáleží ani Mynářovi, ani prezidentovi, podle kterého jde o „nepodstatnou věc“, jak řekl Právu.)
Otázku „kolik stála vila a z čeho jsem ji zaplatil“ by pochopitelně mohl zodpovědět i zákon o majetkových přiznáních, tato letitá mantra Miloše Zemana. Obzvlášť u někoho s tak pestrou podnikatelskou historií, jako je Vratislav Mynář (o jeho příbězích s anonymními akciemi podrobně psalo Aktuálně.cz v roce 2013, například zde a zde).
Shrňme to: Šéf chce, aby zákon o prokázání původu majetku byl „co nejpřísnější“ (řekl v neděli na Frekvenci 1). A šéfova pravá ruka na otázku po majetku odpovídá „to není podstatné“; přeloženo do češtiny: do toho vám nic není.
A teď k tomu, co podstatné je. Mezi právy občanů zaujímá čestné místo právo na informace o veřejných činitelích. Takže když si někdo „práva občanů“ vetkne přímo do názvu své politické strany, měl by s tím ve vlastním zájmu počítat a podle toho politiku pěstovat. Přehodit si sáčko přes rameno a oblepit zemi billboardy nestačí – Mynář a Zemanovci to přece předloni vyzkoušeli sami na sobě.
Poučení se ovšem nedostavilo. Ta arogance tam prostě je. Nezdá se, že by se Vratislav Mynář hodlal vydat ještě do nějakých větších voleb. Vlastně nám vzkazuje, že podstatný v politice už nebude ani on sám.
