Čeští myslivci vážně aspirují na vstup mezi „mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva."
To není vtip. Tak se oficiálně nazývá seznam, na který UNESCO zapisuje vybroušené kulturní klenoty, doporučené členskými státy z celého světa.
Myslivost zatím zdolala první krok - od minulého týdne má, coby české „nehmotné kulturní dědictví", razítko od ministerstva kultury. Získala ho bez nějaké viditelné veřejné diskuse - výsledek byl prostě národu oznámen jako hotová věc se samými pro, žádná proti nemohla zaznít. Přitom jde o kontroverzní rozhodnutí s důsledky, které se týkají všech.
Podle ministerstva „zahrnuje fenomén myslivosti řadu zvyků, rituálů a tradic, které bezpochyby do oblasti nemateriálního kulturního dědictví patří".
Tak určitě. Česká (lidová) myslivost je svéráz a součást zdejší kultury. Někdo si pod ní představí také Starou mysliveckou, Slavnosti sněženek, kýčovité suvenýry, týrání zvířat nebo střelbu bez přípravy. Myslivci občas umí být i pěkně arogantní. Ano, i myslivecká zpupnost je kulturou.
Verbuňk, Jízda králů, hlinecký masopust, ba i sokolnictví - čtyři předchůdci myslivosti na seznamu českých unikátů - těžko vzbudí nějaké rozporuplné emoce a spory. Myslivci jsou ale jiný případ. Dost jiný.
Lobbisté z posedu
Akce UNESCO je především „mistrovským dílem" myslivecké lobby, která svou sílu ukázala na nejvyšší úrovni už několikrát. Například, když se v parlamentu řešilo, čí slovo má platit víc - jestli majitelů pozemků, nebo myslivců. „Podle zákona není tak důležité, jak bude vypadat les. Důležité je, aby měli myslivci pořád dostatek masa v mrazáku," lamentoval onehdá Karel Schwarzenberg, nimrod i lesník.
Pro připomínku: Předsedou myslivecké jednoty je hejtman Jaroslav Palas z ČSSD, místopředsedou poslanec Jiří Papež z ODS, zároveň místopředseda zemědělského výboru a předseda podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství, chovatelství a rozvoj venkova.
Že by šlo náhodou o střety zájmů, to se zřejmě v parlamentu nikdo neodváží ani špitnout. Respektive, ostatním to asi přijde normální. Své myslivce má každý poslanecký klub.
„Do módy přišla ochrana přírody. Ne ta dosud spojená s myslivostí, ale módní obor orientovaný selektivně na některé prvky flóry a fauny, neberoucí ohled na ostatní flóru, faunu, včetně člověka. Mediální obraz znázornil myslivce jako nepřítele," postěžovala si například Zuzka Bebarová-Rujbrová z KSČM, dlouholetá poslankyně-myslivkyně. Političtí myslivci, připomněla, naštěstí vždycky najdou společnou řeč.
Kdo je na mušce?
Nimrodi drží spolu, napříč společností. Nejen pušky a trofeje, ale i politické krytí a početná členská základna jim často propůjčují pocit, že jsou „dědictvím", které má speciální právo na hájení. Předloni si parlament pronajali na poradu okresních mysliveckých spolků, sněmovnou znělo halali a Jaroslav Palas si liboval, že „zemědělský výbor je nám příznivě nakloněn".
„Lovec s puškou nebyl určitě hodný člověk ani dobrý myslivec. Nebyl ani chytrý a měl jedinou zálibu, střelbu. Když uviděl fenku a rysa, nepřemýšlel a vystřelil," odvážil se - sám také myslivec - Václav Chaloupek vetknout do Večerníčku zápornou mysliveckou postavu. A hned následovala oficiální stížnost na vysílací radu. Na mediální obraz jsou lovci hákliví.
Proti tradici venkovských spolků těžko může někdo něco namítat, a myslivci jsou, vedle hasičů, dlouhá léta těmi nejaktivnějšími (lidová myslivost prosperovala i za komunistů). Tisíce z nich se bohulibě starají o přírodu. Myslivost zanechala stopy na chodbách zámku Konopiště, ve výtvarném umění, v hudbě, v literatuře. Ale to také, a ještě víc, třeba česká hospoda. A je to snad na úřední zápis do seznamu kulturního dědictví národa? I když by některé hospody, třeba U černého vola, chránit zatraceně potřebovaly?
Haló, tady kultura
V praxi samozřejmě nejde jen o diplom, který by si v ústředí myslivecké jednoty nechali zarámovat. Když stát něco uzná za „kulturní dědictví", zároveň se to zavazuje chránit, rozvíjet a podporovat. A věci ze seznamu UNESCO, ty jsou už teprve svaté.
Myslivci rozhodně mají důvod slavit. Budou ještě silnější.
Ministr zemědělství Petr Bendl teď chce myslivci vylobbovaný zákon o myslivosti změnit, protože prý „nevyhovuje především ve vztahu vlastníků honebních pozemků a myslivců". Majitelé realit si stěžují, že jim přemnožená zvěř ničí lesy a že si někteří myslivci dělají, co chtějí.
To si pan ministr vzal pořádné sousto. Asi, zemědělec, neví nic o kultuře. Asi bude potřeba vzít ho do obory, aby si složil kapitálního jelena. Pak snad pochopí, že na naše národní kulturní dědictví, rozumějte myslivecká práva, se nesahá.
P. S. Uzávěrka pro další nominace do seznamu nehmotného kulturního dědictví je 28. února. Zatím se neoficiálně hlásí honění Jidáše nebo fenomén východočeského loutkářství. Není to trochu málo? Nevíte o něčem lepším? Jak to, že ještě není chráněná česká ulička, ani vršovický dloubák?!
