Přesto se nabízí otázka, zda skutečně byl činem antikomunistů, a to dokonce zuřivých, jak pachatele označila část novinářů i politiků.
Poněkud zvláštní totiž je, že terčem surové akce nebyl žádný superortodoxní komunista, nýbrž naopak velice umírněný místopředseda této strany.
Že šlo o cílený útok, to potvrdil sám Dolejš. Ptejme se tedy, komu mohlo jeho zbití prospět. Určitě ne umírněnému křídlu v KSČM, které právě on reprezentuje. Zmlácení "nejpřijatelnějšího" komunisty je těžko možné přičíst také zavilým odpůrcům komunismu - ti by si spíše vybrali za cíl někoho fanatičtějšího.#reklama
Dolejš mohl nejvíce vadit právě tvrdému jádru ve vlastní straně. Ne nadarmo pranýřoval sám odstupující šéf KSČM Grebeníček "sociáldemokratickou" úchylku některých členů vedení. Právě to mohlo inspirovat komunistické radikály k tvrdému zákroku proti snadnému cíli. Miroslav Grebeníček se přece dal slyšet, že má svou stranu "přečtenou" a že má "99 procentní podporu". Počítal tedy i s podporou komunistického podzemí.
Čeští komunisté se od dob stranických procesů příliš nezměnili. V padesátých letech posílali své nepohodlné funkcionáře, včetně generálního tajemníka, dokonce na smrt. Jiří Dolejš by si tedy mohl k pouhému zmlácení vlastně gratulovat. Násilí totiž bylo a je inherentní součástí všech komunistických programů.
Nemohli bychom se proto divit, kdyby policie po důkladném prošetření Dolejšova případu uvedení této komunistické zásady do praxe potvrdila.
Autor je člen KDU-ČSL a poslanec Parlamentu České republiky