Ve středu měla vláda na programu budoucnost našich dětí. Naplánoval ji ministr školství Marcel Chládek (ČSSD). Vytvářet ji bude za pomoci Svazu obchodu a průmyslu, Hospodářské komory a ministerstva práce. Krásné, že? Vláda projednala materiál, který nese honosný název Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2015-2020. A přijala ho.
Předložený text měl 85 stran, desítky grafů a tabulek. Částečně se vyslovuje k problémům, které u nás lidé skutečně řeší. Počítá tedy s tím, že chybí mateřské školy, protože otcové a matky potřebují pracovat a hledají, kam dítě (děti) odložit, komu svěřit jejich výchovu přes den.
Materiál již jako se samozřejmostí počítá s tím, že se do školy bude povinně chodit o rok dřív. Buď bude povinná školka, nebo jakýsi „nulťák“ základní školy. To je, jak víme, velice vhodné pro děti z rodin, které se ocitly v sociálním vyloučení. A naopak to vůbec nemusí být potřeba v rodinách, které chtějí o děti pečovat, samy si je vychovávat.
Vize Marcela Chládka dál počítá s tím, že se dětem zkracuje dětství, jejich výchovu čím dál víc přejímá stát, který je neporodil, ale jsou čím dál víc „jeho“. Zároveň však přiznejme, že mnoho matek a otců u nás přesně toto chce: hodit co nejdříve výchovu na někoho jiného. Dítě ano, nejradši jen jedno, ale tak, aby „nepřekáželo“, nebrzdilo kariéru.
Místo mámy a táty trh práce
Sem přesně zapadá další věc, která vám nemůže při čtení Chládkovy pětiletky uniknout. Nenajdete tam ani slovo o domácím vzdělávání. Ani na prvním, ani na druhém stupni. Ministr viditelně nemá rád ony podezřelé individualisty, kteří si troufají své dcery a syny učit sami. To je hrubá chyba školského záměru na roky 2015 – 2020.
Ministerstvu školství leží v žaludku šesti- a osmiletá gymnázia. Stěžuje si, že i „přes opatření uvedená v DZ 2011 nedošlo ke snížení podílu žáků odcházejících na víceletá gymnázia“. (DZ je dlouhodobý záměr.) Není úplně jasné, proč to tolik vadí. Ano, víceletá gymnázia byla původně míněna pro „nadané děti“. Ale když je o ně zájem, proč je utlumovat? Je to jeden z příkladů klasického sociálního inženýrství: Víceletá gymnázia se ujala, nám se to nelíbí, tak je začneme omezovat. Nepochopitelné.
Ani to však není největší malér a hlavní sociálně-inženýrský trend Chládkovy vize. Ten najdeme až v plánování, co by měly naše děti studovat, do jaké školy chodit. „V nabídce oborů vzdělání pro přijímání žáků do středního vzdělávání bude nově ve větší míře než dosud přihlíženo k uplatnitelnosti absolventů na trhu práce.“
Tak pět vteřin to může znít rozumně. Řeknete si: No jasně, ať se děti učí to, čím se uživí. Jenomže čím se uživí, co bude potřebovat „trh práce“, to neví nikdo, dokonce ani ministr Chládek. Dá se zjistit, co chybí teď, možná i co bude chybět za dva roky, nikoli pro budoucnost, jakou představuje aktivní život člověka. Navíc je věcí rodin, těch stále méně důležitých „jednotek“, aby se s dítětem rozhodly, co chce dělat, kam se hodí.
Dlouhodobý záměr to vidí jinak. Při přijímání žáků „zejména do oborů vzdělání s maturitní zkouškou“ chce využít dva základní principy: „predikci trhu práce, která bude vytvořena společně s ministerstvem práce a sociálních věcí, Úřadem práce a dalšími sociálními partnery (Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora, Agrární komora aj.), a úpravu financování středního vzdělávání tak, aby struktura financování středoškolských oborů vzdělání odrážela skutečný i předpokládaný stav zaměstnatelnosti jejich absolventů a objektivizovaná kritéria kvality střední školy“. Vymalováno. Budoucnost je jistá.
Dlouhodobě na chvostu
Zásadní výhrady vznesla Asociace ředitelů gymnázií ČR. „Dle názoru AŘG směřuje koncepce rozvoje vzdělávací soustavy formulovaná DZ zcela nepochopitelně směrem, který je poplatný zájmům podnikatelských subjektů a momentálním zájmům zaměstnavatelů. MŠMT se touto koncepcí dostává do polohy filiálky Svazu obchodu a průmyslu či Hospodářské komory. AŘG odmítá jako zcela chybné, prvoplánové zaměření vzdělávání v ČR na vyhovění aktuálním potřebám trhu práce. Vzdělávání i vzdělávací soustava musí s faktorem uplatnitelnosti absolventů pracovat, ale není možné tomuto fetiši koncepci podřídit.“
Je velmi zarážející, že se na pětileté školské vizi již při jejím vzniku nepodílejí ředitelé gymnázií. Oni a ředitelé základních škol, to by měly být první skupiny profesionálů, s nimiž se výhled tvoří. Když to tak není, ministr se od AŘG dočká věty, že „predikce potřeb trhu práce a schopnost školského systému na změny reagovat je nebezpečnou iluzí“.
Ředitelé vidí problémy jinde. Upozorňují, že je Česko „dlouhodobě na chvostu žebříčku, který porovnává vyspělé země co do podílu populace, která prochází všeobecnou přípravou.“ Poukazují na to, že vize MŠMT tento stav konzervuje. „Je nepochopitelné, proč si ČR nechce připustit, že se v tomto ohledu nemýlí Evropa a svět, ale my. Připomeňme v této souvislosti Zprávu OECD o hodnocení vzdělávání v České republice (2012): nabídka všeobecně vzdělávacích programů je nedostatečná.“
Asociace ředitelů odhalila i jinou chybu. Koncepce MŠMT vůbec nezmiňuje „nutnost připravit se na rostoucí migraci a příliv cizinců do ČR. Náš stát se z tranzitní země stává zemí cílovou. Přesto vzdělávání cizinců není v DZ věnováno ani slovo a pojem multikulturalita se v celém textu objevuje jen jednou, a to ještě jen v souvislosti s průřezovými tématy RVP.“ (RVP je rámcový vzdělávací program.) Klasika. Buď na cizince tvůrci vize zapomněli, nebo vědí, jak je to téma nepopulární, tak ho vypustili. Tristní.
Závěr? Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2015-2020, tato perla ministra Chládka, by se měl předělat. Zopakujme, že je to nebezpečná, sociálně inženýrská iluze. Jenomže se předělávat nebude. Vláda ho pěkně, hladce přijala.
