Luděk Navara Luděk Navara | Komentáře
5. 4. 2018 12:10

Nečesaný či Rath: soudní házená bez konce. Umí české soudy vůbec rozhodovat?

Justici sžírá nedůvěra.
Lukáš Nečesaný s přítelkyní v květnu 2015 u Nejvyššího soudu. Ten ho po dvou a půl letech vězení propustil na svobodu. Případ ale není u konce dodnes.
Lukáš Nečesaný s přítelkyní v květnu 2015 u Nejvyššího soudu. Ten ho po dvou a půl letech vězení propustil na svobodu. Případ ale není u konce dodnes. | Foto: ČTK

Možná jsou Češi nerozhodní obecně, ale v justici to tak na první pohled vypadat musí: případ Lukáše Nečesaného, kterého obžaloba viní z pokusu o vraždu kadeřnice v Hořicích, se právě vrací ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Ten by měl rozhodnout znovu, a to už popáté. I toto rozhodnutí bude možné napadnout u nadřízené instance… Takže je to jen další kapitola nekonečného příběhu, nic víc. Příběhu, který začal v únoru 2013, kdy se útok na kadeřnici, z něhož je Nečesaný podezříván, odehrál. Ale stejně nekonečně musí vypadat i takový příběh Davida Ratha, který se táhne ještě déle: od roku 2012, kdy byl hejtman zadržen s legendární krabicí od vína. Tehdy se zdálo, že o jeho vině nemůže být pochyb: jak vám to přijde dnes?

Pro běžného občana ten příběh už dávno ztratil kontury: musí vypadat natolik nesrozumitelně a nepochopitelně, že jej ani nemá smysl sledovat. Ale kdo se začne o rozhodování českých soudů zajímat, zjistí, že takových příběhů je víc: například soudní řízení s bývalým šéfem Nemocnice Na Homolce Vladimírem Dbalým, který je podezřelý, že manipuloval zakázkami: soudní řízení sice začalo v lednu 2016, ale nikam zatím nevedlo. Dbalý posílá k soudu zdravotní omluvenky, a jak víme ze Švejka, účinkuje to (Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!), takže soud je svým způsobem stále na začátku a ty pravé taškařice a házené mezi soudními instancemi ještě ani neměly šanci začít. Řeknete: podezřelí v těchhle případech sami zdržují nebo komplikují; ale při bližším pohledu zjistíme, že to tak úplně být nemusí. Třeba v Rathově případu najdeme opravdu nepochopitelné momenty: zrušení odposlechů jako důkazu vrchním soudem je takovou soudcovskou kratochvílí, která vytvořila další zbytečné kolečko jednání a zdržela všechny nejméně o půl roku.

Složité kauzy to bezpochyby jsou, ale když budeme pátrat dál, zjistíme, že ty jednoduché na tom nejsou lépe: takový spor příbuzných Ferdinanda Peroutky, kteří chtějí omluvu od prezidenta Miloše Zemana za tvrzení, že novinář sympatizoval s nacismem, se vleče u českých soudů přes tři roky. Zeman přitom argumentoval textem, který nedoložil. Zdá se vám to jasné? Už šestnáct měsíců je ten případ jen u Nejvyššího soudu… Proč?

Možná že žijeme příliš okamžikem a chybí nám pokora. Možná že všechny tyhle případy se týkají těch, kteří tu pokoru necítí. "Jako každý soudce mám nejradši obyčejné provinilce, kteří si odkroutí svoje léta, jsou propuštěni a přestanou pak být provinilci nejen před zákonem, ale i před svým vlastním srdcem," psal spisovatel Jiří Marek o vzpomínání jednoho staršího soudce v knize Panoptikum starých kriminálních příběhů. Možná se ty příběhy odehrávaly v přímočařejší době, kdy soudce měl více sympatií a respektu než odsouzený. V době, kdy se policisté nefotili s vrahy, aby se tou fotkou následně chlubili.

Otupěli jsme, a tak nevidíme, v jak šíleném světě žijeme: zatímco na doživotí odsouzený, ale amnestovaný nájemný vrah vystavuje sám sebe na odiv, obyčejná veřejnost sledující zprávy v televizi či na internetu na druhé straně vidí zatčeného soudce vrchního soudu, jak svou tvář naopak neuměle skrývá a je vlečen do policejního auta. V jiných záběrech sleduje zase zmatenou soudkyni, jak přichází ke kárnému řízení. Podrobné příběhy těchto tří lidí (soudkyně, soudce a vraha) obyčejní sledovači zpráv neznají. Nepotřebují je. Ale vidí obrazy: který z nich je zaujme nejvíc? Jaký pocit si z toho odnesou? Třeba ten, že je to vlastně všechno velký zmatek a nemohou věřit nikomu, a už vůbec ne soudcům?

Pokud se však vrátíme k těm vlekoucím se případům, které jsme sledovali na začátku, zjistíme, že jednoho společného jmenovatele přece jen mají: ve všech jde o důležité osoby. David Rath, bývalý čelný politik a hejtman, ředitel Nemocnice Na Homolce, prezident Miloš Zeman. A Lukáš Nečesaný je synem Luďka Nečesaného, bývalého ředitele krajské nemocnice v Liberci, který se sám chlubil, že synovi zajistil ty nejlepší advokáty a dosáhl i toho, aby tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková podala ve prospěch Nečesaného mladšího stížnost pro porušení zákona; ta znamenala první velký zvrat v případu ve prospěch podezřelého.

Jistě, můžeme si říct, že by takovou stížnost podala, i kdyby advokát byl neznámý začátečník a jeho klient třeba dělník. Třeba ano, ale běžte a ptejte se dělníků, jestli tomu věří. Co vám řeknou? Nyní se zdá, že poslední vývoj Nečesanému mladšímu nepřeje: vrchní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu, který ho pro nedostatek důkazů zprostil obžaloby. Rozhodnutí shodou okolností přichází v době, kdy Nečesaný starší už není tím sebevědomým mužem, naopak sám stojí před soudem a je podezřelý, že přijal úplatky ve výši 23 milionů korun. To, že soudní řízení se synem se obrací k horšímu v okamžiku, kdy jeho otec ztrácí vliv, může být pochopitelně jen náhoda. Ale zase: běžte a ptejte se obyčejných lidí, jestli těmhle soudním tahanicím důvěřují. A kdo jiný by měl mít důvěru, když ne soudy?

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Americký prezident Donald Trump svolil, aby demokrat Joe Biden dostával každodenní zprávu, kterou pro prezidenta zpracovávají tajné služby

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Skotsko bude první zemí, která poskytne všem ženám bezplatný přístup k vložkám, tamponům a dalším potřebám pro intimní hygienu. Schválil to parlament

Skotsko bude první zemí, která poskytne všem ženám bezplatný přístup k vložkám, tamponům a dalším potřebám pro intimní hygienu. Příslušný zákon dnes jednomyslně schválil místní parlament, informoval list The Scotsman. Podle odhadů by mělo opatření vyjít na 9,7 milionu liber ročně (285 milionů Kč).

Zdroj: ČTK
Další zprávy