reklama
 
 

Našel se nejstarší exemplář Twitteru a Facebooku, jde o dopis v lahvi z roku 1886

7. 3. 2018 15:45
Pratweet měl v němčině 415 znaků i s mezerami, ale dal by se zkrátit do požadované délky. A kdyby ne, hodily by se do moře ne jedna, ale dvě flašky.

Na pusté pláži plné odpadků v Západní Austrálii se našel dosud nejstarší dopis v lahvi, informovala v úterý světová média. Po usušení a expertize se ukázalo, že jde o vzkaz shozený v červnu 1886 z německé plachetnice Paula 950 kilometrů od pobřeží. Jeho nálezce, stálo v něm kromě data, místa a jména lodi, měl kontaktovat pobřežní stráž v Hamburku nebo německý konzulát.

Žádná romantika trosečníka na pustém ostrově, příběh je prozaičtější. Šlo o součást experimentu německé námořní observatoře, který se týkal námořních tras. Takže už víme, jak dopadl. Dost blbě, řekl bych. Ale díky za něj.

Byl to pratweet. Měl v němčině 415 znaků i s mezerami, ale dal by se zkrátit do požadované délky. A kdyby ne, co by komu bránilo použít dvě flašky místo jedné?

Námořníci hodili před 132 lety do oceánu zprávu a bylo na světě, náhodě, lidstvu, co se s ní stane dál. Neudělali vlastně nic jiného, než sdíleli cosi po sociální síti - akorát že jí říkali moře a byl tam o něco menší šrumec než teď. Také technicky to bylo o něco obtížnější.

Dopis v lahvi je předobrazem našeho počínání na Twitteru a Facebooku. Něco tam naslepo šoupneme, zanecháme svoje jméno, adresu a vzkaz. A uvidí se, kam to připlave nebo jestli to půjde ke dnu, kdo na to natrefí a jak s tím naloží.

Proč to děláme? Protože si přejeme, aby se o nás někdo dozvěděl. Někdo - čili svět. Na tom, kdo, už tolik nezáleží. Motiv je stejný jako u trosečníků. Zkoušíme to, chceme navázat kontakt a zachránit se. Dostat se pryč odsud, kde jsme sami a kde o nás, připadá nám, nikdo neví. Haló, tady jsem! Čtěte, lajkujte, sdílejte, vysvoboďte mě ze stavu ztroskotání.

Profíci, novodobí námořníci z lodi Paula, samozřejmě dál zkoumají "námořní trasy" - to jsou lidé, které sociální sítě živí, protože pracují v médiích, v marketingu, spravují facebookové stránky a podobně. Ti mají vzkazy v lahvi v popisu práce, tak jako německá námořní výprava. Jsou placeni za to, aby je psali, házeli do vody a sledovali, co to udělá. Místo námořních dnes ověřují kyberkomunikační cesty.

Blíž než k volání o pomoc to má k experimentu. Ale oba motivy jsou přítomné v prvním i druhém případě, u tweetujících trosečníků i tweetujících námořníků.

Jedno je jisté: něco po nás zůstane. Buďme klidní. Až naše tweety v lahvích najdou v roce 2150, kontaktují pobřežní stráž v Hamburku nebo německý konzulát.

autor: Jan Lipold | 7. 3. 2018 15:45

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama