Každý druhý člověk prodělá během svého života nějakou duševní poruchu, tvrdí statistiky. Nemalá část lidí se s psychickou chorobou potýká celý život. Někoho sužují deprese, jiného zaskočí panická porucha, další trpí schizofrenií.
Nestrádají ovšem jen nemocní. Psychiatři upozorňují, že duševní choroba tvrdě dopadá i na jejich rodiny a blízké.
"Duševní nemoc znamená obrovskou zátěž pro celou rodinu. Aby rodina situaci zvládla a mohla svému nemocnému příslušníkovi poskytnout potřebnou pomoc a zázemí, musí se v krátké době vyrovnat s množstvím problémů, obdobně jako sám nemocný. Schizofrenie je onemocnění, které ze 60 procent postihne jednotlivce a ze 40 procent dopadá na rodinu," píše ve svém blogu na Aktuálně.cz psychiatr Martin Jarolímek.
| Blogy Martina Jarolímka: | Bez rodiny nemají duševně nemocní šanci Co se může, ale nemusí stát, když se člověk zblázní Odpovídám najednou, abych se nezbláznil |
Jarolímek zároveň upozorňuje, jak důležitou roli rodina a blízcí hrají.
"Schizofrenikům se nejlépe daří v rozvojových zemích, kde funguje systém základní rodiny, rodu nebo kmene. Celosvětová studie před pár lety ukázala, že například v Indii nebo v Číně okolí psychicky nemocného člověka podrží. Naše společnost má tendenci podržet duševně nemocného jen chvíli. Když se zblázní potřetí, pak už s ním jako se svým plnohodnotným členem nepočítá," doplňuje Jarolímek.
Do debaty se zapojila celá řada čtenářů, z nichž řada má s duševní nemocí zkušenosti.
"Pro nás, jako rodiče, byla diagnóza schizofrenie u našeho syna, po dvou letech tápání a návštěvách všemožných poraden a psychologů spíš vysvobozením. Konečně jsme věděli, co se vlastně s ním děje. 'Nebláznil', jen měl zvláštní řeči, úvahy odnikud nikam, strach z lidí, nevydržel v žádné práci, u žádné činnosti, nejradši ležel v posteli... Po vyzkoušení všech možných léků konečně po letech jeden zafungoval, takže už zvládne půldenní pracovní dobu v zaměstnání ... Dnes už v něm poznáváme občas i našeho původního veselého syna, ale je to velice křehká rovnováha, která se snadno poruší. Dokud jsme tady, budeme se starat, snad ještě dost dlouho, ale nechci znát jeho konec, až tu jednou nebudeme," svěřila se diskutující Yfča.
A jaké máte s duševní chorobou zkušenosti Vy? Poznáte, kdo a jakou trpí? Dokážete mu pomoci?
