Jako emigrantka a tehdy již občanka USA, což minulý režim neviděl rád, ale nemohl s tím nic dělat. Tedy mohl pouze jediné: zakázat novinářům otisknout cokoliv z toho, co řekne. Takže když nadšeně líčila, jak se jí líbila nová pěší zóna v centru, kam vyrazila sama po půlnoci a vůbec se nebála, zůstalo to zamlčeno. A přitom to byla velká pochvala, dokonce snad i socialismu.
Tento týden jsme Martině opět tleskali na Štvanici. Hrála krásný tenis, její levačka je pořád učebnicová, možná jí někdy chybělo půl kroku k míči, ale při čtyřhře to není rozhodující. Rozdává úsměvy i autogramy, poskytuje rozhovory, užívá si návratu.
A na Štvanici za ní proudili jak tenisoví znalci, tak i pamětníci, kteří tehdy v roce 1986 brali její vystoupení v týmu Američanek trochu i jako politikum.
A propos politikum.
Michal David zpíval nezapomenutelně ve skladbě Poupata na Československé celostátní spartakiádě před jednadvaceti lety. Člen skupiny Kroky Františka Janečka byl umělec, kterého měl minulý režim rád. Novinářům bylo proto doporučováno otisknout vše, co prohlásí. A on věděl, jak má mluvit. Proto se například mohl nastěhovat do rodinného domku se zahradou na okraji Prahy, jejíž majitel emigroval. A bydlí v něm dodnes.
Za necelé dva měsíce bude Strahov opět tleskat Michalu Davidovi. Jeho hlas je pořád svěží a stále oslovuje mladé dívčí publikum. Letošní Všesokolský slet nebude zdaleka tak velkolepá akce, jakou bývaly slety v minulém století, natož spartakiády. Odehraje se vlastně jen na fotbalovém trávníku Rošického stadiónu. Nicméně Michal zapěje ve skladbě pro žákyně Rozkvetlá louka. Obávám se však, že kvůli němu nebudou proudit na Strahov zástupy spartakiádních pamětníků.#reklama
Smířlivější povahy dnes nabádají k ukončení "toho věčného polistopadového kádrování". Že to však akceptovali právě sokolové, které socialismus opravdu hodně potýral, to je k podivu. Ale na druhou stranu proč, když jsou mezi nimi úspěšní tvůrci spartakiádních skladeb. Spíš je z toho jednomu smutno.
