reklama
 
 

Neomalenosti se meze nekladou. Perný týden na úřadech

12. 4. 2019 14:50
Dvě vítězství provozního řádu nad člověkem.

Máme za sebou týden, který připomněl, kolik je v České republice ještě bariér - opravdových i mentálních. Zbavit se jich bude těžké, protože je máme rádi a slouží nám dobře.

Je přeci mnohem snazší házet lidem klacky pod nohy a vykazovat je z nejrůznějších míst i diskusí, než nastavit bariéry vlastní neomalenosti, učit se toleranci, a když to nejde, tak prostě odvrátit hlavu. Ale to by nám pak cizí svobodné jednání mohlo vypálit oči a připomínat naši vlastní nesvobodu, a to nikdo nemůže potřebovat.

Eurokandidáta Jana Povýšila nepustili do budovy, ve které probíhalo losování volebních čísel. Protože je na vozíku. Budova vnitra je bariérová, s čím ovšem pan Povýšil počítal, měl zajištěnou asistenci, a předchozí varování, že nebude vpuštěn, bral celkem pochopitelně jako maličkost, která se snadno vyřeší na místě. Na místě se ale dočkal skutečného zákazu. Pořadatelé akce, na které měl co dělat, ho neměli předem varovat, že na ni nemůže - to není vstřícnost, ale úplně vadná úvaha. Měli to zařídit tak, aby bylo losování přístupné i lidem se zdravotním handicapem. Jak? To je jejich problém, schody nejde vybourat přes noc, ale losování se přece mohlo odehrát jinde, něco se určitě vymyslet dalo. Aby se vrátnice úřadu zaklínala provozním řádem a abychom se později dozvěděli, že to prostě nejde jinak, protože budova je čtyřicet let stará, je absurdní.

Další zpráva o bariérách přišla z pobočky Raiffeisenbank, odkud člen ochranky vyhnal decentně kojící ženu s tím, aby "přestala exhibovat", za což mu starší klienti banky měli poděkovat. Kdyby svévolně vytáhla prs a začala se dožadovat pozornosti, asi by to byla jiná píseň. To by byla i v případě, že by jí bylo nabídnuto jiné místo ke kojení - tím by jí bylo slušně naznačeno, že je to jiným klientům, kteří se nedovedou nedívat, nepříjemné, ale protože jsou přeci klientsky nejpřívětivější banka roku, tak to vyřeší ku spokojenosti všech. Ale ten výraz "exhibovat", z toho jde mráz po zádech. I zde se, mimochodem, měl zaměstnanec údajně ohánět provozním řádem - jestli budovy či banky, to nevím. (Plánovaná odpověď laktační ligy - jít na protest kojit do Raiffeisenbank - už ale exhibicí zavání.)  

V obou případech jsem pak z oficiálních míst zaznamenala omluvu. Čistou, v zásadě bez zbytečných výmluv, s uznáním přešlapu a příslibem nápravy do budoucna. Já vím, že by to mělo být samozřejmostí, ale v zemi, v jejímž čele je člověk, který je pyšný na to, že se nerad omlouvá a ve které se stavba bariér pro sociálně slabší a menšiny běžně používá k ochraně tradičních rodin a takzvané evropské civilizace, to jako samozřejmost neberu.

Došli jsme tak daleko (respektive my nedošli nikam, ale píše se rok 2019), že obyčejná omluva za nemístné jednání je příjemným překvapením. Není to bezpečné, protože jsou situace, na které žádné tiskové "promiňte" stačit nesmí, i kdyby bylo proneseno sebekrásněji. Ale pro tenhle perný týden mi to stačí.

autor: Anna Vodrážková | 12. 4. 2019 14:50

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama