Smrtelná nehoda na železničním přejezdu ve Studénce se stala necelé dvě hodiny před tím, než měla po trati projíždět vláda na zasedání do Ostravy. Politická reprezentace se téměř stala očitými svědky neštěstí. Málokdy politici přispěchají s projevy účasti tak rychle, a to i ti, kteří u toho nebyli (prezident Zeman, předseda KSČM Filip). Tak to má být.
Bohuslav Sobotka a tři ministři se osobně vypravili na místo nehody, kde také poděkovali záchranářům. Znovu v pořádku. Byl by nesmysl členům vlády vyčítat, že v takové situaci honí politické body a producírují se. Pokud se chovají vkusně a patřičně, což se podle dostupných informací stalo, je jejich přítomnost přiměřeným výrazem účasti, společenské sounáležitosti, sdílení zármutku. Není nad čím váhat. V civilizovaném světě bývá taková reakce běžná, tohle k povolání politika patří. Bez ohledu na to, jestli zrovna jede kolem, nebo náhle přerušuje dovolenou.
Bohuslav Sobotka se v podobné situaci ocitl podruhé. Vloni měl namířeno do Žďáru nad Sázavou a návštěvu kvůli tragické smrti studenta obchodní akademie zrušil. Tehdy ale šlo o cestu v rámci volební kampaně, takže rozhodování, jestli přijet a vyslovit lítost, nebo se stáhnout, bylo těžší a Sobotka by asi čelil obvinění, že se na záležitosti před volbami přiživuje. Návštěvu Žďáru odložit – a poklonit se památce oběti o několik dní později – bylo rozumné. Jenže Sobotka ještě v den tragédie v regionu pokračoval ve volební kampani, tudíž rozhodnutí „vynechat Žďár“ působilo hodně polovičatě.
Ve Studénce to politici zvládli, jediné uklouznutí zaznamenal Milan Chovanec, když v emocích na místě prohlásil, že by řidič kamionu, pravděpodobný viník katastrofy, měl být vzat do vazby. Velmi uspěchaný výrok; o vazbě se rozhoduje na trase státní zástupce-soudce a ministr vnitra do toho nemá co mluvit. Rozhodně není správné, když v prvních hodinách po neštěstí, když údajný pachatel ještě ani nebyl vyslechnut, veřejně vyslovuje svůj názor. To byl hodně krátký proces.
Pendolino narazilo do kamionu, který převážel z Polska do Maďarska ocelové plechy. I když to vypadá, že neštěstí způsobil neuvěřitelný, trestuhodný zkrat šoféra, je namístě obrátit pozornost i k samotnému vozidlu. O zahlcení tuzemské silniční sítě kamiony už bylo popsáno a řečeno tolik a už jsme si na něj tak zvykli, že se smiřujeme i s téměř jakýmikoli „externalitami“, které provoz kamionů působí. Zprávy o kolapsu na D1 nebo na Pražském okruhu, kde se srazil, převrhl, porouchal kamion, jsou denním chlebem. Bereme je, jako že patří k věci, nutné zlo, hlášení z provozu, hasiči vozovku posypají sorbentem, provoz byl obnoven, jede se dál. Málo se připomínají obrovské škody na majetku, zničených silnicích, nevyčíslitelné ztráty času a nervů. Bohužel, i ztracené zdraví a životy.
Havárie ve Studénce by mohla být příležitostí, jak se zbavit letargie a pokusit se o razantní omezení kamionové dopravy. Společenská poptávka tu, myslím, je, stát, obce a občané by se mohli dohodnout. Mapu střední Evropy nezměníme a tranzitní Česko z ní nepřestěhujeme, proto je třeba se provozu kamionů bránit. Potřebujeme je, ale zároveň představují pojízdné bezpečnostní riziko, kterému je třeba čelit. Víc než dosud.
