Často jsem ještě coby nejvyšší státní zástupkyně stála před rozhodnutím, zda do týmu přijmout staršího ostříleného specialistu nebo zda zariskovat výběrem mladého uchazeče.

Zpočátku jsem měla obavy a upřednostňovala starší kandidáty. Postupně jsem však změnila názor. S mladšími ročníky přicházely nové a velmi pozitivní vlastnosti.

Nehrozilo u nich například odhalení minulosti, která by je mohla nepříjemně dostihnout a která by hrozila v budoucnu skandálem a vydíratelností. Mladý kandidát navíc obvykle ovládal cizí jazyky takovou měrou, o které se nám, starším a v tomto směru zanedbaným ročníkům, mohlo pouze snít. Přicházeli postupně takoví, kteří dnes umějí jak slovem, tak písmem komunikovat ve dvou, či více jazycích, nevyjímaje znalostí z odborné právnické terminologie. Když k tomu přidám jejich praxi na okresní či krajské úrovni, dostatek invence, touhu se dále vzdělávat a myslet v evropských rozměrech, nebylo co řešit. Tak byl například vybrán náš současný národní člen Eurojustu v Haagu, kde se stal příkladným a váženým členem této evropské instituce.

Pokud se postaráme také o to, aby se mladým lidem nezatočila pýchou hlava z toho, na jaké pozice se brzy dostali, vyplatí se dát jejich talentu šanci.

Nikde není řečeno, že jen starší člověk může být dobrým a kvalitním žalobcem. A stejné to je i u soudců. Nelze paušálně posuzovat podle věku. Je potřeba individuálně zhodnotit schopnosti. Vyzkoušela jsme si to a funguje to.