Po nejtěžším výbuchu ve své historii je Bejrút zdemolován, podle libanonského premiéra Hasana Dijába byla příčinou nejspíše exploze dusičnanu amonného. Této verze, kterou podporují i dostupná videa, na nichž je nejdříve patrný požár a pak následná devastující detonace, se ve svém zpravodajství přidržela i většina světových médií.
Podle amerického prezidenta Donalda Trumpa ovšem nešlo o průmyslovou explozi, ale o cílený útok, o atentát. "Byl to hrozný útok, způsobený nějakou bombou," uvedl Trump v úterý na tiskové konferenci v Bílém domě a odvolal se přitom na informace od svých "skvělých generálů".
Trump calls #BeirutBlast a "terror attack" and it was a "bomb" according to his "Generals" #Beirut #BeirutExplosions pic.twitter.com/QK4Qm1Ko0W
— Jon Nicosia (@NewsPolitics) August 4, 2020
Jenže Pentagon nic takového nepotvrdil, mlčí. A ani žádný další relevantní zdroj se k Trumpově verzi nevyjádřil. Jeho "bombový útok" osamoceně visí v mediálním prostředí a nikdo neví, co s tím.
Možná je to jen trumpovská schválnost, už vícekrát předtím jako malé dítě trval na své "pravdě" jen proto, že všichni ostatní říkali opak.
Nebo možná jen nepochopil, co mu jeho generálové říkají. Je přece už chronicky známé, že složitá bezpečnostní vysvětlení ho nezajímají ani je pak nepobere.
Ale může to být i tak, že jde o informace, které zatím neměly jít vůbec ven, a teď si američtí vojenští zpravodajci rvou vlasy, proč svému vrchnímu veliteli vůbec něco prozradili. Copak nevěděli, jak neopatrně s tajnými informacemi Trump zachází?
V každém případě, velká konspirační teorie už byla vypuštěna z lahve a nic ji nezastaví. Vždyť to říkal prezident Spojených států amerických, tak na tom něco musí být! budou už navždy tvrdit spiklenci všech národů, barev a vyznání. Zatímco na druhé straně si budou mnozí klepat na čelo. Vzpamatujte se, právě proto, že to plácnul Trump, je to úplný nesmysl!
Vítejte v nové době. Ve světě, kde "Nic není pravda a všechno je možné", jak zní název knihy britského novináře Petera Pomerantseva. I když počkat, ouvej, ta kniha je o současném Rusku, o tamních lžích, dezinformacích a polopravdách. Jenže smutnou realitou je, že i kdyby Putinova Ruska nebylo, ani bychom si ho nemuseli vymýšlet. Právě proto, že zde máme Trumpovu Ameriku.
Je to vůbec možné? ptáme se znovu a znovu. Ale vlastně by nás to už ani moc nemělo překvapovat. Víme to přinejmenším od 21. ledna 2017, kdy tehdejší Bílý dům den po Trumpově inauguraci prohlásil, že na ni dorazilo nejvíce návštěvníků v moderní historii země. Nebyla to pravda, fotografie z inaugurací některých předchozích prezidentů, například Trumpova přímého předchůdce Baracka Obamy, jasně dokládaly, že na Trumpa se ve skutečnosti přišlo podívat docela málo lidí.
Ale kam si s tímhle přijdete na Trumpa. Právě a už tehdy, hned druhý den jeho prezidentství, obohatila jeho poradkyně Kellyanne Conwayová americkou politiku a svět médií o nový ikonický termín. "Alternativní fakta." Tehdy nám ještě poklesla brada, k letošnímu červenci ovšem už počet "nepravdivých či zavádějících" vyjádření, která do světa osobně vypustil Donald Trump, podle průběžné statistiky deníku Washington Post přesáhl metu dvaceti tisíc výroků.
Naše blahopřání směřuje do oválné pracovny, ale právě tady musíme v čase zároveň učinit krok zpět, před Trumpův nástup do Bílého domu. Jeho voliči, a bylo to bezmála 63 milionů Američanů, dobře věděli, koho a proč tam poslali. Trump byl a je jejich reakcí na deziluzi z washingtonské politiky, jejíž součástí byl už před Trumpem důvěru ničící cynismus.
Provázený politikařením "ruka ruku myje", kdy se například nejen při schvalování státních rozpočtů, ale i záchranných opatření, jako byl například na jaře 2009 Obamův stimulační balíček, pravidelně "porcuje medvěd", aby co možná všichni - zprava i zleva - dostali své, a lidu to pak bylo předloženo jako obětavá, nezištná služba vlasti. I když z jejich daní.
A cynismem smutně symbolizovaným útokem na Irák, kde pak George Bush ale nejen nenašel avizované a americkými zpravodajskými službami "potvrzené" jaderné zbraně, ale Spojené státy tím uvázly ve vleklém válečném angažmá, ze kterého se dodnes nevymanily.
Trumpovi voliči, jak to vystihl jeden z komentářů, nemají žádné iluze "o gigantickém cynismu politické hry v Americe". A pokud jejich prezident hraje tuhle hru zcela nepokrytě, aby dosáhl toho, co jim slíbil, tak je mu to v jejich očích naopak spíše ke cti. Co vidíte, to také dostáváte, žádná přetvářka.
Donald Trump jen využil toho, že část Američanů - dost velká k jeho zvolení prezidentem - mu dala mandát a zcela volnou ruku k tomu, aby pro své cíle využil všech prostředků. Říkej, co říkej, vymýšlej si, co vymýšlej, lži, jak lži. Vždyť ostatní nejsou jiní.
Trump však tenhle vlak naprosto odbrzdil. Jeho slova přestávají mít pro svět jakoukoli váhu. "Skvělí generálové" a jejich informace o "bombovém útoku" v Bejrútu mohou být jen prázdným plkem. Nebo je svět na pokraji možného válečného výbuchu na Blízkém východě, až se Trumpem signalizovaný atentát potvrdí? Kdo ví, pro Trumpovy fanoušky drobnost, pro okolní svět ale "big trouble".
I když obklopena dvěma oceány, Amerika není ostrov. Spojené státy jsou stále základním stavebním kamenem světového uspořádání. Nedokonalého, otřeseného, ale pro roli USA v něm můžeme použít parafrázi známého Churchillova výroku o vládě demokracie. Jde o to nejhorší uspořádání, s výjimkou všech ostatních způsobů.
Ještě stále to platí. Ale spíše navzdory Trumpovi než díky němu. Pokles důvěryhodnosti úřadu prezidenta USA nezačal až s ním. Ale s ním z toho začíná být volný pád.
