Jde pravděpodobně o nejostřejší politický komentář k protikrizovým opatřením, jež nyní schválila vláda Petra Fialy (ODS): "Zastropování cen energií není cesta. Pokud bychom to udělali, zaplatí to střední třída. Návrhy opozice na úpravy DPH a zastropování cen nedělá většina evropských zemí. Tato opatření přinášejí jen škodu. Půjdeme takovou cestou, abychom pomohli těm, co se dostávají do problémů." Kupodivu ta příkrá slova neřekl nikdo jiný než sám Petr Fiala. A sice letos na jaře, když část evropských politiků naléhala, že bez zastřešení poplatků za plyn a elektřinu se neobejdeme.
Fialova vláda místo toho volala po cílené pomoci - kombinací sociálních dávek a energetických dotací slibovala vytáhnout z problémů především chudší domácnosti. V praxi se to ale nepodařilo. Kvůli zcela nepřehlednému systému dodnes dávky nečerpají ani všichni ti, kdo na ně mají nárok. Navíc stále zůstaly příliš nízké, takže nijak zvlášť nepomáhají ani těm, kdo je pobírají. Další záchranné opatření - takzvaný úsporný energetický tarif - se pak ještě ani nepodařilo spustit.
Pětikoalice tedy nakonec po mnohaměsíčním odmítání drahých a plošných receptů, proti kterým za vlády Andreje Babiše (ANO) tak mocně brojila, přesně s jedním takovým přišla. Popřela sama sebe, otočila o 180 stupňů a vyhlásila cenové stropy. U elektřiny to má být 6 korun za každou spálenou kilowatthodinu, u plynu polovina. A to včetně DPH.
Záměr je to jistě bohulibý, nicméně pro takto mohutné kropení republiky penězi platí pravidlo, podle kterého není vyřešeno vůbec nic, dokud není vyřešeno úplně všechno. A my zatím stále netušíme, jak se národní cenový strop bude potkávat s tím unijním. Nemáme páru, z čeho chce vláda celou akci zaplatit. A stále nevíme, zda i po zavedení limitů kabinet nadále počítá s úsporným tarifem či jakou pomoc chystá pro firmy.
Pokud se na tyto otázky podaří rychle a smysluplně odpovědět, bude moci republika chovat naději, že cenový strop zafunguje. Pokud ne, může se také stát, že se v těch nejhorších mrazech zřítí na ty, které měl chránit.
Aby se strop nepropadl
Přesto si premiér i jeho ministerský tým zaslouží uznání za to, že se v krizi už konečně odhodlali alespoň k nějakému zásadnímu kroku.
Jak se totiž od počátku výtečně činili v zahraniční politice (včetně zajišťování zásob plynu), v té domácí ekonomické a sociální nebezpečně selhávali. Opakovaně se vyčerpávali zbytečnostmi a podružnostmi (rušení silniční daně, konec přimíchávání biosložky do pohonných hmot, snění o zestátnění ČEZ), zatímco okolní země zaváděly efektivní a účinnou pomoc.
Nyní to tedy vypadá, jako by se i pod tlakem Václavského náměstí, jež zaplnily desítky tisíc rozezlených lidí, vláda konečně rozhoupala. Nezbývá než jí držet palce, protože riziko, které se nyní rozhodla podstoupit, je opravdu značné.
Jeho první zdroj je třeba hledat za hranicemi. Českému předsednictví se pod patronátem ministra průmyslu Jozefa Síkely (za STAN) podařilo v Bruselu docílit dohody, že na jaderné, hnědouhelné a obnovitelné zdroje energie uvalí unie výkupní strop. Což znamená, že veškeré peníze utržené nad něj odevzdají výrobci na energetickou pomoc. Potíž je v tom, že dosud neznáme konkrétní čísla - Evropská komise je má teprve představit. A pokud nebudou lícovat s těmi, jež už na národní úrovni avizovala česká vláda, může také celá záchranná operace skončit velmi neslavně.
Další nebezpečí pramení z faktu, že kabinetem představený program nijak nepobízí k úsporám. Jakkoli z marketingových důvodů jeho členové všechna přijatá opatření vždy důsledně nazývají "cílenými" a "úspornými", v reálu se nyní chystají garantovat, že nad stanovený strop stát proplatí všechno všem. Jaký rozdíl například oproti sousednímu Rakousku, které slibuje dotovat jen 80 procent loňské spotřeby.
Není vyloučeno, že vláda má už někde v šuplíku připravené detaily, díky nimž všechny pochybnosti rozptýlí. Kéž by měla! Zatím ale bohužel existují důvody k obavám, že sledujeme obdobu nekoncepční zbrklosti, jakou si můžeme pamatovat z časů Babišova boje s pandemií.
Snad se náměstí vylidní
Naděje však umírá poslední. Politicky je každopádně důležité, že razantním krokem se snad nyní osazenstvu Strakovy akademie podaří uklidnit veřejnost a snížit extrémní nejistotu, jež v mezičase opanovala Česko.
Po ekonomické stránce pak nezbývá než doufat, že se vláda s ohlášenou výškou stropů trefila co nejvíce do středu terče. A že ji dokáže doplnit tentokrát už skutečně dobře zacílenou a plně funkční sociální pomocí pro ty nejpostiženější.
Pokud při nás bude stát štěstí - jež jak se traduje, přává těm, kteří se nebojí riskovat -, pak bude možné s úsměvem přejít i to, že pravicová vláda nyní zavádí plošný centrální plán, který měsíce sveřepě odmítala a ztrácela tak drahocenný čas.
