Když se Donald Trump tento týden uprostřed americké společenské vřavy označil za "prezidenta zákona a pořádku", nebyl to jen návrat k jeho tématu z předvolební kampaně 2016. Tedy do časů, kdy voličům sliboval, že "Amerika bude opět bezpečná".
"Komukoli, kdo ohrožuje mír na našich ulicích a bezpečí naší policie", Trump před čtyřmi roky na republikánském nominačním sjezdu vzkázal, že "jakmile složím prezidentský slib, tak v naší zemi obnovím zákon a pořádek".
Trump dnes ale hledí ještě o dost hlouběji do historie. Až do volebního roku 1968, kdy po zavraždění Martina Luthera Kinga Jr. Amerika zažila "dlouhé horké léto" s protesty a bouřemi ve městech napříč zemí. A republikánský kandidát Richard Nixon se tehdy nabídl jako ten, kdo vyslyší hlas voličů, kteří chtějí klid, zákon a pořádek.
Hlasitá "mlčící většina"
LAW & ORDER!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) June 4, 2020
"Když se podíváme na Ameriku, vidíme města zahalená dýmem a plameny. Za nocí slyšíme policejní sirény," říkal Nixon. On ale v té "vřavě a křiku" slyšel ještě něco jiného. "Hlas velké většiny Američanů, zapomenutých Američanů. Kteří nejsou rasisté nebo špatní. Jsou to dobří lidé, jsou to slušní lidé, pracují, spoří, platí daně a starají se."
"A to jen ten skutečný hlas Ameriky," prohlásil Nixon v projevu v srpnu 1968 na nominačním sjezdu v Miami. O tři měsíce později pak vyhrál volby. "Mlčící většina", jak on sám nazval ten pravý hlas Ameriky, promluvila a poslala ho do Bílého domu.
Donald Trump hodně tweetuje a tak trochu si sám může za to, že pokud už vůbec poskytne ucelenější projev, pak příliš nerezonuje. Jeho řeč, kterou pronesl minulý týden na Cape Canaveral u příležitosti startu americké (či Muskovy) rakety Crew Dragon, se ovšem věnovala i současným bouřím. A bylo vidět, že ten, kdo Trumpovi projev psal, má Nixona nastudovaného.
"Hlavními oběťmi této hrozné situace jsou občané, kteří žijí ve svých dosud tak hezkých komunitách. Lůza ničí těmto dobrým lidem jejich celoživotní práci, jejich sny. Právě teď Amerika potřebuje tvořivost, ne destrukci. Bezpečí, ne anarchii. A žádná anarchie nebude. Hlas pořádkumilovných občanů musí být vyslyšen, a vyslyšen velmi hlasitě."
Takže opět hlas té dosud "mlčící většiny"? Trump tomu asi věří. Jenže mezi rokem 1968 a letošními volbami je jeden zásadní rozdíl. Republikán Nixon byl tehdy vyzyvatelem předtím už osm let vládnoucích demokratů. Nejdříve J. F. Kennedyho a po jeho zavraždění na podzim 1963 Lyndona Johnsona.
Až přijdou černoši volit…
Jenže letos je to Trump, kdo bude před listopadovými volbami skládat účty za aktuální stav země. Trump je zodpovědný za to, jak jeho vláda v očích voličů obstála v pandemii koronaviru. A k Trumpovi veřejnost nejvíce hledí, zda a jakými postupy dokáže zklidnit současnou vypjatou situaci.
Trump se sice stále staví do role rebela, který bojuje s politickým establishmentem, jenže je už čtvrtým rokem prezidentem. Pokud se ještě v únoru chlubil skvělým stavem "své" ekonomiky, pak je "jeho" i ta současná, postpandemická - se 40 miliony nových nezaměstnaných a s pětiprocentním propadem HDP.
A pokud se chlubil historicky rekordně nízkou nezaměstnaností mezi Afroameričany, pak to, že dopady pandemie (zdravotní i ekonomické) nejtíživěji pocítili právě oni, je teď také Trumpův problém. Už jen proto, že pokud se před pandemií snad těšil na něco málo procent černošských hlasů navíc, teď by si měl dělat hlavu s tím, že mu právě lidé tmavé pleti mohou ukázat palec dolů.
Stačí, aby přišli jen v trochu větších počtech než v roce 2016, kdy je volby příliš nevzrušovaly a jejich účast byla nejnižší za posledních dvacet let. Teď to ale může být právě Trump kvůli komu, proti komu, se budou k volebním urnám obtěžovat.
Jestliže se vrátíme k Nixonovi s Trumpem, pak prvně jmenovaný v roce 1968 ve svém projevu na nominačním sjezdu alespoň pokorně požádal o pomoc. "Bez boží pomoci a bez vaší pomoci jistě selžeme; s pomocí boží a s vaší pomocí budeme jistě úspěšní," prohlásil Nixon, když mluvil o tom, že jako prezident by chtěl Spojené státy zklidnit.
Ale Trump? "Já sám to mohu napravit. Obnovím zákon a pořádek," vyhlásil před čtyřmi roky na svém nominačním sjezdu. Musí-li teď ale po více než třech letech svého vládnutí do amerických ulic povolávat armádu, je to jeho problém. A možná vůbec ten největší.
To je rozkaz, ministře!
"Měla by to být ta úplně poslední možnost a jenom v těch nejvážnějších a nejnaléhavějších situacích," dal totiž ministr obrany Mark Esper ve středu veřejně na vědomí, že s prezidentovým rozkazem poslat do ulic vojáky by se srovnával hodně špatně. Trochu jako by se Esper už jednou nohou chystal opustit Trumpovu loď.
Trump samozřejmě může ministra Espera, absolventa West Pointu, který byl s výsadkovou divizí v Perském zálivu, vyhodit a vzít se k sobě někoho poslušného. Stejně jako teď může lhát o tom, že už přece vyrazil generála Jimmyho Mattise. I když to byl sám Mattis, kdo na konci roku 2018 rezignoval na post šéfa Pentagonu - na protest proti Trumpovu překvapivému rozhodnutí odejít ze Sýrie.
Probably the only thing Barack Obama & I have in common is that we both had the honor of firing Jim Mattis, the world’s most overrated General. I asked for his letter of resignation, & felt great about it. His nickname was “Chaos”, which I didn’t like, & changed to “Mad Dog”...
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) June 4, 2020
Vyhazovat bývalé vysoké důstojníky a velitele, lhát o nich a pomlouvat je - to jistě všechno Trump může. Od toho je Trump. Americké ozbrojené síly jsou ovšem v očích Američanů v posledních letech suverénně nejdůvěryhodnější institucí. Vlastně jedinou, která má nadpoloviční důvěru, loni to bylo podle Gallupova ústavu 73 procent národa.
Zatímco v úřad prezidenta mělo v tom samém průzkumu důvěru jen 38 procent Američanů a konkrétně Trumpova podpora aktuálně činí 43 procent. Když tedy teď chce Trump být chvíli jako Nixon, pak by si měl dát pozor, aby tak opravdu neskončil - tedy sám a opuštěn.
Protože každý Američan se bude bát nechat Bílý dům v rukou člověka, o jehož soudnosti pochybuje americká armáda. "Za mého života je Donald Trump první prezident, který se nesnaží sjednotit americký lid - a ani nepředstírá, že by se o to snažil. Místo toho se snaží nás rozdělit. Sledujeme následky tohoto tříletého záměrného úsilí. Sledujeme následky tří let bez dospělého vedení," napsal tento týden Jim Mattis, čtyřhvězdičkový generál americké námořní pěchoty.
