Za pár dnů uplynou už dva měsíce od chvíle, kdy fanoušci Vladimira Putina začali marně klikat na Aeronet a další kremelské dezinformační weby, když dostali chuť na další dávku propagandistických bajek o ukrajinských nacistech.
Ne že by se ke své porci jedu již nijak nedostali, dál si ji obstarávají na sociálních sítích či v záplavě řetězových mailů. Ale dietu dostali citelnou. Zablokované servery přišly zhruba o polovinu svých návštěv.
Pokud se tedy děje správná věc, která je navíc i efektivní, kde je problém? V provedení. Mnohé okolní země k obdobným blokacím přistoupily na základě zákona. U nás se tak stalo na přání bezpečnostních složek a vlády. To je zoufale málo.
Co se dalo v prvních týdnech agrese snadno pochopit jako nouzové řešení, přestává být v právním státě po dvou měsících přijatelné. Ožehavý střet národní bezpečnosti se svobodou projevu nutně potřebuje jasná pravidla. Bez nich vznikne velmi nebezpečný precedent, na který si jistě rád vzpomene každý příští autoritářský politik, kdykoli bude potřebovat zamést s nepohodlným médiem.
Jen "per huba" to nestačí
24. února se Vladimir Putin rozhodl uskutečnit svůj chorý sen a přinést Ukrajině "svobodu" tím, že desítky tisíc jejích obyvatel "osvobodí" od životů. Pečlivě připravená kremelská propaganda o krvelačných ukrajinských nacistech a banderovcích se okamžitě rozjela na plné obrátky. A to i mimo hranice Ruské federace.
V Česku proto o pouhý den později soukromé sdružení CZ.NIC zablokovalo osm dezinformačních webů s národní doménou. Později se přidali i mobilní operátoři a vypnuli šest dalších zdrojů nebezpečných smyšlenek. Nikoli ovšem na základě paragrafů, ale - jak se v Česku říká - "per huba". Vláda jen na přání bezpečnostních složek vydala všeobecné usnesení, kterým žádá "relevantní subjekty k přijetí opatření vedoucích k zamezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru" - a poskytovatelé to vyslyšeli. Problém je, že pod citovanou formulaci se vejde prakticky cokoliv.
Nyní se chýlí ke konci už druhá měsíční stopka pro Aeronet a spol. Není přitom pochyb, že následovat bude rovnou další. CZ.NIC hodlá v blokaci pokračovat a nebojí se ani soudů, jimiž dezinformátoři vyhrožují. Když souhlasili s podmínkami, které zahrnují i možnost vypnutí, nemají prý šanci uspět.
Pokud by ale všechno bylo tak jednoduché, proč si potom po celé Evropě politické reprezentace lámou hlavou s tím, jak se právní stát může efektivně bránit nebezpečným dezinformacím a postihovat jejich šíření? Ostatně i Fialův kabinet se ihned po odstavení českých trollů dušoval, že rychle připraví normu, která dá celému tomu restriktivnímu kutění zákonný rámec.
Dva měsíce jsou pryč, velmi složité věci mezitím stihly proletět parlamentem téměř kosmickou rychlostí (například lex Ukrajina), ale boj proti dezinformátorům nepokročil na této frontě ani o paragraf. Jako by všem současný amorfní stav vlastně tak nějak vyhovoval.
Alespoň jako na Slovensku
Některé restrikce přitom opravdu není složité definovat. Například na blokování médií, jako jsou Sputnik či RT/Russia Today, placených za propagandu přímo Moskvou, se velice rychle shodla celá unie. S šedou vrstvou měkčích i tvrdších dezinformačních zdrojů, jejichž napojení na Kreml se prokazuje podstatně obtížněji, je to samozřejmě komplikovanější.
Baltské země, které jsou vytaveny kanonádě ruské propagandy už celé roky, začaly problém řešit pomocí správních řízení. V jejich rámci je možné nejrůznější weby zablokovat, provozovatelé ovšem také mají šanci se proti vypnutí odvolat. Slovenský parlament zase po Putinově invazi rychle schválil novelu, která zavádí pravidla, podle nichž teď naši východní sousedé při odstávce dezinfowebů postupují.
Norma má sice zjevné vady, protože obsahuje příliš gumové formulace (na stopku stačí například "schopnost vyvolat nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatel"), ale Bratislava má nyní v právním řádu k dispozici alespoň nějaký nástroj. Jen Praha se stále tváří, jako by zatím nepotřebovala nic (respektive, jako by jí stačilo NIC). Ta laxnost je vysoce nebezpečná.
Test Babišem
Komu by se zdálo, že jde jen o zbytečné právnické slovíčkaření, může si zkusit malý myšlenkový experiment. Šéfredaktor serveru Aktuality.sk Peter Bárdy to při tepání vágních slovenských paragrafů nazval "obľúbený test Ficom". Jde o představu, že nějakým až příliš "flexibilním" zákonem nedisponuje umírněná vláda, ale autoritář. Dobře se pak ukáže, jak zneužitelnými se nadměrně široké formulace mohou stát v rukou někoho, jako je Robert Fico nebo Viktor Orbán.
V Česku si lze analogicky dopřát test Andrejem Babišem či Tomiem Okamurou. Pomůže zdejšímu prostředí, pokud by měla jimi vedená vláda možnost se jen tak obecně usnést, že je třeba potírat dezinformace - a různí soukromí provozovatelé by na takovém základě začali blokovat vadivé weby?
Způsob, jakým teď Česko drží ze hry prokremelské fámuly, je silně dvojsečnou zbraní. Nemá-li se od ní zdejší společnost dočkat zlých ran, je třeba nebezpečnou stranu ostří otupit co nejdříve. Pokud proti dezinformátorům nelze použít některý ze stávajících paragrafů (třeba šíření poplašné zprávy), musí zákonodárci rychle napsat nový. V právním státě nelze dlouhodobě jednat jinak než podle práva. Přesně tím se odlišuje od těch, proti kterým nyní jako celá společnost stojíme.
